Chlouba Hitlerova námořnictva: Bitevní loď Bismarck

Dne 14. února 1939 pokřtila trup první plnohodnotné nacistické bitevní lodi Dorothea von Loewenfeld, vnučka „železného kancléře“ Otto von Bismarcka, jménem svého děda. Kýl lodě byl položen 1. července 1936 v hamburské loděnici Blohm & Voss. Při stavbě lodi kladli konstruktéři mimořádný důraz na pancéřování. To obepínalo boky lodi pásem silným 33 centimetrů a bylo vytvořeno ze speciální chromniklové oceli nazvané podle vládce germánských bohů Wotan.

Po spuštění na vodu byla loď vybavována řadu měsíců strojním zařízením, výzbrojí a technikou. Hlavní výzbroj tvořilo osm děl ráže 380 mm, která dostřelila až do vzdálenosti 36 520 m. Na palubě byly instalovány katapulty pro palubní plovákové letouny, používala se letadla typu Arado Ar-196.

Na Bismarcku nechyběly ani radary. Loď nesla tři přístroje FuMo-23 Seetakt s velkými obdélníkovými anténami 4×2 m, jež měly maximální dosah 25 km. Bismarck byl předán 24. srpna 1940 Kriegsmarine, která tak získala na čas do výzbroje nejmocnější bitevní loď světa.

V květnu 1941 vyslala Kriegsmarine Bismarck v doprovodu těžkého křižníku Prinz Eugen napadat spojeneckou plavbu v Atlantiku. Němcům se prvně povedlo zasadit Britům taktickou porážku v bitvě v Dánském průlivu 23. května 1941. Největší britský bitevní křižník Hood šel po šťastném německém zásahu tak rychle ke dnu, že přežili pouze tři námořníci z jeho posádky. Bismarck však inkasoval zásah do palivových nádrží a začal ztrácet pohonné hmoty.

Později kormidlo německé lodi zasáhlo torpédo vypuštěné ze zastaralého námořního bombardéru Swordfish. Neovladatelný kolos se pak stal relativně snadnou kořistí britských těžkých lodí. Chlouba německé Kriegsmarine klesla ke dnu 27. května 1941.