Tisíce let pod zemí: Skalní domy v jihoitalské Mateře

Matera leží téměř na „podrážce“ pomyslné italské boty a dlouho představovala opomíjenou a zaostalou oblast – nezajímala Řeky, Římany a později ani Italy. Dnes tam však přijíždějí lidé z celého světa, aby obdivovali skalní domy a kostely, které se dostaly na seznam kulturního dědictví UNESCO. 

Komplex prastarých obydlí, později přeměněný na domy, kostely a kláštery, vyrostl v přírodních jeskyních vápencové plošiny Murge. Lokalita dnes zahrnuje přes tisíc bytů a spousty obchodů i dílen. Nejstarší doklady osídlení pocházejí již z paleolitu a člověk tamní jeskyně kontinuálně obýval po celá tisíciletí. 

Od 18. století se každopádně pomalu rodilo také město „nadzemní“, plné elegantních paláců a náměstí. Zatímco do nové části se stěhovala bohatší třída, původní podzemní byty zůstaly útočištěm chudiny, jejíž situace byla víc než neutěšená: Dětská úmrtnost přesahovala 40 %, vybavení domácností připomínalo neolit a všude vládla negramotnost. V polovině minulého století bylo oficiálně nařízeno stará obydlí vyklidit kvůli asanaci, načež zůstala prázdná až do 80. let, kdy začaly místo i jeho duch znovu ožívat. 

Sixtinská kaple ve skalách

V těsné blízkosti města se dnes nachází na 150 podzemních chrámů, připomínajících včelí plástve. Snad nejvelkolepější je La Cripta del Peccato Originale neboli „krypta prvotního hříchu“. Památku, kterou zdobí nástěnné malby z první poloviny 9. století, opustili mniši už kolem roku 850 a další tisíciletí sloužila coby útočiště pastýřů. Pro svůj význam bývá označována jako „Sixtinská kaple ve skalách“ a najdete v ní řadu biblických výjevů, v jejichž provedení se mísí byzantské a latinské vlivy.

TIP: Město tří věží: 800 let nezávislosti San Marina

Místu ovšem dodávají úchvatný ráz nejen samotná podzemní obydlí, ale též krajina hlubokých roklin a holých náhorních plošin. Spolu s jeskynními chrámy a pasteveckými stezkami, jež lemují studny a statky, patří Matera a její okolí k nejúchvatnějším a nejméně dotčeným regionům Středomoří. Mimo jiné tak zaujala i režiséra Piera Paola Pasoliniho, jenž tam v roce 1964 natočil své Evangelium svatého Matouše.