Cesta do područí: Německá okupace českých zemí v březnu 1939 (3)

Na příkaz československého prezidenta Emila Háchy se v březnu 1939 uskutečnil tzv. Homolův puč, kdy velitel čs. armády na Slovensku generál Bedřich Homola obdržel rozkaz sesadit Tisovu vládu, odzbrojit Hlinkovy gardy a vyhlásit stanné právo. Přesně na tento výsledek uměle vyvolané eskalace Hitler už několik týdnů čekal. Nařídil generálnímu štábu dokončit plán vojenského obsazení českých zemí a pozemní i letecké síly byly uvedeny do pohotovosti. Svým generálům führer sdělil i přesné datum invaze: 15. března 1939.

Oficiálně se mělo jednat o „uklidňovací akci“ (Befriedungsaktion) s cílem zabezpečit „životní prostor náležející Německu“. Přesně v tomto duchu tedy berlínské ministerstvo zahraničních věcí dolaďovalo text tiskového prohlášení – údajný „chaos v českých zemích“ prý přiměl Německo k zásahu ve jménu obnovy pořádku. Háchova armáda měla být zpacifikována a donucena vydat svou výzbroj bez sebemenšího odporu.

Samostatnost, nebo maďarská okupace

Zároveň Hitler pokračoval v politické hře a pozval do Berlína sesazeného Tisa. Ten dorazil 13. března a ke svému překvapení byl přijat s poctami náležejícími hlavě státu. Diktátor pak Tisovi předložil dvě možnosti: buď dojde k vyhlášení samostatnosti slovenského státu, jenž obratem požádá třetí říši o ochranu, nebo Hitler „ponechá Slovensko svému osudu“, jímž byla myšlena zmíněná maďarská okupace. Volba tedy byla více než jasná.

V této situaci si nacistický diktátor 14. března povolal do Berlína i Háchu a Chvalkovského, kteří se – ve snaze zachránit svou zemi – audience několik dnů sami dožadovali. Když jejich zvláštní vlak opouštěl Prahu, německé divize v celkové síle asi 350 000 mužů už stály na hranicích – připraveny k invazi s kódovým označením Březnový vítr. Na severní Moravě Němci dokonce neváhali vstoupit na čs. území již toho dne kvečeru a 8. divize Wehrmachtu s Leibstandarte SS Adolf Hitler obsadila Moravskou Ostravu.

Osudová audience

Ve führerových očích šlo o přijatelné riziko a preventivní krok, jak zabránit Polákům v případné okupaci pohraničního regionu. Před setměním se v německých rukou ocitl také Místek (dnes Frýdek-Místek) a Vítkovice. Nazítří v 1.00 ráno přijal Hitler oba české politické lídry ve své matně osvětlené pracovně. Hácha chtěl za každou cenu udržet státnost a suverenitu, a proto měl připraveny rozsáhlé ústupky: uznání nezávislosti Slovenska, posílení vazeb Prahy na Berlín a sladění zahraniční politiky obou zemí.

TIP: Právník v době bezpráví: Role prezidenta Háchy za druhé světové války

V úvahu připadaly i kroky donedávna zcela vyloučené – demilitarizace vnitrozemí, povolení tranzitu jednotek Wehrmachtu nebo dokonce zřízení německých základen na českém území. Než však prezident stihl své návrhy předložit, ocitli se Hácha s Chvalkovským v početní i verbální defenzivě. Kromě diktátora na ně totiž čekal mimo jiné Wilhelm Keitel, Hermann Göring, Joachim von Ribbentrop, tlumočník a několik úředníků.

Vynucený souhlas

Vůdce očekával jediné – odsouhlasení okupace a telefonický rozkaz čs. armádě složit zbraně. Nejprve ultimativně přednesl své požadavky: začlenění českých zemí do třetí říše a volný vstup Wehrmachtu na jejich území. Poté se vložil do hry šéf Luftwaffe, který vykreslil chmurný obrázek rozbombardované Prahy, pokud se Češi nepodvolí a vláda nepřijme slovenské požadavky na poskytnutí nezávislosti.

Pokračování: Cesta do područí: Německá okupace českých zemí v březnu 1939 (4)

Hácha během líčení zkázy metropole zkolaboval a führerův lékař ho musel přivést k vědomí. Hitler pak bledému prezidentovi sdělil zesměšňující i zastrašující poznámku: „Až se stydím, když si uvědomím, že na každý váš prapor připadá jedna naše divize.“ Šlo o poměrně přesný poměr sil nahlášený do Berlína sudetskými agenty.