Americký generál ve stínu: Zapomenutý Omar Bradley (1)

„Náš svět je světem jaderných obrů, zároveň však nemluvňat, pokud jde o mravnost. Víme víc o válce než o míru, víc o zabíjení než o životě. Pokud budeme dále rozvíjet naši technologii bez moudrosti a opatrnosti, náš služebník se může stát naším katem.“

Vzorný student

Tuto pro armádního generála možná trochu netypickou a jakoby pacifistickou myšlenku vložil Omar Bradley do svého projevu z listopadu roku 1948. V té době měl přitom za sebou již přes 37 let vojenské služby a dalších pět roků v uniformě jej ještě čekalo. Omar Bradley se narodil 12. února 1893 do chudých poměrů v městečku Clark ve státě Missouri. Ve škole patřil k nejlepším studentům a věnoval se také řadě sportů. Chtěl se stát právníkem, avšak na to jeho rodiče neměli dost peněz, takže se rozhodl nejprve pracovat, aby na studia našetřil. 

Pak mu ale jeden známý navrhl, aby zkusil státní vzdělání na vojenské akademii ve West Pointu. Uniforma sice Omara nijak zvlášť nelákala, představa bezplatné výuky jej však zaujala, podobně jako jednoho z jeho budoucích spolužáků, jistého Dwighta Eisenhowera. V srpnu 1911 se tedy hlásil do služby a o čtyři roky později promoval jako 44. ze 164 absolventů. V kariéře chtěl pokračovat u ženistů nebo dělostřelectva, nakonec ale dostal místo u pěchoty.

Prvního světového konfliktu se nezúčastnil, neboť jeho jednotka byla odvelena k hranici s Mexikem, kde probíhala občanská válka. Poté se jako profesor vrátil na West Point, a když tam dokončil čtyřletý turnus, nastoupil v roce 1924 již v hodnosti majora do pokročilého kursu pěchotní školy ve Fort Benningu, který ukončil jako druhý nejlepší absolvent ročníku. Následovala služba na Havaji, kde se Bradley poprvé setkal s Georgem Pattonem, další odborné vojenské vzdělávání a v letech 1934–1938 opětovné působení na West Pointu. 

Poklidný začátek války 

Když se v září 1939 stal náčelníkem generálního štábu pozemní armády George Marshall, okamžitě si do svého týmu vzal i Bradleyho, se kterým se znal z pěchotní školy. Ten se tak dostal přímo do centra rozhodování při řešení náročného úkolu v podobě přípravy americké armády na pravděpodobný vstup do právě vypuknuvší druhé světové války. V únoru byl Bradley povýšen na brigádního generála a stal se velitelem své staré známé pěchotní školy ve Fort Benningu, kde měl skutečně co dělat. Vzhledem k tempu, kterým se americká armáda rozrůstala, totiž rychle potřebovala alespoň 100 000 nových důstojníků.

Kromě jiného se Bradley také zasadil o to, aby se v co největší míře vyučovala i součinnost s tankovými, výsadkovými a leteckými silami. V tomto úsilí jej podporoval i Patton, jenž v té době vedl 2. obrněnou divizi. Také Omar Bradley se brzy stal divizním velitelem. Na konci prosince 1941, tedy v době, kdy již Spojené státy byly ve válce s Japonskem, obdržel dočasnou hodnost generálmajora a dostal za úkol připravit reaktivovanou 82. pěší divizi, která se později proslavila jako 82. výsadková.

Bradley pro formaci, která se skládala v drtivé většině z odvedenců, vytvořil efektivní výcvikový program, který měl z nováčků v co nejkratším čase udělat schopné vojáky. Již po čtyřech měsících byl ustanoven velitelem 28. pěší divize a také z ní zakrátko udělal efektivní bojovou sílu. Tyto úspěchy nezůstaly ve Washingtonu bez povšimnutí a Bradley měl opět povýšit – tentokrát pro něj byla připravena pozice velitele X. sboru v Austinu. Nakonec ale vše dopadlo úplně jinak. Ještě téhož dne, kdy se Bradley o svém jmenování dozvěděl, v jeho kanceláři zazvonil telefon a důstojník na druhé straně linky mu mimo jiné tajemně oznámil: „Pamatujete se na svého spolužáka z West Pointu? Brzy se k němu připojíte.“ 

Afrika

V únoru roku 1943 dostávaly americké jednotky od Němců v Tunisku bolestnou lekci a Dwight „Ike“ Eisenhower se proto coby šéf Velitelství armády Spojených států pro Evropské válčiště rozhodl posílit svůj velitelský sbor. Vybral si právě Omara Bradleyho a ten tak místo do Texasu odcestoval do Afriky, poprvé do skutečné války. Bradley nejprve působil jako Eisenhowerovy „oči a uši“ na frontě a jedno z jeho prvních doporučení spočívalo v odvolání generálporučíka Lloyda Fredendalla z velení II. sboru, neboť si v prudkých střetech v okolí Kasserinského průsmyku nevedl nejlépe.

TIP: Dobrodruh Jan Smudek (1915-1999): Nepolapitelný odbojář

Nenahradil jej přitom nikdo jiný než další Bradleyho starý známý – čerstvě povýšený generálporučík George Patton. Bradley měl nejprve u II. sboru působit coby pozorovatel, nicméně Patton v tom oprávněně viděl Ikeho „špehování“ a po vzájemné domluvě nakonec Bradley převzal funkci zástupce velitele sboru. V plné míře se tak mohly projevit rozdíly mezi oběma muži. Zatímco Patton byl egocentrický, agresivní a vůči podřízeným často hrubý, Bradleyho charakterizovaly vlastnosti zcela opačné: klid, skromnost a slušnost. 

Dokončení ve čtvrtek 16. srpna