Americký Orel a sovětský Netopýr (3): Duel F-15 Eagle vs. MiG-25

Krátce po uvedení nového MiG-25 do služby, měli Američané za to, že jde o nejlepší stíhačku světa, což ve vedení armády vyvolalo mírnou paniku. Situace se ale dramaticky změnila poté, co v roce 1976 sovětský pilot Viktor Bělenko dezertoval a přistál s migem v Japonsku. Sovětský pilot totiž předal Američanům ohromně cenné informace o silných a slabých stránkách tohoto stroje.

Informace o slabinách MiGu-25 přispěly k jejímu prvnímu sestřelení, jehož dosáhli Izraelci. Třináctého února 1981 vyslali nad Libanon dva průzkumné stroje RF-4E jako návnadu, na kterou ihned zareagovaly syrské MiG-25PD. Chytily se však do pasti, protože nad Libanonem se v malé výšce pohybovala též dvojice F-15A.

Utkání nad Blízkým východem

Radar foxbatu nebyl schopen sledovat cíle na pozadí země a syrská letadla takřka oslepilo izraelské elektronické rušení, kdežto F-15A se těšily podpoře radiolokačního letounu E-2C Hawkeye, jenž jim dodával data o poloze Syřanů. Ti pronásledovali dvojici RF-4E, aniž věděli, že letí přímo do pasti. Ta sklapla, když F-15A vypustily střely AIM-7F. Jeden obávaný MiG-25 byl sestřelen, zatímco druhý dokázal uniknout.

Dne 29. července stejného roku došlo k podobnému incidentu, jenž znovu skončil sestřelem syrské stroje. V této době již bojovaly také irácké MiG-25, které se utkávaly s íránskými letouny a nárokovaly si několik úspěchů, ale došlo i ke ztrátám, na nichž se podílely zejména íránské stíhače F-14 Tomcat, jež sestřelily možná i deset MiG-25.

Pouštní bouře

Typy F-15 a MiG-25 se opět střetly v lednu 1991 při operaci Pouštní bouře. Vůbec první vzdušné vítězství v tomto konfliktu si připsal irácký pilot Zuhair Dawood, jenž 17. ledna 1991 sestřelil americkou stíhačku F/A-18, ale pak již bodovali Američané. O dva dny později skupina strojů F-15C narazila na Iráčany a boj skončil zničením dvou MiG-25. Došlo ještě k několika dalším setkáním a v jednom případě čtyři F-15 odpálily na dvojici „pětadvacítek“ nejméně deset střel AIM-7, ale ani jediná nezasáhla.

Třicátého ledna byl jeden eagle poškozen raketou R-40. Irák ztratil jeden MiG-25 ještě 27. prosince 1992, když tento stroj narušil bezletovou zónu a byl sestřelen letounem F-16. Stíhače MiG-25 dodnes provozuje Alžírsko a určitý počet se nachází v Libyi a Sýrii, byť už pravděpodobně nejsou reálně funkční. 

Měření sil 

Ačkoli se typy F-15 a MiG-25 vzdáleně trochu podobají a skutečně využívají některá podobná technická řešení, vznikly podle výrazně odlišných zadání a využívaly jiné taktiky. SSSR žádal mimořádně rychlou přepadovou stíhačku pro ničení nadzvukových bombardérů, zatímco F-15 se zrodil jako letoun k vybojování vzdušné nadvlády, který měl překonat „pětadvacítku“, respektive schopnosti, které podle Američanů měla.

Na sovětské straně vznikl velice úzce specializovaný stroj, který závisel na pokynech ze země a nedokázal vést manévrový boj, ale po krátkou dobu mohl létat skutečně ohromující rychlostí a nesl na svou dobu velmi výkonný radar. F-15 Eagle sice nebyl tak rychlý, zato nabízel daleko větší flexibilitu a obratnost a disponoval vyspělejšími elektronickými systémy. Oba typy spojovala skutečnost, že ačkoliv nejdříve vznikly jako ryze stíhací, později se uplatnily i jako stíhací bombardéry. Oba také prokázaly velký evoluční potenciál, jelikož komplexně zmodernizované varianty F-15 stále odvádějí výborné služby, a na základě „pětadvacítky“ vznikl stroj MiG-31, jenž dodnes tvoří jeden ze základních pilířů ruské protivzdušné obrany.

TIP: Válečník s dlouhým životem: Legendární stíhačka MiG-19

Ze soubojů nad Blízkým východem vyšel vítězně F-15, ovšem na těchto výsledcích měla nesporně velký podíl i kvalita výcviku amerických a izraelských pilotů na straně jedné a syrských a iráckých na straně druhé. Obavy, které typ MiG-25 zpočátku budil, se sice ukázaly jako značně přehnané, ale „pětadvacítka“ navzdory tomu dokázala, že její schopnosti by se rozhodně neměly podceňovat.