Maďarsko: Ve víru budapešťských lázní

Maďarsko nabízí četná lákadla: památky, prvotřídní kuchyni, sladkovodní moře neboli jezero Balaton a především bezpočet termálních lázní. Pozadu v tomto ohledu nezůstává ani samotná Budapešť, metropole na Dunaji, kam do šestice největších a nejznámějších lázeňských komplexů každoročně přijíždějí tisíce turistů
14.08.2014 - Martin Nekola


Díky specifickému geologickému charakteru Panonské pánve, v jejíž západní části se celé Maďarsko rozprostírá, se zde nacházejí bohaté zdroje termálních vod. Zemská kůra je navíc velmi tenká a prameny snáze vystupují k povrchu. Od pradávna je lidé vyhledávali pro jejich léčivé účinky a na místě mnoha vřídel vyrostla celá města (například Eger, Hevíz, Sárvár či Zalakaros), kam stále přijíždějí návštěvníci kvůli odpočinku i rehabilitaci. 

Chcete-li si užít zároveň lázeňskou relaxaci, ruch velkoměsta i historické krásy, nelze než doporučit výlet do Budapešti. Čekají vás tu kryté i venkovní bazény, sauny, parní komory, koupele v umyvadlech a vanách, střiky, solné koupele, fyzioterapie či tradiční i podvodní masáže. Nenechte se však odradit: léčivá voda bývá kalná, má nažloutlou či načervenalou barvu a line se z ní podivná pára i zápach, kterého se možná ani po důkladném osprchování nezbavíte. 

Pod osmanským půlměsícem

V maďarském hlavním městě naleznete téměř padesát lázeňských komplexů, veřejných koupališť, bazénů nebo wellness center. Založení těch nejstarších zařízení a rozmach lázeňství se datují zhruba do roku 1560, kdy zde tento způsob odpočinku ve velkém začali provozovat Turci. Lázně v jejich kultuře sloužily jako místa pro společenská setkání a rituální očistu. 

Hranice Osmanské říše sahaly až do střední Evropy a muslimské dobyvatele uchvátily možnosti, které Budapešť v tomto ohledu nabízela. Ve 2. polovině 16. století tam vyrostly troje proslulé lázně. Király poblíž pravého břehu Dunaje patří k nejmenším, ale zároveň nejstarším. Jejich zřízení přikázal už v roce 1565 paša Aslan. Osmiúhelníkový tvar, masivní kamenné stěny, bazén s odpařující se horkou slanou vodou a krásná kupole, skrz kterou dovnitř pronikají sluneční paprsky, nabízejí neopakovatelnou atmosféru. Nedaleko leží Rudas, pyšnící se podobně úchvatnými prvky osmanské architektury a také šesti vnitřními bazény s vodou různé teploty, bohatou především na vápník a hořčík. 

Lázně Császár (původním názvem Veli Bej) se nacházejí na místě vřídla, které se stalo vyhledávaným cílem již v římských dobách – na místě dnešní Budapešti se tehdy rozkládala osada Aquincum. Turci dokončili lázeňský komplex roku 1570, nicméně v průběhu dalších století se dočkal mnoha úprav a rozšíření. Původní budovu doplnila v letech 1841–1848 rozlehlá klasicistní nemocnice podle návrhu slavného architekta Józsefa Hilda. Poslední rekonstrukce změnila tvář lázní celkem nedávno a navzdory luxusnímu provedení zůstává cena vstupného na rozumné úrovni.  

Směle pod hladinu!

Nic necharakterizuje fenomén budapešťského lázeňství lépe než dva pojmy – Gellért a Széchenyi. Dvojice architektonicky skvostných lázeňských domů se objevuje na předních stránkách všech bedekrů a jejich návštěva by rozhodně neměla chybět na programu dne, stejně jako degustace tradičních pálivých papriček v secesní Velké tržnici (Vásárcsarnok). Na každý pád, až se po pozření této pikantní pochutiny octne vaše dutina ústní v jednom ohni, není nic snazšího než přeběhnout most Svobody (Szabadság híd) na druhý břeh Dunaje a zchladit rozpálené tělo i mysl v proslulém Gellértu. 

Celkem 130 m vysoká bájná skála téhož jména se majestátně tyčí nad řekou a z vrcholu nabízí neopakovatelný výhled na město. K léčivému pramenu, který z hory prýští, přicházeli poutníci již v 10. století. O dalších 300 let později tu stál lázeňský dům pro uherskou šlechtu. Přežil mongolskou invazi, nikoliv však tu tureckou: nezvaní návštěvníci s turbany budovu úspěšně rozebrali a materiál použili k výstavbě mešity. Moderní podoba pochází z let 1912–1918, kdy pod skálou vyrostly zbrusu nové lázně, navíc propojené s elegantním hotelem – obojí ve zdobném secesním stylu. 

Přijeďte mimo sezónu

V první chvíli úplně zapomenete na koupání a budete se jen kochat: dekorativní prvky na stěnách, malované klenuté stropy, mramorové sloupy, chrliče vody – to vše vás uchvátí. Dorazíte-li navíc po setmění, hra světel a odrazy barev na hladině vám dozajista vyrazí dech. V letních měsících je samozřejmě otevřen i venkovní bazén a okolní terasy s lehátky, ale předem se připravte na zástupy lidí: ve vodě hlava na hlavě, jekot pobíhajících capartů, blikající spouště fotoaparátů, neustálé hledání odložených pantoflů a ručníku – ne zrovna ideál pro nasávání magické atmosféry. 

Trochu jiná káva je pak návštěva ve všední den odpoledne, během sychravého předjaří, kdy se brzy smráká. Vstup je levnější, lázně poloprázdné, ohřejete se a budete se moct soustředit pouze na vlastní odpočinek. Vedle různých koupelí a proudů nabízí Gellért i solária, speciální mlžnou komoru s kyselinou uhličitou, inhalace a místnosti pro elektroterapii či balneoterapii. 

Starobylou podzemkou do lázní

Městské lázně Széchenyi uprostřed městského parku Városliget jsou neméně zajímavé. Dostanete se sem žlutou linkou metra M1 a samotná cesta nabízí nevšední zážitek. Jedná se totiž o vůbec nejstarší trasu podzemní dráhy v kontinentální Evropě, zprovozněnou již roku 1896 k příležitosti oslav milénia maďarského osídlení. Celá linka byla vyhloubena jako výkop v ulici a každá z jedenácti původních stanic se pyšnila originální výzdobou z bílých kachlů. Jakmile si vychutnáte několikaminutovou jízdu rozkodrcanou soupravou a vystoupáte ze stanice vzhůru po schodech, spatříte rozlehlý žluto-bílý komplex spojených lázeňských budov. 

Széchenyi ostatně patří k největším v Evropě. Na místě nálezu horkého pramene nejprve roku 1881 vzniklo o poznání skromnější zařízení, postupně rozšiřované o plovárnu a křídlo pro vanové koupele do současné podoby. Pramen vyvěrá z hloubky 1 256 m a jeho teplota překračuje 70 °C. Je bohatý na vápník, sodík, síru a hydrogenuhličitan hořečnatý, tudíž se koupání hodí především pro návštěvníky trpící revmatismem, artritidou, poruchami pohybového, dýchacího i zažívacího ústrojí. Venkovní koupání je možné po celý rok, i za podzimních plískanic či sněžení. Bezstarostně se ponořte do hřejivého oparu nad hladinou, sejděte po schůdcích, udělejte pár temp a užívejte si. Pokud však preferujete plavání na zádech, dávejte pozor na cestu, abyste si třeba nezapíchli do ucha královnu či střelce. Ve venkovním bazénu totiž Maďaři hojně provozují svou oblíbenou činnost – hru v šach na speciálních stolcích. 

Disko ve vodě

Neváhejte také využít některou ze saun a místností s párou. Jsou zpravidla společné, přičemž táhlé dřevěné lavice pojmou i dvacet lidí. Nelekněte se, pokud poblíž kamen funí obtloustlý zpocený mužík, který občas vstane a začne divoce mávat prostěradlem. Není to místní blázen, ale zaměstnanec lázní, zodpovědný za udržování odpovídající teploty a páry. Kdo se vypotácí ven, může se osprchovat, skočit do blízkého bazénku nebo se zchladit drceným ledem ve speciálních lavorech. 

Stojí za to udělat si procházku po celém areálu: sály, balkony, schodiště, sochy, mozaiky, skleněné vitráže – na všem zanechali svůj otisk nejslavnější umělci Maďarska. Je to jako prohlídka muzea v plavkách. Až opustíte lázeňské zdi, rozhodně se porozhlédněte po okolí. V parku na vás čeká pouť, galerie, umělé jezírko, novodobý hrad, a dokonce i zoologická zahrada. Po pár minutách chůze se navíc dostanete na proslulé náměstí Hrdinů (Hősök tere). 

Mladší ročníky můžeme na závěr navnadit na lázeňské párty o letních nocích, kdy se bazény mění v jednu velkou diskotéku. Za světelných efektů a taneční hudby se můžete úspěšně propařit až do ranního kuropění. 

  • Zdroj fotografií
    archiv autora, Wikipedie, Profimedia

Další články v sekci