Italský bombardér SIAI S.79 Sparviero: Posádkami milovaný třímotorák

SIAI S.79 Sparviero původně vznikl jako civilní letoun. Konstrukční tým společnosti Societá Idrovolanti Alfa Italia (SIAI) zahájil vývoj rychlého dopravního letounu určeného pro osm cestujících v roce 1933. Vyznačoval se osvědčenou třímotorovou koncepcí, která byla na přelomu 20. a 30. let u dopravních letounů poměrně rozšířená, pak však třímotoráky vytlačily stroje dvoumotorového, respektive čtyřmotorového uspořádání. Nejdéle se třímotorová koncepce uplatňovala právě v Itálii a zde také byla dovedena k relativní dokonalosti.

Dopravní prototyp S.79P vzlétl 8. října 1934. Objevil se právě včas, neboť italské Královské letectvo vypsalo v roce 1934 soutěž na nový střední bombardér. Přepracování konstrukce pro vojenské účely bylo poměrně jednoduché a k zalétání prototypu bombardovací verze S.79 došlo 8. července 1936. Třímotorový samonosný dolnoplošník smíšené konstrukce vybavený zatahovacím podvozkem záďového typu upoutal vysokými výkony.

SIAI S.79 Sparviero

• ROZPĚTÍ: 21,1 m
• DÉLKA: 15,62 m
• VZLETOVÁ HMOTNOST: 10 500 kg
• MAX. RYCHLOST: 439 km/h
• DOSTUP: 6 500 m
• DOLET (S 1 250 KG PUM): 1 900 km
• POHONNÁ JEDNOTKA: 3× hvězdicový Alfa Romeo 126 R.C.34 o 573 kW
• VÝZBROJ: 3× 12,7mm kulomet, 1× 7,7mm kulomet, 1 250 kg pum
• OSÁDKA: 6 mužů
• UŽIVATELÉ: Brazílie, Irák, Itálie, Jugoslávie, Německo, Rumunsko, Španělsko

Nakonec bylo postaveno 1 218 S.79 Sparviero (Jestřáb). Letoun existoval také ve dvoumotorové verzi, exportované do Iráku a především do Rumunska, kde se rovněž vyráběl v licenci. Letouny se okamžitě staly chloubou italského letectva a základem výzbroje jeho bombardovací složky. Typ se dočkal širokého bojového využití i v průběhu druhé světové války. Královské letectvo jej velmi aktivně nasazovalo jako bombardér a rovněž velmi úspěšný torpédový bombardér. Stroj ovšem rychle zastaral a za akce platil těžkými ztrátami.