Zlatá horečka na tchaj-wanském Klondiku

Jedno z kouzelných míst na pobřeží ostrova Tchaj-wan, které je obklopené ze tří stran horami a Tichým oceánem, se jmenuje Jinguashi - v překladu Skála zlaté dýně. Právě sem to lákalo zlatokopy už od předminulého století. 

„Toto je nejstarší dům v oblasti. Byl postaven před rokem 1937, kdy tu ještě ani nebyla oficiální cesta. O dva roky později tady však už vedla i železniční trať,“ říká jeden ze starousedlíků. 

„Zlato? To tu objevili náhodou při stavbě mostu u pobřeží,“ popisuje s tím, že v korytě řeky Keelung objevili zlatý prach, který sem přilákal během několika let stovky lidí a dobrodruhů. 

Malá Šanghaj

Nachází se zde jeden z nejznámějších zlatých dolů na Tchajwanu. Těžba v něm byla zahájena už v roce 1889, ale největšího rozkvětu dosáhl za japonské okupace v první polovině 19. století. Ve 30. letech minulého století bylo nedaleké městečko Jioufen tak populární, že se mu dokonce říkalo malá Šanghaj. Město mělo i svoji čajovnu a restaurace. 

Dnes už z dávné slávy dolu zbylo jen muzeum, které zajímavou formou dokumentuje historii zlatokopectví v této oblasti. Část tunelů a budov z období zlaté horečky se zachovala a slouží teď jako součást interaktivní prohlídky. Během ní si například můžete pohladit největší zlatou cihlu na světě. 

Jak rýžovat zlato 

„Tato zlatá cihla má přes 200 kilogramů a je vůbec největším vystaveným kusem zlata na světě, jistě překvapivé pro tuto malou galerii,“ říká průvodkyně. 

Současně však připomíná, že těžba zlata nebyla jednoduchá, a tak během okupace postavili Japonci tábor pro válečné zajatce. Vězni pracovali v dolech za nelidských podmínek. 

V rámci prohlídky muzea si dále můžete vyzkoušet, jak rýžovat zlato a dokonce si odnést pár zrnek s sebou. Nebo se projít tunelem, kde byli kdysi horníci nuceni pracovat téměř potmě.