Odkaz dávných samurajů: Japonské speciální jednotky CRF

Po mohutném zemětřesení ze dne 11. března roku 2011 zasáhla východní pobřeží ostrova Honšú ničivá vlna tsunami. Bezprostředně poté následovala celá série havárií na jaderných zařízeních, především v elektrárně Fukušima 1, během kterých unikly radioaktivní látky do moře i do ovzduší. Rozsáhlé oblasti byly zcela evakuovány. Přes veškerá nebezpečí a rizika bylo nutné vyslat do bezprostřední blízkosti poškozených reaktorů speciální oddíly, jejichž hlavním úkolem bylo ochladit reaktory a zabránit tak dalšímu stupňování nebezpečí.

Tímto úkolem byly pověřeny specialisté takzvaných Ústředních pohotovostních jednotek (Central Readiness Force). Asi 160 mužů v ochranných oblecích u Fukušimy pravidelně měřilo úroveň radiace a přímo ze speciálních obrněných vozidel nebo helikoptér polévalo tavící se reaktory vodou. Přes snahu o jejich maximální ochranu nastupovali do akcí statečně i s vědomím, že by jim jejich nasazení mohlo přinést značná zdravotní rizika, případně i smrt.

Japonské síly sebeobrany

Ústřední pohotovostní jednotky (dále CRF) japonských ozbrojených sil byly slavnostně ustaveny poměrně nedávno, na konci března roku 2007, brzy po zřízení prvního poválečného ministerstva obrany. Dnes v těchto jednotkách slouží na 4 200 lidí. Než si přiblížíme jejich úlohu, zaměřme se krátce na japonské ozbrojené síly obecně. Japonská ústava z roku 1947 vylučuje svým 9. článkem válku jako politický prostředek, s výjimkou sebeobrany.

Odpovědnost za obranu země převzaly po válce Spojené státy americké. Až válka na Korejském poloostrově a následný tlak americké strany přiměl Japonce vytvořit nejprve zvláštní Policejní rezervní složky, Pobřežní stráž a v roce 1954 nakonec tzv. Japonské síly sebeobrany. Japonci tak pozvolna opět přebírali významný podíl na ochraně svého území. 

K dalším významným změnám přistoupilo Japonsko v devadesátých letech, kdy se jeho vojáci objevili v roli členů mezinárodních mírových misí například v Kambodži a Mosambiku, a především po teroristických útocích 11. září 2001. Boj s terorismem se stal podobně jako v jiných zemích prioritou. Japonci se podíleli na operaci v Afghánistánu, kam vyslali dvě námořní flotily. Jejich úkoly ale byly zcela nebojové, měly především zajišťovat zásobování palivem a pitnou vodou.

V roce 2004 pak byly i pozemní vojenské síly vyslány do Iráku. To  vyvolalo velký odpor u převážně pacifistické japonské veřejnosti. Opět však šlo o nebojové úkoly humanitární a rekonstrukční pomoci. Přes všechny politické změny si země disponující mohutnou a technologicky mimořádně vybavenou armádou udržuje výrazně civilní charakter vyplývající z poválečné ústavy.

Speciální jednotky

Speciální síly CRF vznikly sloučením elitní 1. výsadkové brigády, 1. vrtulníkové brigády, 101. jednotky ochrany proti zbraním hromadného ničení a jednotky speciálních sil Special Operations Group (SOG). Tyto oddíly mají plnit roli jednotek rychlého nasazení především na území Japonska, ale v případě potřeby i v rámci mezinárodních tzv. peace-keepingových misí (operací na udržení míru). Vrchním velitelem byl jmenován generálporučík Josho Yamaguchi.

K prvnímu nasazení CRF došlo měsíc po jejich vytvoření v dubnu 2007, kdy pomáhaly hasit rozsáhlé lesní požáry v provincii Jamanaši. Speciální jednotka SOG, označovaná dnes názvem Special Forces Group (Skupina speciálních sil), má kolem 300 členů. Jejich identita podléhá přísnému utajení. Sídlo této jednotky se nachází v městě Narašino v prefektuře Chiba na ostrově Honšú. Návrhy Japonské obranné agentury (předchůdce ministerstva obrany) na vytvoření takového elitního oddílu existovaly již v roce 1998, kdy byly vládou vůči velení sebeobranných sil nastoleny požadavky účinné obrany před guerillovými útoky a před útoky chemickými, biologickými či nukleárními zbraněmi.

Země se cítila opět významně ohrožována komunistickou Severní Koreou, jejíž rakety Teapodong 1 v tomto roce přeletěly japonské ostrovy. Členové SOG byli vybráni z nejlepších mužů 1. výsadkové brigády a byli vysláni do USA k mimořádně náročnému výcviku u jednotky Delta Force. Tak byly v roce 2003 ustaveny první čety jako základ celé zamýšlené skupiny.

Charakter výcviku

Dnes tyto speciální síly tvoří kromě velení a tréninkové jednotky bojové čety, rozdělené podle zaměření na přepadovou výsadkovou jednotku a odstřelovače, dále námořní četu a čety specializované na boj v horách a ve městě. 

Vojáci této protiteroristické skupiny, jak byli veřejnosti oficiálně představeni, procházejí speciálním výcvikem. Vedle kondiční a psychologické přípravy jsou to metody komunikace, parašutistický výcvik, lezecká a horolezecká příprava, obrana před zbraněmi hromadného ničení a bodyguarding. Právě poslední ze zmíněných výcviků využili příslušníci této skupiny, kteří byli nasazeni jako osobní strážci velitelů japonských sil nasazených v Iráku.

TIP: Královské zelené barety: Britské Commandos vycvičili nejzkušenější sadisté armády

Z bojových technik ještě připomeňme známou Close Quarte Battle, která spočívá ve velmi rychlé razantní akci především v prostoru ulic, budov a všude tam, kde je omezena viditelnost i pohyb osob. Námořní četa se mimo jiné věnuje boji proti šířícímu se pirátství. 

Samozřejmostí jsou nejrůznější tradiční bojové techniky, jež v japonské společnosti tvoří pevnou součást národní kultury, a rovněž důraz na sebekázeň a sebeúctu. Nejen v těchto elitních jednotkách má každý voják povinnost si před spaním odpovědět na otázky typu: Neprovinil ses proti upřímnosti? Nemusíš se stydět za svá dnešní slova či skutky? Vyvinul jsi pokaždé nejvyšší možné úsilí? Cíleně tak v japonských jednotkách opět ožívá vojenský duch samurajů i pilotů kamikaze, jejichž odvaha a disciplína je mladým mužům v armádě dávána za vzor.