Dolní Rakousko: Tisíciletá krajina vína

Vinařská oblast Thermenregion se rozkládá na jihovýchodě Dolního Rakouska, co by kamenem dohodil do Vídně. Její pojmenování odkazuje na četná lázeňská města, kam se jezdili léčit vídeňští měšťané i šlechta včetně samotného císaře. Za hranicemi Rakouska není region příliš známý, přestože se stal domovem světově unikátních vín špičkové kvality. Mezi domácí odrůdy patří Rotgipfler či Zierfandler, z nějž zřejmě pochází novosvětský Zinfandel. Daří se také Veltlínu nebo Neuburgu a překvapivě i modrým hroznům, které vděčí za skvělé podmínky specifickému mikroklimatu Panonské nížiny.

Tradice pokračuje

Právě tam začali vinnou révu ve velkém pěstovat Římané a oblast se proměnila v kolébku středoevropského vinařství. Po nápoji totiž panovala nemalá poptávka v Carnuntu, vůbec největším městě provincie Noricum. Ze sídla až s padesáti tisíci obyvatel se dochovala řada budov, jež si můžete prohlédnout v archeoparku, kde se čas zastavil v 1. století našeho letopočtu. 

Nejde však o „mrtvé“ muzeum – římská vinařská tradice trvá dál. Pár set metrů od dávných hradeb dnes hospodaří Josef Pimpel s manželkou a dětmi, jež se snaží pomáhat při odzrňování čerstvě nasbíraných hroznů. Vinař vysvětluje, že v porovnání se zbytkem země panují v lokalitě teplejší léta i sušší a větrné podzimy, což vínům dodává jedinečný ráz. Produkty z rodinného podniku jdou proto na dračku ve Vídni, stejně jako v Německu.

Jen o málo menší sídlo s obdobně početnou posádkou představovala Vindobona, dnešní Vídeň, jejíž římskou minulost připomíná muzeum se zajímavou expozicí. Podobnou mají ve „městě zahrad“ Tullnu, někdejší Comageně, kde kotvila podunajská flotila starověkého impéria. Na jižním břehu Dunaje pak narazíte i na další pozůstatky římského osídlení, například v Mauternu či Klosterneuburgu, kde se na místě dávného kastelu vypíná působivý barokní klášter.

Hudba mezi vinohrady

Coby vinařský kraj se ovšem proslavil spíš sever Dolního Rakouska. Hned za hranicemi s Moravou, v oblasti Weinviertel, leží malebné historické vesnice a městečka jako Langenlois, Retz či Poysdorf, jenž proslul svými slavnostmi a soutěžemi spojenými s vínem. Pěstují tam vinařskou kulturu v ledasčem podobnou té jihomoravské, v jiných ohledech však světově unikátní. I Dolnorakušané dělí rok na jaro, léto, burčák a zimu, přičemž německy se „mléko starců“ nazývá Sturm neboli „bouře“. Dokvašený a na podzim stočený jako velmi mladé víno se výsledný mok podává pod označením Heuriger neboli „letošní“, a to tradičně přímo u vinaře s různými druhy místních uzenin a sýrů.

Dolnorakouští vinaři přitom starobylé tradice nejen udržují, ale rovněž je pro milovníky vína i jejich děti rozvíjejí do nových formátů. Můžete se tak toulat uličkami sklípků s koštovačkou v ruce nebo také po nápaditých naučných stezkách.

Po stopách sklepní kočky

Ke druhým zmíněným patří mimo jiné Kellerkatze neboli „sklepní kočka“, jak zní také lidový název pro plíseň sklepní. Program pro děti spojený s vinnou kulturou nabízí řada obcí a institucí, za všechny jmenujme třeba Vino Versum v Poysdorfu. Pořádají se tam pikniky mezi vinohrady, konají se dny otevřených sklípků i koncerty a divadelní vystoupení.

TIP: Kousek Česka v lesích Kanady: Česká vesnice na druhém konci světa

Mezi malebnými vesničkami se lze přesouvat pěšky či na kole: Mírně zvlněnou krajinu vinohradů protínají turistické trasy a cyklostezky v celkové délce 1 600 km. Mimochodem, v Rakousku se smí sednout do sedla i s 0,8 promile alkoholu v krvi. A pokud se vám nechce šlapat, můžete v některých obcích po dobu konání vinařských akcí využít bezplatnou hromadnou dopravu – anebo exotičtější prostředek jako třeba historický Reblaus Express, vinný sklípek na kolejích. Loňskou sezonu pochopitelně ovlivnila pandemie, ale počasí se celkově vydařilo, a dolnorakouská vína ročníku 2020 tak budou opět stát za to.