Centrum keltské moci: Významné oppidum ve Stradonicích poničili hledači pokladů

Oppidum ve Stradonicích žilo čilým ruchem ve 2. a 1. století př. n. l. – toto období také můžeme nazvat jakýmsi zlatým věkem opevněných keltských sídel. Pravděpodobně zde ale lidé sídlili i poté, co krajinu postihl rozvrat. Co ho zapříčinilo? Nejspíš příchod Germánů – existují i domněnky, že právě oni si zdejší opevnění přivlastnili a užívali ho pro sebe. Jistě to ale nevíme.

Zlatá horečka

Po celá staletí lidé naráželi na památky a poklady, které souvisely s keltskou minulostí naší země. Většinou se k nim ale nechovali právě pietně, neboť zlato mělo svou aktuální tržní hodnotu a dalo se zpeněžit. Takové vymoženosti, jako je ochrana archeologických nalezišť, se datují až do 20. století. Příklad? V roce 1771 na Rokycansku hodně pršelo a u potoka se utrhl břeh. V jámě nalezli bronzovou nádobu plnou mincí. Panství tehdy patřilo Fürstenberkům, ale tehdy mnozí šlechtici neuvažovali o moc osvíceněji než obyčejní venkovští nálezci. Vzácná platidla byla bez rozpaků roztavena, dochoval se jen zlomek. A to je jen jeden příklad za všechny.

Zprávy o podobných senzačních nálezech pochopitelně lákaly i další dobrodruhy. Jejich cílem se stala například oblast poblíž Nižboru a Stradonic. Už název jedné zdejší lokality leccos naznačoval: „Hradiště“. Na začátku 19. století zde bylo oppidum skutečně objeveno. Když tu ale v roce 1877 nalezli soubor zlatých mincí, vypukla doslova zlatokopecká horečka. Kutalo se živelně a pochopitelně neodborně. Celá archeologická lokalita byla nenávratně zničena. Víme, že zde lidé nalezli více než sto tisíc předmětů. 

Jejich výpovědní hodnota je však značně omezená, protože netušíme, kde přesně se nacházely. Aby archeologové mohli z nálezů správně interpretovat fakta o dávných dějích, potřebují přesně zaznamenat, jaké artefakty ležely vedle sebe. To se bohužel u Nižboru nestalo. Zdálo se, že možnosti k poznání historie jsou tu navždy ztraceny. Výzkum, který proběhl přibližně před 40 lety, však překvapivě ukázal, že východní cíp oppida poblázněným hledačům pokladů unikl. Alespoň část vzácného naleziště mohla promluvit. Vykopávky ze Stradonic ukázaly, že zdejší oppidum oplývalo bohatstvím, které představovalo v kontextu celé keltské Evropy výrazný nadprůměr.

Němí svědkové

Jaké konkrétní předměty archeologové ve Stradonicích odkryli? A co nám říkají? Předně je potřeba zdůraznit, o jak obrovskou plochu šlo. Toto mimořádně rozlehlé oppidum zabíralo asi 90 hektarů! Kolik v něm žilo lidí? Na rozdíl od jiných sídel, kde se obyvatelé počítali spíše na stovky, zde musíme kalkulovat s jednou nulou navíc. Centrum sídla spočívalo na akropoli, tedy nejvyšším místě. Nedaleko odtud země vydala několik železných předmětů: kosu, sekeru, část pluhu... Tam, kde dnes stojí kříž, patrně kdysi bývalo kultovní místo. Svědčí o tom nález dětské kostřičky, rozmačkaných lebek a několika sošek. 

Stopy osídlení pochopitelně nalézáme i v okolí tohoto obrovského sídliště. Například u myslivny řečené Na Lísku bývalo pohřebiště, po kterém zbyly desítky mohyl. Jejich časové zařazení však stále vzbuzuje otazníky. Nálezy také pomohly určit, kde býval u Berounky brod, a kudy tedy vedla cesta. O významu Stradonic asi nejlépe svědčí, že jeho obyvatelé produkovali i vlastní zlaté a stříbrné mince. A kde se drahé kovy získávaly? Zlato lidé rýžovali. Obtížněji se odpovídá na to, kde místní nalezli zdroj stříbra.

Co uměli?

Laikovi určitě vyrazí dech fakt, jak daleko sahal tehdejší obchod. Díky archeologům víme nejen to, že mince se razily přímo ve Stradonicích, ale že se sem dostala platidla až z Afriky! A co produkovali zdejší řemeslníci? Samozřejmě keramiku, kterou uměli i barevně zdobit. Pracovalo se tu se železem i s bronzem. Vyráběli tu nářadí i šperky. Nálezy obsahují množství skleněných předmětů. Pravděpodobně je uměli vytvářet i zde, ale některé se importovaly až z Říma či Řecka. Ostatně obchodníci s jantarem putovali od Baltského moře ke svým zákazníkům i přes tisíc kilometrů.

Vládl tu čilý obchodní ruch. Polohu hradiště ostatně obyvatelé nevybrali náhodou. Nejen že místo skýtalo dobrou ochranu a leželo poblíž řeky Berounky, ale především tudy vedla významná obchodní cesta na západ. Podíváme-li se na mapu, zjistíme, že oppida tvořila provázanou síť. Stradonice najdeme přibližně třicet kilometrů od jiného centra – Závisti. Obchodník mohl za pouhý den dojít z jednoho opevněného střediska do druhého. Praktické.

Vazbu mezi Stradonicemi a Závistí dokládá i to, že byly vystavěny v podobném stylu. V prvé fázi měla Závist větší význam, postupně se zřejmě role obrátily. Někdy na přelomu 2. a 1. století př. n. l. zachvátily Závist plameny. Snad tu proběhl násilný konflikt? Zní to logicky, protože ve Stradonicích v téže době svou obranu zesílili. Patrně k tomu měli dobrý důvod. 

Vedle Stradonic a Závisti se na našem území objevila další významná oppida. Hrazany měly výhodnou polohu kvůli řece Vltavě, ale také se v blízkosti nalézalo zlato. Na Moravě dominovalo Staré Hradisko nedaleko Prostějova. Keltové však pronikli i na Slovensko, kde se jejich východní výspou stal Zemplín.

V dnešní České republice bychom našli šest oppid v Čechách a dvě na Moravě.

Jako z hororu

Jaký pohled se naskytl tomu, kdo ke keltskému oppidu přicházel? Obyvatelé na hradby nebo u svých domů věšeli hlavy. Snad šlo o trofeje odříznuté z těl zabitých nepřátel. Tato hrůzostrašná tradice měla ale pravděpodobně také kultovní význam. Jaký? Ornament vyřezaný do jedné z lebek nalezených ve Stradonicích stále čeká na své rozluštení.

Do volného prostranství uprostřed, jakéhosi náměstíčka, se sbíhaly jednotlivé cestičky. Právě tady mohla probíhat různá shromáždění nebo trhy. Mnohdy se zde nacházela také veřejně přístupná studna. S jakým komfortem mohl obyvatel běžného domu uvnitř oppida počítat? Na našem území si Keltové stavěli takzvané polozemnice – tedy příbytky zahloubené asi půl metru pod povrch. Slaměnou střechu zatížili stavitelé kameny. Přístřešky nalezené ve Stradonicích měly obvykle plochu asi do dvaceti metrů čtverečných, ale musíme počítat s tím, že v oppidech existovaly mezi obyvateli poměrně velké sociální rozdíly a jen někteří dosáhli na luxus. 

Pro zajištění nemovitosti se už používal klíč! Uvnitř domu nechybělo ohniště nebo pec, čímž se současně řešila příprava potravy i topení. Někdy měla stavba i vnitřní příčky, které ji rozdělovaly na několik místností. K běžné výbavě domácnosti patřil tkalcovský stav a samozřejmě množství nádob a nářadí. A co se tak jedlo? Různé kaše a placky. Nechybělo pochopitelně maso, přičemž nazmar nepřišel ani morek z kostí. Zvířata se chovala v menším množství přímo uvnitř hradeb. Na jídelníčku se často objevily i ryby nebo lovná zvěř.

Archeologové ale nalezli stavení i vně stradonického opevnění. Proč? Šlo snad o obydlí někoho, koho společenství z nějakého důvodu ze svého středu vyloučilo? Uvnitř oppida se totiž žilo nepopiratelně bezpečněji. Stradonice  využívaly systému dvou navazujících bran. Díky tomu byly chráněny nejen domy, ale v první linii také vodní zdroje, které zaručovaly přežití. 

Oběti

Keltové už zřejmě běžně používali písmo. Slova mohli vyrývat například do voskových destiček. Kultury, které ovládaly písmo, nám o sobě většinou zanechaly dost informací. Keltové ovšem ne. Jak je to možné? Problém je v tom, že zápisky vyhotovovali spíše k praktickým záležitostem, než aby si zapisovali své legendy či náboženské záležitosti. Jejich kněží – druidové – měli dokonce zakázáno své vědění zaznamenávat a učili se vše nazpaměť. To ostatně zachytil i Caesar ve svých Zápiscích o válce galské. Proto se nám Keltové zdají dodnes záhadní a tajemní.

O víře a náboženských zvycích Keltů sídlících na našem území se tedy žádné písemné zprávy nedochovaly. Můžeme usuzovat jen ze zpráv o jejich příbuzných v jiných koutech Evropy. Jaká božstva Keltové uctívali? A jakým způsobem je žádali o přízeň? Uvádí se, že bůh nebe Taranis se nespokojil s ničím menším než s upalováním lidí. Teutatés, neboli bůh války, si žádal, aby byly jeho oběti utopeny. Bohu Esusovi zase věšeli obětiny na posvátný strom. 

Mezi zvířaty měla zvláštní postavení labuť, která spojovala svět živých a mrtvých. Mnohé nálezy cenných předmětů spojujeme také s prameny, bažinami, snad i řečišti. Proč do nich Keltové vhazovali různé cennosti a drahé kovy? Pravděpodobně šlo o obětní dary bohům a bůžkům. Měly zajistit dostatek vláhy, a tedy přežití? Předmětem úcty se stávaly zejména zdroje s termální vodou, která patrně nejvíc podněcovala náboženské představy. 

Zánik

Keltská centra v Čechách zmizela někdy po roce 50 př. n. l. Stradonice v tomto směru nejsou výjimkou. Jak to víme? Například proto, že v této době se na našem území mění způsob pohřbívání. Nové praktiky zřejmě přinesla vlna přicházejících Germánů. Zmizeli ale Keltové úplně?

TIP: Po stopách Keltů u nás: Jak se žilo v dávné Bohemii?

Máme zato, že na přelomu letopočtu sice velká keltská sídla na našem území zanikla – a spolu s nimi mizela v nenávratnu i keltská kultura. Jednotlivci však zřejmě zůstávali. Drobní zemědělci snad splynuli s novým obyvatelstvem. Proto můžeme docela dobře uvažovat o tom, že i my jsme částečně Kelty – alespoň biologicky.