Bezhlučná smrt: Německé vzducholodě nad Londýnem (1)

Pozdě večer dne 31. května 1915 nikdo v Londýně netušil o smrtelném nebezpečí, které se blížilo k městu a jeho obyvatelům. Hrozba přicházela od Severního moře, ovšem nešlo o klasickou německou válečnou loď směřující k britskému pobřeží, nýbrž o vzducholoď LZ 38. Na palubě zepelínu převládala napjatá nálada, protože o podobný útok se dosud nikdo nikdy nepokusil. Stačila jediná chyba a celý podnik by skončil krachem, ale pokud by šlo vše podle plánu, potvrdilo by se, že i milionové velkoměsto daleko za frontou je zranitelné. Na tento okamžik německé velení dlouho čekalo.

Ideální průzkumník a bombardér

Když v létě 1914 vypukla první světová válka, mělo německé císařství jen málo vojenských vzducholodí. Němci však rychle poznali jejich přednosti, kterými předčily tehdejší letouny: vzducholodě byly jen o málo pomalejší, zato dokázaly létat v podstatně větších výškách, unesly větší užitečné zatížení, měly delší dolet a vydržely mnohem déle ve vzduchu. Proto byly ideálním prostředkem pro bombardování i průzkumné akce.

Nebylo nad čím váhat a nehledě na velmi vysoké finanční náklady se okamžitě rozběhla sériová výroba vzducholodí třídy P. Aby se snížila hmotnost, začal se při stavbě používat jako materiál konstrukce dural, což spolu se zavedením účinnějších vrtulí umožnilo vzducholodím dosáhnout rychlosti blížící se sto kilometrům za hodinu. Obal vyrobený z pogumované bavlněné tkaniny se plnil vysoce vznětlivým vodíkem.

Dne 19. ledna 1915 Němci zahájili vzdušné útoky na Velkou Británii, když dvě vzducholodě shodily bomby na města na východním pobřeží Anglie. Bylo jen otázkou času, kdy se zepelíny objeví také nad Londýnem a svrhnou na něj svůj vražedný náklad. Císař Vilém II. s tímto hrozným činem otálel, byl koneckonců příbuzným anglické královské rodiny, ale vrchní velení armády na nejvyššího velitele neustále naléhalo. Císař nakonec po velkém nátlaku souhlasil a schválil bombardování londýnských doků. V květnu 1915, po kontroverzním potopení britského parníku Lusitania, dal Vilém zelenou i bombardování ostatních částí města; pouze Buckinghamský palác měl být ušetřen.

Útok začíná

Dne 31. května se zdálo, že počasí bude příznivé. Hermann von der Lieth-Thomsen, kterého vrchní velení armády pověřilo řízením celé akce, svůj úkol jasně definoval: mají být bombardovány doky a vojenská zařízení. Už nebylo možné ztrácet čas. Ve 20.05 opustila vzducholoď LZ 38 svůj hangár na základně na předměstí Bruselu v Evere. Na palubu nastoupilo 12 mužů osádky (oproti stadnardnímu počtu 19 jich bylo méně, aby mohla nést větší zátěž a více paliva), jimž velel kapitán Erich Linnarz, a bylo naloženo 1 357 kg výbušných a zápalných bomb.

Útoku se měla zúčastnit ještě vzducholoď LZ 37, ta se ale kvůli poruše musela vrátit zpět na základnu. LZ 38 tak pokračovala v akci sama. Ve 21.19 minula Ostende a nabrala kurs nad Severní moře. Pomalu stoupala až do výšky 2 600 m. Dosud probíhalo vše podle plánu. Ale sotva se ve 22.15 na obzoru objevilo východní pobřeží Anglie, začala v gondolách narůstat nervozita. Byla jasná noc a nepřítel se měl určitě na pozoru.

A skutečně jen o deset minut později zaregistrovalo blížící se zepelín britské námořnictvo. Válečné lodě kotvící v Ramsgate okamžitě zahájily palbu. Jedna rána našla svůj cíl: zasáhla středovou komoru LZ 38 a poškodila ji. Ze vzducholodi rychle unikal plyn a ta začala ztrácet výšku. Bylo vůbec možné za těchto okolností pokračovat v misi? Poškození však nakonec nebylo fatální, neboť ostatních 15 komor zůstalo neporušeno a let mohl pokračovat. 

Z nečekaného směru

LZ 38 ale nemířila přímo k zamýšlenému cíli. Musela by totiž letět přes jihovýchodní Anglii, kde byla soustředěna většina protiletadlové obrany (jak zjistily osádky vzducholodí, které zde už dříve prováděly průzkumné lety). Aby protivníka zmátl, rozhodl se Linnarz tuto oblast obletět a zaútočit na Londýn z jiného směru. Osvětlené a nic netušící město bylo viditelné už z dálky. Zatemnění bylo ještě neznámým slovem, neboť Londýňané dosud nezažili leteckou válku na vlastní kůži. Ale to se mělo brzy změnit.

TIP: Ztroskotání největší vzducholodě světa

Jen pár minut před půlnocí, téměř bezhlučně, se LZ 38 přiblížila k cílové oblasti. Zepelín měl nové zařízení pro svrhávání bomb, v němž teď byla připravena první z nich. Všichni na palubě dychtivě čekali na rozhodující okamžik. Většina obyvatel v tu chvíli pokojně spala ve svých postelích. Kapitán Erich Linnarz popsal situaci ve své zprávě nadřízeným takto: „Město Londýn bylo plně osvětlené a překvapení bylo dokonalé, protože předtím, než dopadla první bomba, nedošlo k obranné palbě ani rozsvícení světlometů.“

Pokračování v pátek 12. ledna