Všechny chutě monarchie: Kultovní vídeňské kavárny, které stojí za návštěvu

Vídeň je prostoupená historií. Kdysi představovala srdce Rakousko-uherské monarchie, kde žila milovaná Sissi, posedlá vosím pasem a nádhernými vlasy, a také její muž, císař František Josef. Svoji teorii snů tam rozvinul psychoanalytik Sigmund Freud, zatímco malíř Gustav Klimt navrhl pro místní univerzitu nástěnné malby, které prudérní společnost tak pohoršily, že nesměly v prostorách ústavu pro cudné vzdělance nikdy vzniknout. 

Později se město proměnilo v centrum evropské bohémy i jejích skandálů. Ve svém bytě tam pořádala divoké salonní večírky božská Alma, femme fatale provdaná za hudebního skladatele Gustava Mahlera. Milena Jesenská se ve městě na Dunaji zamilovala do Franze Kafky a aristokratka Sidonie Nádherná ve Vídni podlehla svodům spisovatele židovského původu Karla Krause.

Později se z metropole stal pro našince nedostižný sen bohatého Západu, oddělený železnou oponou. V průběhu následujících desítek let se ve Vídni mnohé změnilo, ale nesmazatelný odkaz na monarchii a bohatý kavárenský život přetrval.  

Thonetky a sacher 

Kavárny, hospůdky a jednoduché restaurace, které fungují již po mnohá desetiletí, a někdy dokonce staletí, se ukrývají v postranních uličkách. Takové místo představuje i bohémské Café Hawelka. Kavárnu s omšelými zdmi polepenými plakáty mají pod palcem číšníci v oblecích a veškerý prostor tam vyplňují stolky s malou pohovkou či s klasickými thonetkami, legendárními židlemi z ohýbaného dřeva. 

Dopřát si můžete třeba mélange, silnou kávu s trochou mléka, a čokoládový sacher dort s meruňkovou marmeládou (viz Překvapení pro knížete Metternicha). Nabízí se však i rakouská klasika: jablečný závin se šlehačkou nebo tlustý párek s hořčicí a křenem. Na tamní maličké toalety si sice počkáte ve frontě a platit lze pouze hotovostí, přesto vám Café Hawelka už během pár minut nabídne nefalšovanou vídeňskou kavárenskou náladu.  

Na skok v Loosbaru 

Jen o pár kroků dál narazíte na podnik Trzesniewski, s vídeňskou verzí obložených chlebíčků. Na několik kousků této tradiční delikatesy a maličké pivo zvané „pfiff“ tam chodí dělníci i elegantní dámy v důchodovém věku, s psíky na vodítku. 

Za rohem byste pak přímo na Graben, nejrušnější tepně v centru, neměli vynechat interiér s elegantními prosklenými výlohami krejčovského salonu Knize. Jde o jednu z dalších slavných realizací architekta Adolfa Loose, která dodnes slouží původnímu účelu – stejně jako nedaleký Loosbar.

V miniaturním podniku, kde si architekt vyhrál s využitím zrcadel, při první návštěvě jen stěží odhalíte, o jak malý prostor se ve skutečnosti jedná. Chodí se tam hlavně na odpolední drinky, které „mají říz“, a můžete si je vychutnat v jednom ze stylových zeleně polstrovaných boxů.

Císaři pánu na míru

Dramatik a celoživotní kritik rakouské maloměšťácké morálky Thomas Bernhard rád sedával v kavárně a restauraci Bräunerhof. I dnes patří zmíněný podnik – podobně jako Café Museum, Café Central nebo Café Landtmann – k místům, kde na vás dýchne atmosféra starých časů. S jednou kávou a novinami si tam vystačíte celé dopoledne. 

Pokud toužíte po dobrém jídle, vyrazte do podniku Figlmüller. Nabízí totiž ten nejtradičnější „schnitzel“, vepřový v trojobalu, naklepaný do tenka a přes celý talíř. Rezervace je ovšem víc než nutná: Ve frontě jinak můžete čekat i hodiny, a přesto se na vás nakonec možná nedostane. 

Víc úspěchu se získáním místa slibuje restaurace Plachuta, kde mají v menu rakouské národní jídlo „tafelspitz“. Pokrm ze zadního hovězího, které se vaří v polévce s kořenovou zeleninou, prý vytvořili v císařské kuchyni, aby jím „zabavili“ samotného Josefa II. Panovník totiž debužírování příliš neholdoval, a aby si tedy zbytek dvora mohl v klidu vychutnat svůj oběd, musel císař dostat na stůl jídlo, které miloval. Tradiční delikatesa se servíruje na ohřívači v měděném hrnci, se zeleninou, jablečným křenem, špenátem a lehce osmaženými bramborami – a v souladu se svým prvotním účelem se konzumuje skutečně dlouho. 

Šampaňské na bleším trhu

V centru města se nachází trh Naschmarkt, kde během celého týdne koupíte nejrůznější lahůdky. V sobotu se ovšem ke stánkům s jídlem přidává i bleší trh a v místě je pak pořádně rušno. Dopřát si můžete třeba tureckou snídani se sklenkou sektu a k tomu si pořídit brož z 19. století. I pouhá procházka mezi stovkami improvizovaných pultů a nahlédnutí do bohatství místních prodejců však slibuje velký zážitek. 

K takovému dopoledni nesmí chybět silná káva – a navrch k ní dostanete výhled na dva nádherné secesní domy s nepřehlédnutelnými fasádami, stojící vedle rohového Café Savoy. Jeden z nich, Majolica House s kachličkovou mozaikou, vystavěl slavný rakouský architekt Otto Wagner. 

Krása nákupní horečky 

Chcete-li propadnout nákupní horečce, pokračujte na Mariahilfer Strasse. Rušná třída však nezklame ani ty, kdo utrácení zrovna nemilují – vedle obchodů se vším a ničím totiž nabízí také staromilské podniky s elegantními koženými kapesními manikúrami, kartáči na obleky a štětkami na holení či nádherná kloboučnictví. Nedaleko najdete rovněž muzeum nábytku Hofmobiliendepot, jež vystavuje i kousky použité během natáčení filmové trilogie o rakouské císařovně a uherské královně Alžbětě Bavorské. 

TIP: Odhalená tajemství vídeňské kuchyně: Kde se vzal štrúdl nebo Mozartovy koule? 

Půjdete-li po Mariahilfer Strasse dolů do centra města, narazíte na Muzejní čtvrť s Leopoldovým a Mumok muzeem. Obě rozhodně stojí za návštěvu, ale výstavu už si musíte vybrat podle svého vkusu. V létě tato část Vídně vybízí k posezení na vtipně výtvarně pojatých venkovních lavičkách, v zimě se zas můžete ztratit v místním skvěle zásobeném obchodě s uměleckými publikacemi.