Paříž očima Seiny: Na projížďce francouzskou metropolí

Historie Paříže se nerozlučně pojí s řekou Seinou, protékající srdcem města od východu na západ. Zmíněný tok přitom metropoli dělí na dvě nestejně velké části: pravý břeh ležící na severu a levý, jižní. Na obou stranách řeky pak vyrostlo obdivuhodné množství architektonických pokladů, které utvářejí neopakovatelný ráz jednoho z nejopěvovanějších hlavních měst světa. 

Město mostů

Lokalitu zapsanou na seznam UNESCO vymezují mosty Pont de Sully a Pont de Bir-Hakeim. Památkové území zahrnuje kromě proslulých budov a 23 mostů také dva ostrovy: Île de la Cité byl přitom osídlen jako vůbec první část Paříže a stojí na něm i katedrála Notre Dame de Paris, jedna z nejobdivovanějších gotických staveb všech dob. Jihovýchodně se pak rozprostírá Île Saint-Louis, nesoucí jméno francouzského krále Ludvíka IX. Dnes lze jen stěží uvěřit, že se v místech současné noblesní a drahé čtvrti kdysi nacházely pastviny pro dobytek a sklad dřeva. 

Od umění k eleganci  

Nejvýznamnějším památkám, jež lemují levý břeh neboli „Rive gauche“, vévodí ikonické stavby jako Musée d’Orsay, Invalidovna, Bourbonský palác či symbol celé Paříže – Eiffelova věž. Na této straně řeky se nachází také čtvrť Montparnasse, někdejší bašta umělců, spisovatelů i filozofů, kde svého času pobývali Pablo Picasso, Arthur Rimbaud, Jean-Paul Sartre či Ernest Hemingway. 

Zatímco levý břeh se stále ještě pyšní uměleckým duchem, ten pravý („Rive droite“) nabízí ukázku sofistikované elegance. Tamní nejproslulejší bulvár – Champs-Elysées – přetéká kavárnami a luxusními obchody; nedaleko jej pak doplňují další slavné ulice, jako Rue de la Paix, Rue de Rivoli či Avenue Montaigne. I na pravém břehu však najdeme památky, které si co do proslulosti s tím levým nijak nezadají – ať již jde o muzeum Louvre, výstavní pavilon Grand Palais, pařížskou radnici, nebo náměstí Place de la Concorde. 

Mezi dvěma policemi 

Při procházce mezi platany, topoly a vrbami, jež lemují nábřeží, jistě nepřehlédnete ještě jeden charakteristický rys břehů Seiny: Již od roku 1891 tam nabízejí knihy, pohlednice a fotografie tzv. bukinisté. Jejich tmavě zelených stánků s přesně vymezeným prostorem dnes napočítáte celkem 245. A právě díky nim se Seině někdy říká „jediná řeka, která teče mezi dvěma knižními policemi“.