Odkaz dávných samurajů: Japonské speciální jednotky CRF

Samurajové, pověstní japonští bojovníci, vynikali oddaností svému pánovi a bojovým uměním. Jejich éra je už dnes minulostí, ale současné japonské ozbrojené složky na umění dávných válečníků nezapomínají
08.07.2016 - Radomír Pecka


Po mohutném zemětřesení ze dne 11. března roku 2011 zasáhla východní pobřeží ostrova Honšú ničivá vlna tsunami. Bezprostředně poté následovala celá série havárií na jaderných zařízeních, především v elektrárně Fukušima 1, během kterých unikly radioaktivní látky do moře i do ovzduší. Rozsáhlé oblasti byly zcela evakuovány. Přes veškerá nebezpečí a rizika bylo nutné vyslat do bezprostřední blízkosti poškozených reaktorů speciální oddíly, jejichž hlavním úkolem bylo ochladit reaktory a zabránit tak dalšímu stupňování nebezpečí.

Tímto úkolem byly pověřeny specialisté takzvaných Ústředních pohotovostních jednotek (Central Readiness Force). Asi 160 mužů v ochranných oblecích u Fukušimy pravidelně měřilo úroveň radiace a přímo ze speciálních obrněných vozidel nebo helikoptér polévalo tavící se reaktory vodou. Přes snahu o jejich maximální ochranu nastupovali do akcí statečně i s vědomím, že by jim jejich nasazení mohlo přinést značná zdravotní rizika, případně i smrt.

Japonské síly sebeobrany

Ústřední pohotovostní jednotky (dále CRF) japonských ozbrojených sil byly slavnostně ustaveny poměrně nedávno, na konci března roku 2007, brzy po zřízení prvního poválečného ministerstva obrany. Dnes v těchto jednotkách slouží na 4 200 lidí. Než si přiblížíme jejich úlohu, zaměřme se krátce na japonské ozbrojené síly obecně. Japonská ústava z roku 1947 vylučuje svým 9. článkem válku jako politický prostředek, s výjimkou sebeobrany.

Odpovědnost za obranu země převzaly po válce Spojené státy americké. Až válka na Korejském poloostrově a následný tlak americké strany přiměl Japonce vytvořit nejprve zvláštní Policejní rezervní složky, Pobřežní stráž a v roce 1954 nakonec tzv. Japonské síly sebeobrany. Japonci tak pozvolna opět přebírali významný podíl na ochraně svého území. 

K dalším významným změnám přistoupilo Japonsko v devadesátých letech, kdy se jeho vojáci objevili v roli členů mezinárodních mírových misí například v Kambodži a Mosambiku, a především po teroristických útocích 11. září 2001. Boj s terorismem se stal podobně jako v jiných zemích prioritou. Japonci se podíleli na operaci v Afghánistánu, kam vyslali dvě námořní flotily. Jejich úkoly ale byly zcela nebojové, měly především zajišťovat zásobování palivem a pitnou vodou.

V roce 2004 pak byly i pozemní vojenské síly vyslány do Iráku. To  vyvolalo velký odpor u převážně pacifistické japonské veřejnosti. Opět však šlo o nebojové úkoly humanitární a rekonstrukční pomoci. Přes všechny politické změny si země disponující mohutnou a technologicky mimořádně vybavenou armádou udržuje výrazně civilní charakter vyplývající z poválečné ústavy.

Speciální jednotky

Speciální síly CRF vznikly sloučením elitní 1. výsadkové brigády, 1. vrtulníkové brigády, 101. jednotky ochrany proti zbraním hromadného ničení a jednotky speciálních sil Special Operations Group (SOG). Tyto oddíly mají plnit roli jednotek rychlého nasazení především na území Japonska, ale v případě potřeby i v rámci mezinárodních tzv. peace-keepingových misí (operací na udržení míru). Vrchním velitelem byl jmenován generálporučík Josho Yamaguchi.

K prvnímu nasazení CRF došlo měsíc po jejich vytvoření v dubnu 2007, kdy pomáhaly hasit rozsáhlé lesní požáry v provincii Jamanaši. Speciální jednotka SOG, označovaná dnes názvem Special Forces Group (Skupina speciálních sil), má kolem 300 členů. Jejich identita podléhá přísnému utajení. Sídlo této jednotky se nachází v městě Narašino v prefektuře Chiba na ostrově Honšú. Návrhy Japonské obranné agentury (předchůdce ministerstva obrany) na vytvoření takového elitního oddílu existovaly již v roce 1998, kdy byly vládou vůči velení sebeobranných sil nastoleny požadavky účinné obrany před guerillovými útoky a před útoky chemickými, biologickými či nukleárními zbraněmi.

Země se cítila opět významně ohrožována komunistickou Severní Koreou, jejíž rakety Teapodong 1 v tomto roce přeletěly japonské ostrovy. Členové SOG byli vybráni z nejlepších mužů 1. výsadkové brigády a byli vysláni do USA k mimořádně náročnému výcviku u jednotky Delta Force. Tak byly v roce 2003 ustaveny první čety jako základ celé zamýšlené skupiny.

Charakter výcviku

Dnes tyto speciální síly tvoří kromě velení a tréninkové jednotky bojové čety, rozdělené podle zaměření na přepadovou výsadkovou jednotku a odstřelovače, dále námořní četu a čety specializované na boj v horách a ve městě

Vojáci této protiteroristické skupiny, jak byli veřejnosti oficiálně představeni, procházejí speciálním výcvikem. Vedle kondiční a psychologické přípravy jsou to metody komunikace, parašutistický výcvik, lezecká a horolezecká příprava, obrana před zbraněmi hromadného ničení a bodyguarding. Právě poslední ze zmíněných výcviků využili příslušníci této skupiny, kteří byli nasazeni jako osobní strážci velitelů japonských sil nasazených v Iráku.

TIP: Královské zelené barety: Britské Commandos vycvičili nejzkušenější sadisté armády

Z bojových technik ještě připomeňme známou Close Quarte Battle, která spočívá ve velmi rychlé razantní akci především v prostoru ulic, budov a všude tam, kde je omezena viditelnost i pohyb osob. Námořní četa se mimo jiné věnuje boji proti šířícímu se pirátství. 

Samozřejmostí jsou nejrůznější tradiční bojové techniky, jež v japonské společnosti tvoří pevnou součást národní kultury, a rovněž důraz na sebekázeň a sebeúctu. Nejen v těchto elitních jednotkách má každý voják povinnost si před spaním odpovědět na otázky typu: Neprovinil ses proti upřímnosti? Nemusíš se stydět za svá dnešní slova či skutky? Vyvinul jsi pokaždé nejvyšší možné úsilí? Cíleně tak v japonských jednotkách opět ožívá vojenský duch samurajů i pilotů kamikaze, jejichž odvaha a disciplína je mladým mužům v armádě dávána za vzor. 

  • Zdroj textu

    Válka REVUE Speciál – Speciální jednotky

  • Zdroj fotografií
    mod.go.jp

Další články v sekci