El Cid Dobyvatel: Kdo byl nejslavnější španělský válečník?

Nejudatnější hrdina středověkého Španělska je známý pod krátkým jménem Cid, popřípadě El Cid Campeador (dobyvatel). Jeho skutečné jméno je Rodrigo Diaz de Viviar, rytíř z Kastilie, který v 11. století ovládl a dobyl Valencii. 

Proslavil se ale hlavně díky hrdinskému eposu, který jeho velké činy opěvoval. Píseň vyobrazuje hrdinu Cida jako vzor rytířské ctnosti, neohroženého a až geniálního bojovníka, který ctí ženy, striktně rozlišuje mezi dobrým a špatným a je až za hrob věrný svému králi Alfonsovi VI. Rodrigo se navíc narodil ve velmi skromných poměrech; o to víc byl jeho příběh vedoucí až na vrchol slávy dojemnější.

Jeho vojenské úspěchy stejně jako jeho osobnost později inspirovala muže po celé Evropě, aby se mu snažili vyrovnat a dala tak spoluvzniknout vlastně celé rytířské kultuře, dominující v Evropě celý středověk.

Nesmrtelná píseň 

Hrdinský epos vypráví o životě Rodriga od okamžiku, kdy se nepohodne s kastilským králem Alfonsem VI.  a musí odejít s i manželkou a dvěma dcerami do exilu. Důvod rozepře s králem není znám, je možné, že byl uvedených v prvních verších původní písně, která se bohužel nedochovala v úplnosti. První známé části popisují až Cidův bolestný odchod ze zkonfiskovaného domova. Nikdo z jeho známých se mu neodváží nabídnout pomoc či přístřeší v obavě, aby si také nerozhněvali krále.

Společensky ostrakizovaný a zbavený moci, Cid nepropadá zoufalství a využívá své chytrosti, aby se znovu postavil na nohy. Naplní dvě truhly pískem a pomocí lsti přesvědčí dva lichváře, aby mu dali peníze na jeho další cesty. Musí se však rozloučit s rodinou, kterou nechává na opatrování mnichům.

Díky svému geniálnímu strategickému uvažování dosahuje čím dál větších vojenských úspěchů. Podaří se mu dobýt zpět Maury okupovaní města a vesnice ve španělské Zaragoze. Jeho činy se stávají legendárními a počet jeho přivrženců roste. Nikdy však nezapomene na věrnost svému králi a podle zvyklosti z každé kořisti posílá Alfonsovi štědrou část. Poté, co Cid ovládne Valencii, získává zpět královu milost i konfiskované majetky. Hrdina se znovu shledává s rodinou a začíná ve Valencii nový život jako čestný muž.

Rodinné potíže

Dva nepříliš počestní šlechtici, vévodové z rodu de Carrion, vidí v Cidovi a ještě více v jeho bohatství šanci na vlastní prospěch. Požádají tedy krále o ruce dvou Cidových dcer. Král souhlasí, a ačkoliv Cid vidí v potenciálních švagrech nebezpečí, z loajality vůči králi neprotestuje také. Nemůže však s čistým svědomím svatbu navštívit, a proto ani vlastní dcery nedoprovodí během svatební ceremonie k oltáři.

Z nových švagrů se vyklubou slaboši, zbabělci a násilníci. Zatímco na Cidovy dcery si fyzicky troufnou, když Maurové zaútočí na město, už tolik odvahy nemají. Ačkoliv se bitvy o město účastní, ve skutečném boji je nikdo neviděl. Aby se vyhnuli výsměchu Cidových přátel a přívrženců, opouští oba vévodové ve spěchu Cidův dům a dcery berou s sebou. Cid jim na rozloučenou dá mnoho darů a také dva vzácné meče, ke kterým má osobní vztah. Švagrové však své ženy cestou na panství okradou, brutálně je zmlátí a nahé nechají uprostřed lesů zemřít. Naštěstí jsou však zachráněny.

Když se Cid o hrůzném skutku dozví, požaduje u krále spravedlnost. Král svolá svou radu a na jejich podnět veřejně vévody poníží. Spor mezi oběma muži má však rozhodnout duel. Hrdina oba švagry v boji poráží a jako gesto omluvy jsou Cidovy dcery znova provdány za královy syny a dědice Aragonského a Navarrského trůnu. Tím však životní příběh Cida nekončí a do své smrti vykoná další velké činy a vybojuje mnohá slavná vítězství!

Co píseň nevypráví

Podle dobové tradice epická báseň vypráví a oslavuje skutky velkého hrdiny a vojevůdce, kromě tohoto konkrétního úkolu však popisuje také dobové reálie jako celek. V době, o které píseň vypráví, muži naplňovali svůj osud pomocí hlavně bitevních úspěchů. Proto také každý hlavní charakter hrdinského eposu je v prvé řadě schopný vojevůdce, který však ve své životní dráze čelí mnoha výzvám a nepřízním osudu. Často se vydává na nebezpečnou cestu, většinou jako symbol pokání či sebeobětování, jejíž cíl má hlubší smysl. Hrdina trpí nepřízní osoudu, je neohrožený a zústává věrný svému cíli či svým ideám, zatímco překonává překážky, které ho mají v jeho odhodlání zviklat.

TIP: Buřiči a rebelové: Templáři v městech pražských

Cid se však v jednom ohledu od stereotypního hrdiny liší. Ztělesňuje bez pochyby většinu opěvovaných vlastností, výše uvedených je v něm ovšem nezvykle silná lidskost. Na rozdíl od jiných hrdinů je pro něj jeho lidská stránka, v tomto případě rodinný život, přinejmenším stejně důležitý, jako jeho bitevní úspěchy a služba králi.