Bez spojení není velení: Rakousko-uherští spojaři na italské frontě (3)

Rakousko-Uhersko napřelo za první světové války své úsilí také k dešifrování nepřátelské radiokomunikace. Prolomení italské šifry ještě před válkou a v roce 1914 i ruské šifry značně usnadnilo centrálním mocnostem vedení válečných operací.

Ucho pana Penkaly

V té době vznikla z rozhodnutí ministerstva války služba pro rádiový odposlech a dešifrování (k.u.k. Radiohorch- und Dechiffrierdienst). Zachycené radiogramy poskytovaly tři hlavní stanice rádiového odposlechu s krycím názvem „Penkala“, pojmenované podle soudobé reklamní postavičky stejnojmenného výrobce, jež měla za velkým uchem plnicí pero.

V roce 1916 odposlouchávací služba zavedla novinku v podobě zaměřovacích radiogoniometrických stanic, které zjišťovaly stanoviště nepřátelských radiotelegrafních stanic a odhalovaly tak přesnou polohu nejbližších nižších a vyšších velitelství protivníka. Skutečným oceněním pro „ucho pana Penkaly“ se stala poválečná zpráva italské vyšetřovací komise o ztrátách během průlomu u Caporetta (24. říjen–19. listopad 1917): „Nepřítel znal všechny naše šifry, a to i ty nejtajnější a nejdůležitější.“ 

Telefonní ofenziva

Samotný název c. a k. telegrafního vojska přestal velice rychle po jeho vzniku odrážet náplň jeho činnosti. Klasická „drátová“ telegrafie oproti telefonii stále více ztrácela v oblasti efektivity, rychlosti přenosu zpráv a zejména v nemožnosti oboustranné komunikace v reálném čase. S výjimkou vrchního velitelství a vyšších stupňů velení, které používaly tiskací Hughesovy telegrafy a v omezené míře i telegrafy klasické, nahrazovaly postupně tyto neskladné a na manipulaci citlivé přístroje stále se zdokonalující polní telefony.

Kromě běžného telefonního pozemního spojení mezi jednotkami na frontě se přenosný polní aparát stal nenahraditelným pomocníkem pro řízení dělostřelecké palby umožňujícím sledovat výsledky bombardování a provádět korekce. Těmito přístroji byly vybaveny i posádky pozorovacích balonů, kterým při jejich stoupání pozemní obsluha odvíjela spolu s poutacím lanem i telefonní kabel.

Císařské světlušky

Využití světla pro předávání zpráv patří ke starým lidským technikám komunikace, která našla využití i v rakousko-uherské armádě, jež do konce války úspěšně využívala mnoho typů optických signalizačních zařízení, například heliograf. Jednoduchý přístroj využívá odraz slunečních paprsků zrcadlem směrem ke vzdálenému příjemci. Obsluha pohyby přeměňuje sluneční světlo na jednotlivé záblesky odpovídající znakům Morseovy abecedy.

Dokončení: Bez spojení není velení: Rakousko-uherští spojaři na italské frontě (4)

Heliografy a další optická signalizační zařízení sloužily ke komunikaci v horském terénu, přes velké vodní plochy a terénní překážky či mezi pozemními jednotkami a loděmi. V neposlední řadě nacházely uplatnění v případě přerušení telegrafních a telefonních linek. Mezi další prvky „světelné“ komunikace, které používala habsburská armáda, se řadily plynové (acetylenové) nebo elektrické mobilní a stacionární (pevnostní) reflektory.