Isoroku Jamamoto: Nebezpečný japonský tradicionalista

Podstatná část japonské admirality považovala útok na Pearl Harbor za příliš riskantní podnik. Staří velitelé vyrůstali v éře bitevních lodí a jen pomalu brali na vědomí, jak skvělých výsledků mohou letadlové lodě dosáhnout. Přesto věděli, kolik času a prostředků Japonsko do jejich stavby vložilo, a nechtěli je ztratit hned první den války. V prosinci 1941 mělo císařské námořnictvo deset různě velkých letadlových lodí.

Adoptovaný syn

V dubnu 1894 se narodil nepříliš významnému samuraji Sadajoši Takanovi syn Isoroku. Nezvyklé křestní jméno znamenalo „padesát šest“, tedy věk otce v době, kdy chlapec přišel na svět. Nadaný mladík absolvoval v roce 1904 námořní akademii v Etadžimě a následujícího roku sloužil na křižníku Niššin během rusko-japonské války. Během bitvy u Cušimy, kde padlo rozhodnutí o výsledku celého konfliktu, přišel o ukazováček a prostředníček na levé ruce.

V roce 1916 se pak mladý Isoroku nechal adoptovat rodinou Jamamoto. Šlo o běžný postup, kterým rody bez mužských potomků zajišťovaly pokračování své existence. I s novým jménem pak nadějný námořník odcestoval na studia do Spojených států amerických. Na Harvardově univerzitě se věnoval ekonomii, přičemž se zaměřil na americký naftový průmysl. Získané poznatky z něj učinily velkého odpůrce války s USA.

Na počátku 20. let se Jamamoto poprvé setkal s námořním letectvem. Jasnozřivý důstojník rozeznal obrovský potenciál této nově se rodící zbraně a stal se jejím neúnavným propagátorem. V roce 1928 byl dokonce jmenován prvním velitelem vybudované letadlové lodi Akagi. Nadřízení rozpoznali Jamamotovy mimořádné organizační i velitelské schopnosti, a tak strmě stoupal po kariérním žebříčku. Sloužil jako námořní atašé ve Spojených státech, vedl japonské delegace na námořních konferencích v Londýně a Washingtonu.

V roce 1935 byl dokonce jmenován náměstkem ministra námořnictva a do jeho kompetence spadala mimo jiné i stavba nových plavidel. Z titulu této funkce pro Japonsko vybudoval nejsilnější flotilu letadlových lodí na světě.

Válka, kterou nechtěl

Během 30. let Jamamoto patřil k umírněným důstojníkům, kteří se nechtěli pouštět do přímé konfrontace se západními mocnostmi. Až moc dobře si pamatoval obrovský průmyslový potenciál Spojených států amerických, který viděl na vlastní oči. Celková politická situace v říši vycházejícího slunce mu však nedávala jinou možnost než se přizpůsobit a chystat se na konflikt.

Isoroku Jamamoto věděl, že pokud má mít Japonsko aspoň minimální šanci na úspěch, musí zasadit nepříteli co nejdrtivější první ránu. I přes odpor podstatné části admirality tak prosadil útok na Pearl Harbor. Domníval se, že jen vyřazením základny a potopením co největšího počtu amerických těžkých lodí dokáže zajistit japonským transportním flotilám klid při obojživelných operacích v západním Pacifiku.

Dostatečně mohutný nástup mohl podle Jamamota donutit žádat Spojené státy o mír. K prosazení svých plánů měl vyhovující páky, protože od roku 1939 stál v čele celého japonského Spojeného loďstva. Když se ostatní admirálové zdráhali schválit úder na Pearl Harbor, neváhal v listopadu 1941 dokonce pohrozit svou rezignací. Názoroví oponenti se zalekli a své námitky nakonec vzali zpět. 

Isoroku Jamamoto (1884–1943)

• 1904 absolvuje námořní akademii v Etadžimě
• 1919 nastupuje na Harvardovu univerzitu
• 1928 stává se velitelem letadlové lodi Amagi
• 1929 povýšen do hodnosti kontradmirála
• 1930 vede japonskou delegaci na londýnské námořní konferenci
• 1939 jmenován velitelem Spojeného loďstva
• 1941 vítězí u Pearl Harboru
• 1943 zabit Američany nad Bougainvillem

Jamamoto měl smůlu v tom, že jako vrchní velitel nakonec neměl svůj plán pod přímou kontrolou. Samotný úder na Pearl Harbor vedl admirál Čúiči Nagumo, který si rozhodně nepočínal tak agresivně, jak by to na jeho místě udělal jeho nadřízený. Když někteří důstojníci navrhovali Nagumovo odvolání, Jamamoto odmítl, protože starý admirál by prý takovou potupu neunesl a vzal si život.

TIP: Husband Kimmel: Nedoceněný americký admirál

Je možné, že svou roli zde sehrál i jistý komplex méněcennosti vůči příslušníkovi vysoké šlechty, byť momentálně podřízenému. Vrchní velitel se nenechal pouze částečným úspěchem u Pearl Harboru rozhodit a nadále plánoval ofenzivní operace. Jamamoto svou mysl pravidelně tříbil hraním karetních i deskových her včetně nejpopulárnější japonské strategické stolní hry go.

Admirálův matematicky přesný mozek byl pro Američany natolik nebezpečný, že když se naskytla příležitost k úderu, využili jí. Odposlouchávací služba zjistila na jaře 1943 trasu Jamamotovy plánované inspekční cesty a skupina stíhaček P-38 pak život největšího japonského admirála ukončila.