Město na vodě: Sen Petra Velikého na bažinách a kanálech

Petrohrad (oficiálně Sankt – Petěrburg a hovorově Pitěr) založil v roce 1703 ruský car Petr Veliký. Tehdy město pojmenoval Sankt-Pitěr-Burch. Traduje se, že se inspiroval v Nizozemsku a dal městu název podle místního města Sankt-Pieterburch. Chtěl, aby byl Petrohrad výjimečné město, plné kultury a života. A to se mu povedlo, i když to stálo spoustu sil. Vybral si totiž místo u Finského zálivu uprostřed močálů na řece Něvě. To však nezabránilo carovi v tom, aby na nich postavil město snů.

Mnoho dělníků stála stavba život. Museli vysoušet bažiny a stavět mosty přes kanály. Město tak stojí na čtyřiceti ostrůvcích, které jsou spojeny třemi stovkami mostů. Díky tomu je Petrohrad nazýván ruskými Benátkami. Ale dobře se oblečte, od vody mezi domy jde chlad.

Velkolepý Petrodvorec

Když se místních zeptáte, co stojí za to vidět v Petrohradě, každý vám bez zaváhání odpoví, že Petrodvorec. Někdejší rezidenci vládnoucí dynastie Romanovců nechal vybudovat Petr I., který se inspiroval zámkem ve Versailles. Chtěl v Rusku postavit ještě něco velkolepějšího a famóznějšího, než bylo sídlo francouzských králů. První plány ležely na stole v roce 1709, nejdříve se začaly stavět budovy ze dřeva  a až od roku 1714 začaly vyrůstat kamenné stavby. Celý areál byl dokončen v létě roku 1723.

Komplexu vévodí Velký palác laděný do zlaté barvy, který obklopuje obrovský park. Palác je spojen s mořem kanálem. Když stojíte před budovou, moře máte na dohled, před sebou vidíte obrovský park s kanálem uprostřed a pod vámi se rozprostírá pohled na velkolepé fontány. Jedná se o největší umělou soustavu vodopádů na světě. Velká kaskáda, jak se soustava nazývá, se skládá z šedesáti čtyř fontán, ozdobených více než dvěma sty skulptur a reliéfů a třemi vodopády. Dominantou celého díla je tři metry vysoké sousoší Samsona bojujícího se lvem. Zvířeti z tlamy stříká voda do výšky dvaadvaceti metrů. Fontána je symbolem vítězství Petra I. nad Švédy v roce 1709, lev je totiž symbolem Švédska.

Na každém kroku vás čekají malá překvapení. Třeba když si sednete na lavičku a kolem vás začne tryskat voda. Malinké fontánky s kanálky, vysoké třeba jen deset centimetrů, lemují také chodníky. Většinou se areálem line hudba. Ta nepochází z reproduktorů, ale od místních umělců, kteří hrají na dlouhé trubky. Na ploše osmi set hektarů jsou také další zajímavé budovy. V bývalé oranžérii je například muzeum voskových figurín nejvýznamnějších ruských osobností. U břehu leží palác Montplaisir. Tato budova byla z celého areálu dokončená jako první a traduje se, že Petr I. se odtud rád kochal pohledem na své loďstvo.

Za druhé světové války byl Petrodvorec rozkraden a poničen německými vojáky. Opravy trvaly celou druhou polovinu 20.století. Jedna z nejvýznamnějších památek v Rusku byla zapsána v roce 1990 na seznam světového dědictví UNESCO.

V areálu samozřejmě nechybí občerstvení, ale jídlo je tam několikanásobně dražší než ve městě. Polévka tak stojí v přepočtu na české koruny kolem tří stovek. Za stejnou cenu pak pořídíte vstupenku do parku, vstupné do vnitřních prostor se platí zvlášť.

Petrodvorec stojí třicet kilometrů od Petrohradu a dostanete se tam buď lodí, nebo klasickou městskou hromadnou dopravou v podobě maršrutky, což je minibus, kam se vejde asi deset lidí . Vozidla se snadno proplétají v hustém provozu, jezdí často a jsou poměrně levné. Z Petrohradu vás svezení vyjde na zhruba dvacet korun. Cesta lodí stojí sice několikanásobně víc než maršrutka, ale zato vás proveze po Finském zálivu a poté po řece Něvě, která protéká Petrohradem. Konečná je potom přímo v centru města. Cesta maršrutkou i lodí trvá něco přes půl hodiny, ale pokud se rozhodnete jet do Petrodvorce ve všední den, kdy je hustý provoz, rychlejší je rozhodně doprava lodí.

Petropavlovská pevnost

Kromě Petrodvorce láká většina průvodců i k návštěvě Petropavlovské pevnosti. Ta vznikla hned po založení Petrohradu v roce 1703 a je nejstarší kamennou částí města. Pevnost chrání vysoké zdi a stojí na Zaječím ostrově, s pevninou je spojena mostem. Na ostrově byla vystavěna proto, aby se ochránila proti případnému nájezdu Švédů. Ti se ale pevnost nikdy nesnažili dobýt. Dominantou areálu je katedrála Petra a Pavla, kde odpočívají všichni ruští carové se svými rodinami. Místa, kde jsou příslušníci carské rodiny pohřbeni, symbolizují mramorové náhrobky v katedrále. Nechybí tam ani zakladatel města, Petr Veliký. Do katedrály a všechny ostatních budov se platí vstupné a můžete si vybrat, která místa chcete navštívit a podle toho si zvolit druh vstupenky. Vstupné – zhruba šedesát korun- je také na několik metrů vysoký ochoz. Pokud chcete ušetřit, stačí jenom vyjít hlavní branou a ostrov si podél zdi obejít dokola. Pohled se vám naskytne stejný.

Jen několik minut pěšky od Petropavlovské pevnosti je zakotvená Aurora. Slavný křižník se sice zúčastnil tří válek, ale proslavil ho jediný a navíc slepý výstřel. Legenda říká, že výstřelem z Aurory odstartovala bolševická revoluce. Historikové ale tvrdí, že výstřel přišel až těsně před desátou hodinou večer, kdy už byl útok na Zimní palác v plném proudu. V opraveném křižníku dnes najdete muzeum, které se věnuje nejenom samotné Auroře, ale celému ruskému námořnictvu. Protože Rusové vědí, že Aurora láká davy turistů, kolem křižníku stojí spousta stánků se suvenýry.

Velkým lákadlem je v Petrohradě i kopie Jantarové komnaty. Jak její název napovídá, je vytvořena z jantaru a bývá označována za osmý div světa. Původní jantarová komnata byla zhotovena na zakázku pruského krále Fridricha I. v Berlínském zámku. V roce 1716 ji pruský král Fridrich Vilém věnoval Petru Velikému. Téměř dvě stě let se pak nacházela v Kateřinském paláci v Carském Selu.

Během druhé světové války byla přestěhována do Královce a tam, uprostřed bombardování a válečené vřavy, její stopy mizí. Už léta po ní patrají hledači pokladů na mnoha místech včetně Česka a čas od času se některá její součást objeví na trhu se starožitnostmi, což dává naději těm, kteří věří v její existenci. Petrohradská kopie, vytvořená podle dobových fotografií, by měla být od originálu nerozeznatelná.

Něvský prospekt

Procházka po Něvském prospektu stojí za to. Je to jedna z hlavních ulic v Petrohradu, která je v podstatě spojnicí na Moskvu. Pro místní je tato ulice něco jako pro Pražany ulice Pařížská. Procházku je dobré začít na Palácovém náměstí. To obklopuje z jedné strany Zimní palác a z druhé budova Hlavního štábu. Ulice je dlouhá skoro šest set metrů a skrze bránu na jejím konci se dostanete na Něvský prospekt.

Cestou po Něvském prospektu pravděpodobně nepřehlédnete Kazaňskou katedrálu, která má tvar půlkruhu. Budova je považována za repliku baziliky svatého Petra v Římě. Katedrála byla postavena v letech 1759 až 1814 a je veřejnosti přístupná bez placení vstupné. Rozhodně si nenechte ujít Chrám vzkříšení Krista. Stojí na dohled od Něvského prospektu a nápadně připomíná Chrám Vasila Blaženého na Rudém náměstí v Moskvě, i když vám budou místní tvrdit, že nemají nic společného. Na místě, kde teď chrám stojí, byl v roce 1881 spáchán atentát na cara Alexandra II., který zraněním podlehl. Samotná stavba chrámu začala dva roky poté a na počest památky zesnulého cara stojí na místě kříž z černého křišťálu.

Škoda by byla vynechat petrohradskou Galerii v Ermitáži. Má přes tisíc pokojů a od roku 1764 tam začala carevna Kateřina II. shromažďovat uměleckou sbírku. Dnes v ní najdete skvosty od italských, francouzských, vlámských, nebo holandských malířů a sochařů. Mezi nejznámější díla patří například Raffaelovy Madony, Madony od Leonarda da Vinci, nebo obrazy od Moneta či Picassa.

Bílé noci

Do Petrohradu míří davy turistů hlavně v létě. Tento čas si nevybírají pro teplé počasí, ale kvůli Bílým nocím. Díky poloze Petrohradu, který leží na stejné rovnoběžce jako jižní cíp Grónska, totiž během letních prázdnin zapadá slunce jen na nezbytně nutnou dobu. Tma bývá zhruba od půlnoci do tří hodiny do rána. A právě nevšední podívaná, kdy je o půlnoci světlo jako během dne, láká davy turistů. Pokud takovou noc chcete zažít, musíte si připlatit a to za všechno. Dražší jsou výletní lodě, ubytování, ale také vlaky. Jen u ubytování mimo sezónu a během Bílých nocí je třetinový rozdíl ceny. Jestli se chcete dostat vlakem z Moskvy do Petrohradu, za Bílých nocí vás cesta obyčejným spojem vyjde finančně stejně, jako jindy rychlým super expresem. Navíc, vlaky bývají plné a lístek seženete jenom tehdy, když si ho zamluvíte několik dní dopředu.

TIP: V Rusku exhumovali poslední Romanovce

Z Moskvy do sedm set kilometrů vzdáleného Petrohradu jezdí denně spousta spojů. Asi nejlepší je vybrat si noční vlak, kam nasednete kolem půlnoci a ráno okolo osmé jste na místě. Ve vlaku se vyspíte a vcelku svěží můžete vyrazit za památkami. Kromě vlaků se do Petrohradu z Moskvy můžete dostat i autobusem. Vzhledem k vyhlášeným ruským zácpám a pohodlí ale většina lidí volí cestu vlakem. Vybrat si můžete také z několika druhů spojů- lůžko v otevřeném vagóně, v uzavřeném kupé, nebo expresní vlak, který spojuje obě metropole v čase zhruba 3 hodiny a 45 minut. Cena jízdenky stoupá úměrně rostoucímu pohodlí.

Petrohrad se typickým ruským městům v mnmohém vymyká. V centru nenarazíte na paneláky, v ulicích je relativně čisto, díky kanálům protínajících město na vás doslova na každém rohu sálá romantická atmosféra. A navíc- v ruských městech si kavárenští povaleči moc neužijí. V Petrohradu je však kaváren a cukráren dost. Romantický výhled na kanály a historické budovy je v ceně.