Napoleonův útěk z Elby: Ve Francii se staronový císař příliš neohřál

Napoleonův pád začal tisíce kilometrů od Paříže v Moskvě roku 1812, k níž se probojoval, ale přesto ji musel vyklidit, neboť Rusové nechtěli o míru ani slyšet. Nezbylo než ustupovat, bojovat s Kutuzovem i „generálem zimou“, přičemž ruské mrazy přežila z šestisettisícové Velké armády jen hrstka. 

Útěk z Elby

Na jaře 1813 postavil Napoleon nové vojsko a zas vítězil, jenže k Rusům se přidali Prusové, pak Rakušané a on byl znovu poražen u Lipska. O rok později překročila koalice Rýn, došla do Paříže a jemu nezbylo než podepsat 11. dubna 1814 ve Fontainebleau bezpodmínečnou abdikaci. Vzdal se trůnu za sebe, svou rodinu i syna a vítězní spojenci mu dali z milosti ostrůvek Elba! Jemu, Napoleonu I., císaři Francouzů!

Místo něho usedl na francouzský trůn Ludvík XVIII., tlustý a nemotorný bratr revolucí popraveného krále, který chtěl Francii vrátit o pětadvacet let zpátky, do doby před pádem Bastilly. Vládl necelý rok a nespokojenost s ním rychle zasáhla téměř všechny vrstvy obyvatelstva a nastal čas toho využít. Bývalý císař se rozhodl, že hodí kostky jako kdysi u řeky Rubico Caesar. Využil chvíle, kdy dozor nad ním polevil, s 1 100 vojáky vsedl na pár lodí a 26. února 1815 vyplul na brize Inconstant, provázené šesti menšími plavidly, směr Francie, aby zkusil, zda jeho příslovečná hvězda znovu zazáří.

Střelte na svého císaře!

Štěstí Napoleonovi přálo, malá flotila proklouzla kolem několika válečných lodí a 1. března 1815 zakotvila v zálivu Juan nedaleko Antibes. Císaře přenesli na břeh, aby se neumáčel, a už v noci vyrazili na Cannes, odkud zamířili horskými stezkami do Alp. Ti, na které narazili, neplanuli nadšením, přidalo se jich jen pár a další přibývali sotva po desítkách. 

Dne 7. března, zastoupili muži, kterému noviny říkali Korsický lidožrout, v horské soutěsce Laffrey cestu královi vojáci, batalion 5. řadového pluku. Téměř všichni předtím bojovali pod Napoleonovým velením. Teď k nim vykročil a křikl: „Vojáci Pátého, jsem váš císař. Poznáváte mě?“ Pak dodal: „Je-li mezi vámi voják, který chce střelit na svého císaře, tady stojím!“ Nedokázali to, neposlechli výzvu k palbě na toho, pod nímž prošli řadou bitev, a místo střelby se údolím nesl pokřik: „Vive l’Empereur!“ neboli „Ať žije císař!“

Bonaparte je v Grenoblu

Bylo to první a malé vítězství, ale budilo naději. Šlo se dál, na nedaleký Grenoble, odkud vypochodoval 7. řadový plukovníka La Bédoyèra, jenže osmnáct set mužů, kteří měli uprchlíka z Elby zastavit, se i s velitelem rozeběhlo k němu. To byl druhý úspěch a třetí představovalo město samo. Generál Marchand chtěl Grenoble bránit, dal zavřít brány, leč vojáci neposlouchali a dělníci z předměstí Saint-Joseph vrata vyvrátili z pantů. Pak jedno křídlo uchopili, dovlekli je před Napoleona a řekli: „Místo klíčů od tvého dobrého města Grenoblu jsme přinesli celá vrata!“

Napoleonovy naděje rostly a on pak prohlásil: „Před Grenoblem jsem byl dobrodruh, v Grenoblu se ze mě stal vladař!“ To už se Francií šířila proklamace, napsaná už 1. března na brize Inconstant: „Váš generál, povolaný na trůn volbou národa a vyzdvižený do vašeho čela, se vám vrátil; přidejte se k němu. (…) Orel v národních barvách poletí ze zvonice na zvonici až k věžím Nôtre-Dame...“ To, čemu dala historie jméno Vol de l’Aigle, Let Orla, začalo. Stále ovšem reálně hrozilo, že let kdykoliv skončí pádem.

Ne v kleci, ale na ramenou

To bylo sedmého a už 10. března odmítla armáda králova bratra táhnout na bývalého vrchního velitele. Napoleon postupoval na Lyon, jenže tu ještě byly jednotky pod velením maršála Neye, o němž se rozneslo, že slíbil králi Ludvíkovi přivézt Napoleona v kleci. Michel Ney, hrdina ústupu z Ruska, chtěl svého bývalého císaře vskutku zastavit, ale teď poznával, že jde proti vůli národa a že by rozpoutal občanskou válku. On, Francouz tělem i duší, si to nedovedl představit a po mučivé noci sepsal proklamaci, se kterou vyjel 14. března v Lons-le-Saunier před nastoupené vojáky (viz Proklamace maršála Neye). Začínala takto: „Důstojníci, poddůstojníci, vojáci, věc Bourbonů je navždy ztracena!“ Chtěl číst dál, ale pro nadšený řev nemohl… 

Od té chvíle už nemohlo Napoleona v pochodu na Paříž nic zastavit, jenže cosi osudového skřípalo. Když se Napoleon s Neyem setkal, zahrnul ho lichotkami, maršál však pochopil, že mu neodpustil to hlavní. Nátlak, kterým Ney přinutil císaře před rokem k abdikaci! Bezmocný král Ludvík uprchl 19. března z Paříže do Gentu a o den později vnesly zástupy Napoleona na ramenou do pařížského paláce Tuileries. „Korsický lidožrout se vylodil,“ děsil francouzský tisk na počátku Letu Orla. „Usurpátor chce pochodovat na Paříž,“ mohli čtenáři číst o něco později. „Jeho Veličenstvo císař dorazilo včera večer do Tuilerií,“ psalo se nakonec.

Mír nebude!

Většina Francie se radovala, jenže velmoci, rokující na kongresu ve Vídni, byly opačného názoru a už 13. března prohlásily Napoleona za nepřítele i narušitele světového míru. Všechny Napoleonovy nabídky míru tak skončily v koši. Císař v Paříži to věděl a co nejrychleji obnovoval králem redukovanou armádu. Povolával ty, kteří z ní byli jako nespolehliví propuštěni, nechal otevírat zbrojní manufaktury i arzenály a plánoval. Jenomže mnozí už s ním plánovat nechtěli. 

TIP: Císařovy fatální chyby: Proč skončil Napoleon u Waterloo?

Z těch, kterým dal maršálské hole, někteří odjeli s králem, jiní odmítli Napoleonovi sloužit a o toho nejcharismatičtějšího, o Neye, císař nestál. Zbýval nejschopnější z nich, Davout, jehož talent se vyrovnal Napoleonovu, i on ale váhal, zda se přidat. Souhlasil až po císařově zoufalém přiznání: „Jsem sám proti celé Evropě. To je má situace. Chcete mě opustit?“ Nejnadanější z maršálů Davout tedy dostal úřad ministra války, neboť nebylo schopnějšího organizátora, který by postavil vojsko znovu na nohy! V blížícím se tažení a v bitvě u Waterloo bude znát, že není přímo v poli a nevelí některému ze sborů!

Země toužila po míru a naivně si myslela, že nastane, ale Evropa harašila zbraněmi a zanedlouho měla dunět kroky desetitisíců vojáků mnoha národností. Oslnivá mince císařova návratu ukazovala, že má i rub.