Fokker Dr.I: Elegantní Dreidecker Rudého barona von Richthofena

Když se v únoru 1917 objevil nad západní frontou britský trojplošník Sopwith Triplane, zapůsobily jeho výkony na německé letce natolik, že začali po velení požadovat vlastní letoun s třemi nosnými plochami.

Letoun pro ty nejlepší

Díky třem křídlům dosáhl totiž letoun většího vztlaku a menšího poloměru zatáček, takže byl velmi obratný, což představovalo výhodu v manévrovém boji. V srpnu 1917 dodala společnost Fokker armádě dva předsériové stroje, které začala zkoušet dvě velká stíhací esa – Werner Voss a Manfred von Richthofen, později díky barvě své stíhačky přezdívaný Rudý baron (ze svých 80 sestřelů jich na Dr.I dosáhl 19).

Základ konstrukce tvořil rám z ocelových trubek, dřevěné komponenty byly z překližky. Letoun oproti běžným dvouplošníkům vynikal nejen obratností, ale také stoupavostí, naopak byl pomalejší ve vodorovném i střemhlavém letu. Tyto první fokkery nesly označení F.I, další, vyráběné od října 1917 pak Fokker Dr.I, přičemž Dr znamenalo Dreidecker (trojplošník).

Do boje

Na frontě se však začaly projevovat také nedostatky – u několika strojů došlo během letu ke zhroucení horního křídla, což továrna Fokker napravila u již hotových i nově stavěných letounů. V posledním roce války pak docházelo kvůli nekvalitním mazivům k selhávání motoru. Hromadící se problémy měly za následek ukončení výroby typu v květnu 1918, do té doby vzniklo asi 320 kusů tohoto elegantního stroje, který je vděčným exponátem leteckých muzeí, a řada replik dokonce létá.

TIP: Nejvyšší pocta padlému protivníkovi: Pohřeb Rudého barona

Na snímku je replika letounu 425/17, ve kterém letěl Richthofen na svůj poslední let 21. dubna 1918. Během leteckého souboje (není jisté, zda od britské stíhačky či střelbou pozemních jednotek) utrpěl zásah plic. Ač těžce raněn, dokázal nouzově přistát, načež zemřel.