Klan lidožroutů: Okolí skotského Edinburghu sužovali v 15. století kanibalové

Jevištěm jednoho z nejodpornějších kanibalských dramat se stalo Skotsko, kde se pravděpodobně ke konci 14. století narodil jistý Sawney Beane. Pocházel z vesnice nedaleko Edinburghu a již v raném věku se začal potulovat po okolí. Tou dobou také objevil jeskyni ukrytou v Gallowayských útesech, o níž se později proslýchalo, že zasahuje více než míli pod moře.

Skalní dutina se Sawneymu a jeho společnici „Černé“ Agnes Douglasové, stala doupětem, z něhož podnikali loupeživé nájezdy do širokého okolí. A běda poutníkovi, který se dvojici připletl do cesty. Byl zabit a jeho tělo odvlečeno do jeskyně, kde si z něj Sawney a jeho družka připravili vydatný pokrm.

Víc krků víc sní

Řádění lidožroutů pokračovalo celých 25 let. Za tu dobu se klan Beanů rozrostl o 14 dětí a později i o vnoučata. Potomstvo, které se rodilo do zvrácených poměrů, se záhy automaticky zapojovalo do kanibalských praktik rodičů a „lovecké výpravy“ nabraly většího formátu. Klan si začal troufat i na skupinky lidí a stávalo se, že jeskynní hnízdo sloužilo jako skladiště i pěti nebo šesti mrtvol najednou.

TIP: Pojídání lidí: 5 nejznámějších případů kanibalismu

Záhadné mizení osob zákonitě budilo podezření, které časem přerostlo v pokusy o vypátrání původce. Než však lidé přišli na to, jaké ohavnosti se děly prakticky před jejich očima, uplynula dlouhá doba. Vchod do sídla Sawneyho bandy byl totiž zamaskován tak šikovně, že jej lidské oko nebylo s to spatřit ani po důkladném pozorování. Nakonec ale byla celá rodina lidožroutů dopadena a převezena do Edinburghu, kde roku 1435 za příšerných muk skončila svou neslavnou existenci.

Přestože se historické prameny rozcházejí v počtech obětí Sawneyho bandy (a některé zpochybňují i samotnou existenci kanibalského klanu), má se za to, že Sawneyho rodina má na svědomí více než tisícovku lidí.