Divoké kočky proti zerům: Americko-japonská letecká bitva o Guadalcanal (1)

Dne 7. srpna 1942 se na ostrově Guadalcanal vylodila 1. divize námořní pěchoty a Spojené státy zahájily svou první ofenzivu v Pacifiku. Japonci zde totiž stavěli letiště, které by v případě dokončení mohlo ohrozit zásobovací trasy mezi USA a Austrálií. Vylodění na ostrově Japonce naprosto překvapilo a vojáci americké námořní pěchoty rychle obsadili nedostavěné letiště, později pojmenované jako Hendersonovo. 

Japonská elita

Operaci nejprve podporovaly jen letouny z letadlových lodí Enterprise, Wasp a Saratoga. Už 20. srpna ale na ostrov přelétlo 19 stíhaček Grumman F4F Wildcat od stíhací perutě VMF-223 a 12 střemhlavých bombardérů Douglas SBD Dauntless od perutě VMSB-232. Ty operovaly přímo z Hendersonova letiště a v bojích o ostrov poskytovaly neocenitelné služby. Ostrov se totiž nacházel v doletu japonských letounů z Rabaulu a okamžitě propukly intenzivní letecké boje. Proti Američanům takřka denně startovali hlavně piloti stíhaček od elitního pluku Tainan kókútai.

U něj létala opravdová smetánka japonského císařského letectva včetně legendárního Saburó Sakaie, který boje nad Guadalcanalem později barvitě popsal ve své knize Zera nad Pacifikem. Jeho jednotka měla ve výzbroji vynikajicí stíhačky Micubiši A6M Zero. Šlo o elegantně tvarovaný a nesmírně obratný letoun se zatahovacím podvozkem. Dosahoval maximální rychlosti 535 km/h a nesl výzbroj dvou kulometů ráže 7,7 mm a dvou kanonů. Neměl však samosvorné obaly nádrží ani žádné pancéřování. Přesto šlo o velmi nebezpečný stroj. První vítězství si za námořní pěchotu nad Guadalcanalem připsal poručík Eugene Trowbridge, který den po příletu na ostrov sestřelil hned dvě zera. 

Prokletý ostrov

Podmínky na ostrově tou dobou nebyly vůbec jednoduché a jeden z veteránů na ně později vzpomínal: „Ten ostrov byl prokletý, krví nasáklý kus země, zamořený mouchami a špínou, po kterém bylo kvůli nevybuchlé munici nebezpečné se jen procházet.“ Stíhače na cíl zpočátku naváděla jen hlásná služba složená z civilních osadníků či misionářů, kteří vysílačkou předávali informace o příletu japonských letadel.

Situace se poněkud zlepšila počátkem září, kdy na ostrov dorazil radiolokátor 3. obranného praporu. Ten už poskytoval varování dostatečně brzy a americké stíhačky tak měly čas nabrat výšku. Japonci se letiště snažili za každou cenu vyřadit, a to jak bombardováním, tak pozemními útoky. K nejvýznamnějším pozemním útokům došlo 18. srpna a 13. září 1942.

Dne 26. srpna se odehrál jeden z nejslavnějších leteckých soubojů války v Pacifiku. Kolem poledne japonské letouny svrhly na Hendersonovo letiště asi 50 pum, které zde poškodily několik letadel. Proti útočníkům vzlétlo 12 wildcatů z perutě VMF-223 a střetly se s japonskou formací. Po boji nárokovali jejich piloti sestřelení osmi bombardérů a pěti stíhaček.

První kolo bojů

Skóroval i zkušený kapitán Marion Carl, který svůj boj popsal: „Měl jsem již podvozek venku, když se za mnou objevilo zero. Nevím, odkud se zatraceně vzalo, ale první, čeho jsem si všiml, byly trasírky střel, které mne těsně minuly. A já měl vysunutý podvozek! Zasunout podvozek wildcatu znamená osmadvacetkrát otočit klikou. Tak jsem dal plný plyn a začal jsem pěkně točit.

Pak jsem potlačil směrem k protiletadlové baterii, která byla přesně na okraji letiště. Fajn, odehnali ho a zamířilo směrem k moři, které bylo asi tak míli vzdálené. Mezitím jsem již zatáhl kola a pustil se za ním. Neměl jsem však šanci dostat ho, mohlo mi snadno uletět. Japonec se však rozhodl bojovat. Obrátil se a začal se vracet. Prima, letíme ‚čumák proti čumáku‘ přímo nad pobřežím.

Pokračování: Divoké kočky proti zerům: Americko-japonská letecká bitva o Guadalcanal (2)

Pak se najednou rozhodl vykašlat se na to a přitáhl. Kdyby přitáhl o něco dříve, dostal by se z toho, jenže to udělal trochu pozdě. Postavil jsem wildcat na ocas a střelbou s předsazením jsem ho rozmázl přímo nad pláží. Vidělo to asi tak tisíc nebo i více lidí.“ V sestřeleném zeru našel svou smrt respektovaný velitel Tainan kókútai poručík Džúniči Sasai, na jehož účtu bylo 54 vzdušných vítězství. Kapitán Carl sestřelem dvou stíhaček získal své páté a šesté vítězství a stal se tak prvním stíhacím esem USMC.