Mezi Buddhou a komunisty: Co v Laosu dělat a co rozhodně ne

Laoská metropole Vientiane se rozkládá na březích řeky Mekong, jež tvoří přirozenou hranici se sousedním Thajskem. Hlavní město se tak zdánlivě nachází daleko od centra dění ve vlastní zemi. V jeho zástavbě se každopádně snoubí bouřlivá minulost plná válek i plenění, vlivu koloniálních mocností a zásahů komunistického režimu (viz Metropole na roztrhání). Při návštěvě Vientiane nebudete pochybovat, že jste se dostali do míst velkého významu.  

Snídaně na tržišti

Den plný objevování byste měli začít pořádnou snídaní, a Vientiane vám nabídne spoustu možností, jak ukojit hlad: Jelikož se jedná o bývalou francouzskou kolonii, narazíte ve městě na vcelku dobré pekárny. Pokud ovšem toužíte po autentičtějším pokrmu, vyrazte na tržitě: Už od časných ranních hodin tam místní ženy připravují ve velkých kotlích jídlo pro všechny kolemjdoucí. 

V jednom hrnci před sebou mají vždy rýži, ve druhém zas nudle: Hladovcům tak stačí na jeden z nich ukázat a posléze si vybrat, kterou z mnoha „omáček“ chtějí přílohu zalít. Výsledkem je hustá polévka, k níž následuje ještě miska vývaru se zeleninou. 

Na skútru za kulturou

S plným žaludkem si pak můžete pronajmout skútr a vyrazit do města za památkami. Bývají totiž od sebe docela daleko a drožkáři ve Vientiane turistům rádi zvedají ceny do astronomických výšin. 

Mezi nejznámější dominanty města patří vítězný oblouk Patuxai, postavený mezi léty 1957 a 1968 k uctění památky Laosanů, kteří zemřeli ve válce za nezávislost. V jeho blízkosti se rozkládá nádherný park, a přestože k němu míří značná část turistů, panuje tam klid a pohoda. Na vrchol památky se dá za mírný poplatek vystoupat a rozhlédnout se po okolí, přičemž se můžete kochat například monumentálním bulvárem Lane Xang ve francouzském stylu. 

Ve stínu víry

Kousek dál od řeky leží velká, zlatem pokrytá stúpa Pha That Luang: Buddhistická svatyně ve tvaru jehlanu patří k nejvýznamnějším symbolům Laosu. V současné podobě zkrášluje metropoli od počátku 20. století, stará je však bezmála dva tisíce let. Měnila se převážně proto, že během své existence několikrát čelila drancování a ničení kvůli zlatu… 

Zatímco náměstí přiléhající k chrámu sužuje úporné vedro, v útrobách svatostánku panuje milosrdný chládek. Stačí ujít pár kroků a venkovní výheň vystřídá oáza náboženské úcty, čišící z každé zdi. Budete-li ohleduplní, předvedou vám obyvatelé města své rituály. Když potom vyjdete ven, můžete se ještě schovat do stínu a zapříst rozhovor s některým z mnichů: Rádi se dávají s turisty do řeči, aby si procvičili angličtinu – v jinak frankofonním Laosu se jedná o příjemnou změnu. 

Vychytralost a zatajování

Až se nasytíte náboženských krás, rozhodně byste měli vyrazit také do propagandistického Národního muzea. Jeho expozice se totiž liší od výstav, které byste za normálních okolností mohli spatřit v demokratických podmínkách: Již název státu – Laoská lidově demokratická republika – napovídá, že zemi pevně svírá komunistický režim. A přestože se tamní politická situace značně liší od té, jež vládla před rokem 1989 u nás, některé věci se nemění. 

Budova zmíněného muzea pochází z dob francouzské koloniální správy a její expozice vznikla po roce 1970, tedy v době, kdy nynější režim již pevně držel otěže v rukou. Muzeum proto vypráví příběh o hrdinném laoském lidu bojujícím proti západnímu imperialismu, o vítězném tažení komunismu světem a podobně. Nutno však dodat, že tyto „pohádky pro dospělé“ prezentuje pomocí vychytralého zatajování. Vše, co se návštěvník na místě dozví, je vlastně pravda: Jen tu a tam chybějí další, velice důležité informace, které by výstavu postavily do kontextu reálné historie. Výsledkem je přesvědčivý výklad minulosti, jemuž mnozí místní hluboce věří.   

Mezi mnichy a soudruhy

Abyste mohli navštívit Xieng Khuan, známý také jako Buddha Park, musíte vyrazit až na periferii města. Netradiční procházka mezi četnými skulpturami nicméně za zhruba třicetikilometrovou jízdu na skútru rozhodně stojí. Na relativně malém prostoru o velikosti několika set metrů čtverečních tam uvidíte dvě stovky převážně hinduistických a buddhistických soch – mnohé z nich jsou přitom z pohledu Evropana groteskní, až děsivé. Ohromí vás například tři metry vysoká podobizna démona nebo čtyřicetimetrový ležící Buddha. 

TIP: Minová pole v Laosu zabíjejí i po 50 letech

Park však není nijak starý: První skulptury se na břehu Mekongu objevily v roce 1958. Přestože se po revoluci a občanské válce dostali k moci komunisté, místo dál vzkvétalo. V Laosu totiž nedošlo k drastickému potírání víry jako v jiných státech zachvácených komunismem – právě naopak. V zemi dodnes žijí tisíce mnichů a do jejich řad vstoupí minimálně na pár týdnů snad všichni laoští muži, než se z nich posléze stanou komunisté, či alespoň socialisté.