Bulharsko: Jednou nohou v minulosti

Za dob komunistického východního bloku jsme byli s Bulhary společně zavřeni za železnou oponou a jejich stát pro nás byl jednou z mála možností legální exotické dovolené. Snad proto jsme na Bulharsko na čas pozapomněli a znovu jej začínáme objevovat až v posledních letech.

Útěk před chudobou

Ve svobodných volbách roku 1990 zvítězilo v Bulharsku umírněné křídlo komunistické strany, přejmenované na Bulharskou socialistickou stranu (BSS). Už v roce 1992 převzal moc Antikomunistický svaz demokratických sil (ASDS), ale vysoká nezaměstnanost a ekonomické problémy umožnily BSS návrat k moci mezi roky 1995 a 1996. Špatná ekonomika se ale nezlepšila a v roce 1997 vláda bývalých komunistů opět padla. Jako na houpačce se nahoru znovu dostal ASDS.

Reformy roku 1997 nastartovaly ekonomický růst, ale také vedly ke vzniku rostoucích sociálních nerovností. Špatnou situaci řešilo mnoho Bulharů (údajně až 800 000) odchodem ze země.

V současnosti vede zemi koalice Národního hnutí Simeona II. (strana založená synem někdejšího bulharského cara), Bulharské socialistické strany a Hnutí za práva a svobody (reprezentující především tureckou menšinu).

Zobrazit na mapě Googlu

Vymírající ateisté

V posledních letech má východoevropská země jeden z nejnižších ukazatelů růstu populace na světě. Díky ekonomickému kolapsu a vysoké emigraci je tento údaj záporný od začátku 90. let minulého století. Vždyť v roce 1989 mělo Bulharsko přes 9 milionů obyvatel, v roce 2001 to bylo jen 7,95 milionů a současné odhady hovoří o cca 7,5 milionech. Současný počet dětí na jednu ženu není ani 1,5 a odhady říkají, že aby Bulharsko obnovilo přirozenou míru růstu, muselo by se dostat na úroveň 2,2 dítěte na jednu ženu.

Podle sčítání lidu z roku 2001 je populace Bulharska složená v prvé řadě z etnických Bulharů s dvěma výraznými menšinami – Turky a Romy. Převážná část Bulharů nominálně patří k pravoslavné církvi (82,6 %), která měla v roce 2001 přes 6,5 milionu členů. Většina lidí vychovaných v průběhu 45 let komunistické nadvlády ale není věřících a podle posledního Eurobarometru jen 40 % obyvatel Bulharska věří, že existuje Bůh. To je na zemi, která byla po většinu středověku hlavním zdrojem šíření křesťanství ve slovanských zemích, až nečekaně nízké číslo.

Fondy a boj s korupcí

V březnu 2004 vstoupila země do NATO, v dubnu 2005 Bulharsko podepsalo smlouvu o přistoupení k Evropské unii a od ledna 2007 se stalo plnoprávným členem EU. V posledních letech došlo v zemi k výraznému ekonomickému růstu. I když se životní standard Bulharů znatelně zvýšil, stále jde o druhou nejchudší členskou zemi EU.

Velkou nadějí Bulharska je turistický ruch. Země má velké historické a kulturní dědictví, pláže a lyžařská střediska. Díky tomu se stává vyhledávanou turistickou destinací. V roce 2007 sem přijelo 5,2 milionů turistů z celého světa a loni šlo o bezmála 6 milionů.

Nedlouho po vstupu Bulharska do EU musela Evropská komise zastavit vyplácení stovek milionů eur z evropských fondů. Důvodem byla vysoká míra korupce a očividná neochota ze strany zodpovědných činitelů něco se situací dělat. V druhé polovině roku 2008 proto bulharská vláda přijala „akční plán“ zahrnující 80 nejnaléhavějších opatření, jež měly Bulharsku pomoci vymanit se ze spárů organizovaného zločinu. Podle průběžné zprávy Evropské komise si Bulharsko prý vzalo loňskou kritiku opravdu k srdci, ale přesto není vyloučeno, že mu unijní dotace budou znovu odepřeny.