Národní park Camdeboo: Údolí bezútěšné krásy
Oblast Karru se táhne jihozápadem Jihoafrické republiky a její název – v angličtině a afrikánštině znějící Karoo – se odvozuje od staršího slova „garo“, které v jazyce domorodých Khoikhoiů značí „poušť“. Svému jménu zůstává lokalita zdánlivě věrná. Je vyprahlá, pokrývá ji minimum vegetace a panují tam značné rozdíly v teplotách. Ve skutečnosti se však jedná o polopoušť.
Dávní lovci a objevitelé každopádně svorně hovořili o děsivém místě, kde se střídá hrozné vedro a sucho, ukrutné mrazy a velké záplavy, přičemž zmíněná „definice“ platí i po staletích. Právě kvůli tamním podmínkám tvořilo Karru velmi těžce prostupnou linii mezi africkým vnitrozemím a Kapskem, historickou provincií rozprostírající se kolem mysu Dobré naděje.
Za poklady sněhových hor
Karru, jehož hranice nejsou pevně dané a vymezuje je pouze specifická krajina i klima, představuje neuvěřitelně suché místo, s ročními srážkami do 250 mm. Pod celou oblastí se však nacházejí podzemní vody, což umožnilo trvalé osídlení i rozvoj zemědělství – především chovu ovcí a koz.
Rovinatou jednotvárnost polopouště narušuje několik horských masivů. Nacházejí se tak blízko, že z jednoho dohlédnete na další. Nevelká pohoří jsou na srážky bohatší, tudíž tam narazíte na víc vegetace i zvířat. Sneeuberge, historicky známé též jako Sneeuwbergen, tedy „sněhové pohoří“, pokrývá za chladných zim bílá čepice a nejvyšší vrchol Kompasberg ční 2 502 metrů nad mořskou hladinu.
Turisty ovšem láká především tamní údolí zvané Valley of Desolation, v překladu „bezútěšné“ či „opuštěné“, jež okouzluje divokou krásou. Abyste si užili pohled do 120 metrů hluboké propasti, musíte proniknout až do srdce hor. Odmění vás však vyhlídka na unikátní „katedrálu“ – vertikální útesy, jež za posledních sto milionů let vytvořilo působení vulkanických a erozivních sil.
Svatyně střežená orly
Z nedalekého malého parkoviště, jen 14 kilometrů od města Graaff-Reinet (viz Na počest manželky), se na hranu útesů z načervenalého doleritu dostanete už po pár minutách chůze. Právě zmíněné vyvřelé hornině vděčíme za vznik přírodních pilířů – ve srovnání s měkčími materiály totiž lépe odolává erozi. Při zastávce na okraji propasti pak můžete opravdu nabýt dojmu, že vás obklopuje ohromné sloupoví dávného chrámu.
Kromě dalších turistů narazíte ve „svatyni“ a jejím okolí také na řadu ptáků a savců. Skutečnými pány místa jsou ovšem majestátní orlové damaní. Dravci s rozpětím křídel přesahujícím často i dva metry se nad útesy vznášejí zejména za pozdního odpoledne a jejich přítomnost dodává pohledu na zlátnoucí útesy magický ráz.
Putování výhní
Komu nestačí jen útesy z výšky, může se vydat po jedné ze stezek, které se stáčejí okolo kopců Sneeuberge. Tras se nabízí několik, od 45minutové procházky až po túru dlouhou 14 kilometrů. Hlavně na delší výlety je třeba mít dostatek vody, neboť vedro v Karru je skutečně vražedné. Přibalte i svačinu a počítejte s tří- až šestihodinovým putováním liduprázdnou krajinou.
Výlet začíná, podobně jako na mnoha dalších místech Afriky, chůzí po pohodlné pěšině a končí prudkým vydechováním a hledáním stezky v podrostu. Milovníci divoké přírody si ovšem přijdou na své. Cesta vede vyschlými koryty, přes skalnaté svahy a balvany i hlubokou buší, jež ukrývá pramen osvěžující vody. Zapomeňte však na zurčící potůček – bahnité koryto pod větvemi stromů se plní jen po kapkách.
V přírodní observatoři
„Bezútěšné údolí“ patří do národního parku Camdeboo, který se rozkládá v okolí Graaff-Reinetu. Jméno získal podle stejnojmenné řeky, známé i jako Sunday’s River, jež pramení přímo v horách Sneeuberge a napájí přehradu Nqweba. Cestovatele jistě potěší, že se na jejím břehu mohou utábořit: Společnost jim pak budou dělat antilopy losí, kudu velký i další kopytníci, stejně jako malé cibetky obývající nedaleká křoví.
Zlatý hřeb ovšem nastává se západem slunce. Karru totiž proslulo bezmračnou a skutečně temnou noční oblohou, posetou hvězdami. Není divu, že právě tam, v blízkosti města Sutherland, vyrostla Jihoafrická astronomická observatoř: Má k dispozici největší optický teleskop na jižní polokouli, který se pyšní průměrem přes deset metrů.
S hvězdným nebem nad hlavou pak přímo fyzicky pocítíte zvláštního ducha jihu Afriky, kde do noci „zpívají“ roztoužení lvi, vyjí šakali a pod rozsvícenou petrolejku občas dosedne velký noční motýl martináč.
Na počest manželky
Graaff-Reinet představuje čtvrté nejstarší město Jihoafrické republiky. V roce 1786 ho založil guvernér nizozemské Východoindické společnosti Cornelis Jacob van de Graaff, přičemž Reinet bylo dívčí jméno jeho manželky. Dnes má sídlo 35 tisíc obyvatel.
-
Zdroj textu100+1 zahraniční zajímavost
-
Zdroj fotografiíarchiv autora, Profimedia, Shutterstock, Wikimedia, phys.org