Osvoboditel sfingy: Čím si Auguste Mariette získal uznání Egypťanů?

Mezi egyptology se mu málokdo může rovnat. Vždyť to on se zasloužil o skutečnost, že se chaotické rabování egyptských památek změnilo v seriózní badatelskou činnost. Stal se totiž zakladatelem a prvním ředitelem Egyptské památkové správy. Byl to právě Auguste Mariette, kdo si uvědomil, že všechny poklady říše na Nilu by neměly skončit v rukou Britů, Němců či jeho francouzských krajanů. Jednalo se především o dědictví Egypťanů. Auguste Mariette tím vybočil z řady svých předchůdců. Přitom původně na kariéru archeologa vůbec nepomýšlel.

Osudová cesta

Rodák z francouzské Boulogne-sur-Mer se živil jako soukromý učitel kreslení. Mariettovu poměrně jednotvárnému životu dalo roku 1842 nový směr až úmrtí jeho vzdáleného bratrance Nestora l´Hota. Ten spolupracoval se slavným Champollionem, mužem, který rozluštil egyptské hieroglyfy.

L´Hote po sobě zanechal velké množství kreseb a Marietta požádali, aby vše roztřídil a připravil k vydání. Při pohledu na starobylé chrámy, pyramidy, úchvatné výmalby hrobek a pyšně se tyčící obelisky se učitele zmocnilo nadšení. Naučil se číst hieroglyfy i jazyk posledních potomků starověkých Egypťanů – koptštinu. Vzápětí přijal místo v muzeu v Louvru. Vedení této instituce ho roku 1849 vyslalo na osudovou cestu do Egypta.

V zemi faraonů spravované nyní Osmanskou říší měl badatel najít koptské, syrské a etiopské rukopisy. V tomto ohledu se mu však příliš nedařilo. Koptský patriarcha si totiž ještě příliš dobře pamatoval na Brity, kteří opíjeli mnichy, aby jim pomáhali ukrást vzácné svitky. Cizinci tak nedůvěřoval. Přece se však učenec nevrátí domů s prázdnou! Mariette se seznámil s kmenem beduínů, který ho zavedl do Sákkary. Zde se tyčí prastaré stupňovité pyramidy, mezi nimiž nechybí ani ta Džoserova, pokládaná za úplně první hrobku tohoto typu na území Egypta. Na francouzského amatérského egyptologa zde však čeká jiné senzační překvapení.

Legenda ožívá

Z písku vykukují hlavy sfing. Francouzský badatel jich postupně vykope celou alej. Zmocní se ho vzrušení. Nepsal snad již v prvním století našeho letopočtu řecký historik Strabón, že v Egyptě se nachází pohřebiště posvátných býků Apisů, do nějž vede výstavní cesta lemovaná sochami sfing?

Roku 1851 se Mariettovi podaří odkrýt vchod vedoucí kamsi do podzemí. Na to, co se za ním skrývá, si však bude muset chvíli počkat. Egyptský místokrál Abbás paša mu totiž zakáže pokračovat ve vykopávkách. Naštěstí si to zase rozmyslí, a tak Mariette stane v podzemní galerii lemované čtyřiadvaceti výklenky. V každém z nich se vyjímá obrovský žulový sarkofág.  Kdo tu asi odpočívá?

K Mariettovu zklamání zejí obří kamenné rakve prázdnotou, avšak sochy zvířat s mohutnými rohy dávají tušit, že přece jen našel ztracené pohřebiště uctívaných býků zvané Serapeum. Později nalezne další podzemní prostory, v nichž konečně objeví jednu býčí mumii. Nechybí ani sošky a cennosti, které zřejmě patřili synovi faraona Ramesse II. Chamuasetovi. Jenže svůj objev si nemůže amatérský archeolog vychutnat. Kvůli sporům s protivníky a nepřízni egyptských úřadů se musí vrátit do Francie. V Louvru získá místo kurátora. Spokojí se s tím?

Egyptologem tělem i duší

Ve Francii nemá Mariette stání. „Raději bych zemřel nebo zešílel, pokud se nebudu moci vrátit do Egypta,“ řekne prý úspěšný objevitel. Roku 1858 se tak vrací do země pyramid, aby se zde spolu se svou ženou Eleonorou Millon a dětmi usadil natrvalo. Nachází chrám Sethiho I., studuje pyramidové pole v Sákkaře, pohřebiště v Thébách a Abydu, provádí vykopávky v obřím chrámu Karnak, Dér-el Bahrí a vítr ho zavane i do Súdánu. Navíc se mu konečně podaří z písečného zajetí vysvobodit velkou sfingu, která střeží pyramidy v Gíze. Jeho úspěchy zkrátka neberou konce!

Francouz si však uvědomí, že zemi na Nilu každoročně opouští stovky a tisíce vzácných předmětů, které by měly zůstat v péči Egypťanů. Proto s dovolením osmanského místokrále zakládá Egyptskou památkovou správu. Tato organizace má dohlížet na vývoz starožitností z Egypta a udělovat povolení k vykopávkám. Egyptské správě odevzdává většinu svých objevů i sám Mariette. Nemá to ovšem jednoduché…

Chyťte zloděje!

Jako čerstvý ředitel Egyptské památkové správy nalezne Mariette nedaleko Údolí králů hrob panovnice Ahhotep, královny - válečnice, která v 16. století před naším letopočtem bojovala s Hyksósy. V hrobce leží pozlacená rakev, šperky a vzácné předměty, jako například bárky ze zlata a stříbra či zlatem a drahými kovy zdobené zbraně. Jenže nález pokladu neunikne pozornosti místního mudíra, tedy správce egyptské provincie. Hnán chamtivostí se cenností zmocní. Všechno bohatství nechá naložit na loď a odplouvá s ním po Nilu.

Mariette to nenechá jen tak. Najme si vlastní člun a pustí se do zuřivého pronásledování. Nakonec zloděje dopadne a s nabitými pistolemi ho přinutí cenný nález vrátit. Sám pak získanou kořist odevzdá chedívovi, jak se tehdy říkalo egyptskému vládci. Chedíva dar nesmírně potěší. Několik šperků si ponechá pro sebe a své manželky, zbytek dovolí umístit do Mariettem založeného muzea v Bulaku v severní části Káhiry. Jenže život v Egyptě má i hořké stránky, o čemž se archeolog už brzy přesvědčí…

Sražen na kolena

Roku 1867 propuká v Egyptě epidemie cholery. Této zákeřné nemoci podlehne Mariettova manželka i děti. Navzdory rodinné tragédii pokračuje nešťastný egyptolog ve své činnosti. O jedenáct let později ho však čeká další rána. Do muzea vtrhne povodeň a zničí většinu Mariettových spisů. Nejvyšší představitelé Egypta se od těžce zkoušeného ředitele Egyptské památkové správy neodvrátí. Udělí Mariettovi titul beje a po něm i paši, což v Osmanské říši představuje jednu z nejvyšších hodností. Vždyť Francouz přece chrání dědictví říše faraonů před nenechavými cizinci!

TIP: Hrobky faraonů: Záhada ztracených mumií z egyptského Dér el Bahrí

Mariette umírá skoro slepý roku 1881 v Káhiře. Jeho mrtvola spočine v sarkofágu, jak si přál. Jde o poslední gesto egyptologova obdivu k dávným obyvatelům země na Nilu. Ještě než navždy zavře oči, předá štafetu svému krajanovi Gastonu Masperovi. Věří, že se i jeho nástupce postará o to, aby Egypt nepřišel o své kulturní bohatství!