Katalánsko: Před branami samostatnosti

Pokud se vám Katalánec představí jako Španěl, dělá ústupek, protože vás nechce trápit geografickými detaily. Určitě se však jako Španěl necítí. Ve skutečnosti jde o obyvatele svébytného regionu s vlastní kulturou, historií a tradicemi, na něž jsou praví Katalánci náležitě hrdí
22.04.2022 - Kamila Hamalčíková


Mnozí by raději žili v samostatném katalánském státě spravovaném z Barcelony, druhého největšího města Pyrenejského poloostrova. Místo toho musejí dodržovat zákony tvořené španělskou vládou a parlamentem se sídlem v Madridu. Katalánce však může alespoň těšit, že má jejich domovina téměř s osmi miliony obyvatel status samosprávného společenství, a může tak udržovat tradice všeho, co je jedinečně místní. 

Hlavní lákadlo regionu tvoří vedle pláží a vysokých vrcholů Pyrenejí především jeho metropole. Ačkoliv má „pouze“ 1,7 milionu obyvatel, za kulturou a památkami tam míří 32 milionů zájemců ročně. Zhruba polovinu přitom tvoří návštěvníci, kteří si do města „odskočí“ jen na několik hodin z paluby obřích zaoceánských lodí. Ohromná koncentrace krátkodobých výletníků budí v místních rozhořčení, podobně jako v mnoha jiných turistických cílech na jihu Evropy, a nápisů s nelichotivými slovy „turisté, běžte domů!“ určitě pár uvidíte. 

Pokud se však nehodláte tlačit na přeplněných barcelonských bulvárech, uvítají vás jiné, často opomíjené poklady: třeba středověká Girona, surrealistické Figueres či malebné přímořské městečko Cadaqués, jež se stalo útočištěm mnoha umělců světového formátu. 

Na Kubu a zpátky

Mnozí géniové, které dnes veřejnost vnímá coby španělské rodáky, pocházejí právě z Katalánska: Na svět tam přišel architekt Antonio Gaudí i malíři Joan Miró a Salvador Dalí. Poslední jmenovaný trávil často jako malý prázdniny ve zmiňovaném Cadaqués a později žil v nedaleké rybářské vesnici Port Lligat, kde lze dnes navštívit jeho dům. Místní pobřeží Costa Brava pak zvěčnil na několika obrazech. 

Dalího vliv v obci dodnes nezmizel: Připomínky jeho působení najdete v bezpočtu malých obchůdků s uměleckými předměty i tretkami, stejně jako na obrazech zdobících řadu typicky bílých středomořských domů. Pozornost upoutá i mnoho vil v kubánském stylu, jež vyrostly poté, co někteří obyvatelé počátkem 20. století emigrovali do Karibiku, aby se posléze vrátili do svého rodiště a vybudovali si tam nový domov v duchu kubánské architektury. 

Vysněná hrobka

Zatímco v Cadaqués trávil pionýr surrealistické malby letní volno, jeho ostatky dnes spočívají pod bývalým městským divadlem ve Figueres, které slouží jako galerie Dalího fantaskních děl. Sytě červené Teatre-Museu Dalí nemůžete minout: Na střeše budovy připomínající rudý hrad se tyčí obří bílá vejce a dozlatova zbarvené sochy držící bochníky chleba. Jak zjistíte uvnitř, zmíněné prvky génia při tvorbě často inspirovaly – stejně jako manželka Gala, jejíž tvář na vás bude shlížet z mnoha děl.  

Rozhodně však nečekejte klasickou galerii s řadami obrazů. Mezi atrakce patří třeba Dešťový cadillac – předválečná limuzína, v níž sám autor jezdil, se sochou baculaté ženy na kapotě – dále Mojžíš s chobotnicí nad hlavou či kopie proslulých Tekoucích hodin, známých také jako Perzistence paměti. Kdo již Katalánsko prozkoumal důkladněji, snadno si uvědomí, že útesy na pozadí jejich ciferníků patří k výhledu na pobřeží Costa Brava poblíž Cadaqués. Celé Teatre-Museu Dalí bylo přestavěno a vyzdobeno tak, jak si umělec za života vysnil: Přál si, aby se galerie, jež později poslouží coby jeho hrobka, stala největším surrealistickým objektem světa.

Na útes se spacákem

Na Costa Brava se můžete ještě chvíli zdržet. Očekáváte-li slunné pláže a usrkávání typického nápoje sangría na lehátku pod slunečníkem, nebudete zklamáni. Na své si však přijdou i milovníci kratších či vícedenních túr: Od přímořského sídla Portbou, ležícího co by kamenem dohodil od hranic s Francií, se lze s batohem a spacákem dostat až k dovolenkovému letovisku Roses. Téměř celou dobu přitom můžete kopírovat pobřeží, takže se vám naskytne nejedna příležitost smočit znavené nohy v moři. Po stezce GR 92 rozdělené do pěti etap se dá zamířit do přístavu El Port de la Selva či právě do Cadaqués, trek nicméně zvládnete i za méně než pět dní. 

Zvolíte-li odbočku z hlavní značené trasy, nenechte si ujít útes Cap de Creus, kam vás z Cadaqués vyveze i turistický vláček: Jedná se o nejvýchodnější cíp Iberského poloostrova a další z míst zvěčněných na obraze Tekoucí hodiny. Obklopuje ho vyprahlá „měsíční“ krajina a dominuje mu bílý maják, který zároveň jako jeden z mála v okolí nabízí možnost se občerstvit. 

Moucha hrdinkou

Kromě Cadaqués a Figueres stojí za návštěvu především vnitrozemské Besalú s kamenným mostem z 12. století, na jehož sedmi pilířích se tyčí dvojice věží. O něco větší a známější je pak stotisícová Girona: Jde o hlavní město stejnojmenné provincie, jedné ze čtyř administrativních součástí Katalánska. Krásný výhled na středověké sídlo protkané křivolakými uličkami se nabízí ze starých hradeb, jež ho kdysi bránily před nepřáteli.

Bohužel město v historii několikrát padlo a právě díky jedné takové události získalo neobvyklého maskota – masařku. V roce 1286 překonali hradby francouzští nájezdníci, vtrhli dovnitř, začali drancovat a nezastavili se ani před branami kostela Sant Feliu, kde spočívá sv. Narcis. Dobyvatelé bažící po zlatě a cennostech hrobku otevřeli, místo pokladu je však čekalo nepříjemné překvapení, když zpod víka rakve vylétlo hejno bodavých much a vyhnalo prý Francouze z Girony do posledního muže. Od té doby tam mouchy domácí platí za hrdinky.

Pojďme bojovat!

Kromě románské a gotické architektury ukazuje dnešní Girona i moderní tvář. Například železný červený most klenoucí se přes řeku Onyar představuje dílo Gustava Eiffela, který jej navrhl krátce předtím, než se v Paříži pustil do budování legendární věže. Mimochodem nejde o jediný most ve městě: Historické centrum totiž protínají hned tři další toky – Ter, Gallimants a Güell. Ulice lemované barevnými domy pak nabízejí ještě jeden pohled: Jak je v katalánských městech zvykem, v hojném počtu je zdobí národní vlajky a transparenty se slovy „Lluitem i guanyem la independència!“, tedy „Pojďme bojovat a získáme nezávislost!“.

TIP: Baskicko: Země nejzáhadnějších Evropanů

Z anglických nápisů jako „Evropo, probuď se a propusť politické vězně!“ lze potom rychle pochopit, že politika není Kataláncům lhostejná. Snahy o získání vytoužené samostatnosti však zatím nevedly ke kýženému výsledku: Poslední referendum o nezávislosti v říjnu 2017 prohlásila centrální španělská vláda za neplatné, a před třemi lety poslal dokonce soud devět katalánských politiků kvůli otevřené podpoře hlasování na 9–13 let do vězení. 


Další články v sekci