Afrikakorps (2): Zběsilý postup pod velením legendárního Erwina Rommela

Poté, co italské síly utrpěly v roce 1940 v Africe porážku od Britů, začali se 11. února v Tripolisu vyloďovat první němečtí vojáci. Vzápětí do Libye dorazil letecky i Erwin Rommel.

Předchozí část: Afrikakorps (1): Zběsilý postup pod velením legendárního Erwina Rommela

Po krátkém seznamovacím letu nad bojištěm se navzdory názorům maršála Rodolfa Grazianiho a také vrchního velení Wehrmachtu rozhodl, že jeho oddíly nezůstanou pouze v obraně, jak se původně plánovalo, ale naopak zaútočí v co nejkratším možném čase. K prvnímu bojovému kontaktu mezi vojáky DAK a britskými oddíly došlo u El Agheily 24. února 1941.

Zádrhel u Tobruku

Již o měsíc později Rommel zaútočil plnou silou, přičemž část svých tanků poslal přes poušť do týlu nepřítele k lokalitě Marsa el Brega. Britové byli 4. dubna nuceni vyklidit Benghází, o tři dny později Dernu a následně se chvatně stahovali až k Tobruku. Tam se však karta dočasně obrátila v neprospěch Němců, protože nedokázali tento veledůležitý přístav ani za cenu krvavých potyček trvajících od 11. do 14. dubna dobýt z chodu. Navzdory dočasnému nezdaru vojáci DAK dál pokračovali ve vytrvalém postupu na východ.

Tobruk tedy zůstal v obklíčení (přístav hájilo 36 000 vojáků, převážně Australanů) a zbytky britských oddílů ustoupily 25. dubna přes průsmyk Halfaya zpět na egyptské území. Za přímo zběsilým tempem německého postupu se skrývá zejména Rommelova houževnatá povaha. Své vojáky a velitele poháněl k postupu stále se opakujícím rozkazem: „Vorwärts!“ (Vpřed!).

Někdy si tento maraton vybíral krutou daň v podobě mrtvých a raněných, ať už z vyčerpání, nedostatku vody, havárií, nebo v jeho důsledku uvízly a zabloudily v poušti celé jednotky, které pak musely čekat na záchranu v podobě dodávek vody a paliva.

Byla to začátečnická cena za neznalost specifik boje v poušti. Němci se však učili rychle, a brzy se v poušti vyznali lépe než jejich protivníci. Díky tomu se začala rodit legenda německého Afrikakorpsu a jeho neporazitelného a vynalézavého velitele, který nakonec od Britů dostal obdivné pojmenování „liška pouště“.

Za trest do Indie

Navzdory zhoršujícím se poměrům ve východním Středomoří (porážka v Řecku a evakuace z Kréty, nálety na Maltu) se Britům podařilo 12. května dopravit z Gibraltaru do Alexandrie konvoj, který přivezl významné posily pro Wavellovy zdecimované oddíly v podobě 238 tanků. Ty pak Wavell využil ve dvou těsně po sobě jdoucích ofenzivách nazvaných Brevity (15. a 16. května) a Battleaxe (15.–17. června). Díky nim se mu sice na čas podařilo DAK vytlačit od průsmyku Halfaya, ze Sollumu a Capuzza, ale k Tobruku se nakonec jeho muži neprobojovali.

Tankové oddíly v urputných bojích přišly v důsledku důmyslného nasazení protitankového dělostřelectva Němci (především slavných 88 mm děl) o 101 obrněnců. Wavella kvůli neúspěchu čekalo přeložení do Indie a 5. července ho na postu vrchního velitele vystřídal generál Claude Auchinleck.

Bojové ztráty se však nevyhnuly ani Afrikakorpsu a bylo nutné je nahradit. To se však ukazovalo jako poměrně komplikované, protože mezitím došlo 22. června k útoku na Sovětský svaz, a většina výrobních kapacit německého zbrojního průmyslu zaměřila svoji výrobu na podporu východní fronty.

Panzergruppe Afrika

Přesto na základě zkušeností z prvního čtvrtletí bojů na černém kontinentě došlo k první reorganizaci Afrikakorpsu, přičemž hlavním cílem bylo vyrovnat početní nepoměr mezi 5. lehkou (později přejmenovanou na 21. tankovou) a 15. tankovou divizí, jakož i posílení motorizovaných průzkumných oddílů. Když přece jen dorazily i menší posily navíc, byla v srpnu vytvořena třetí tanková divize označovaná jako Afrika Division z.b.V. (později přejmenována na 90. lehkou divizi), avšak zatím bez tanků. Již 15. srpna pak došlo k vytvoření vyššího vojenského svazku na severoafrické půdě s názvem Panzergruppe Afrika.

Rommel byl 1. července povýšen na generála tankového vojska a pod jeho velením se kromě tří tankových divizí a ostatních německých oddílů tvořících staronový Afrikakorps (od nynějška pod velením generála Ludwiga Crüwella) ocitlo i několik italských pěších divizí, které primárně zajišťovaly obléhání Tobruku. Zbývající divize, včetně tankové Ariete, naopak setrvaly pod přímým velením Rommelova italského nadřízeného generála Ettoreho Bastica.

Křižáci útočí

Posily pro DAK dorazily právě včas, protože 8. listopadu Auchinleck zahájil novou ofenzivu Crusader. Před jejím začátkem důkladně posílil své jednotky v západní poušti, které 26. září vytvořily 8. armádu v čele s generálem Alanem Cunninghamem. Cílem ofenzivy bylo osvobození Tobruku a ovládnutí Kyrenaiky. Britové měli proti Ose výraznou početní převahu v tancích (768 proti necelým 400). I navzdory tomu postupovali velmi pomalu především kvůli úderům německých tanků, které díky lepšímu manévrování opakovaně unikaly obklíčení a navíc způsobovaly citelné ztráty.

Auchinleck proto zbavil Cunninghama velení a nahradil ho generálem Neilem Ritchiem. Následně se tempo postupu zvýšilo a Britové hlavně díky početní převaze donutili Rommela k ústupu až k El Agheile, čímž konečně dosáhli prolomení obklíčení Tobruku. Obě strany utrpěly v intenzivních bojích značné ztráty, Spojenci přišli o 440 tanků a 17 700 mužů, Osa ztratila asi 340 tanků a až 38 800 mužů.

Nezájem v Berlíně

Rommel se ale vůbec necítil poražen, zvláště když 5. ledna 1942 dostal čerstvé a cenné posily v podobě 55 tanků, 20 obrněných transportérů, protitankových a protiletadlových kanonů. Spolu s nimi do Afriky dorazilo množství munice a pohonných hmot. Naopak britské zásobovací trasy se neúměrně prodloužily, takže když Němci 21. ledna překvapivě zaútočili, oslabení Spojenci raději ustoupili na 80 km dlouhou obrannou linii Gazala–Bir Hakeim, ležící jen asi 65 km západně od Tobruku.

TIP: Benjamínek od Tobruku: Rozhovor s plukovníkem Pavlem Vranským

Rommel hodlal pokračovat v útoku co nejdříve, a proto v únoru odletěl do Berlína, aby o jeho nutnosti přesvědčil Hitlera a nejvyšší velení. Tam se však setkal s velice vlažnými reakcemi, protože prioritu měla především plánovaná letní ofenziva v Rusku. Nakonec přece jen dostal zelenou k útoku na Tobruk a neurčitý příslib, že Maltu mezitím zneutralizují letecké údery Luftwaffe.

Dokončení: Afrikakorps (3): Zběsilý postup pod velením legendárního Erwina Rommela (vychází v neděli 6. listopadu)