Divoké srdce Afriky: Jak cestovat v drsné poušti Botswany?

První, co vás při srpnové návštěvě rezervace Central Kalahari překvapí, bude chlad. Na jihu Afriky totiž tou dobou končí zima a teploty klesají až k šesti stupňům – naštěstí však pouze ráno a v noci. Přes den je naopak teplo, pro Středoevropana spíš vedro, a rtuť šplhá k třicítce. I chladná noc ovšem nabízí neopakovatelné kouzlo: Jelikož se nacházíte stovky kilometrů od nejbližšího zdroje světla, nic vás neruší při pozorování nebe doslova posetého hvězdami.

Ani s hlavou otočenou vzhůru však není radno zapomínat na bezpečnost. Tábořiště nemají oplocení, tudíž je dobré si navečer rozdělat oheň, který navíc příjemně zahřeje. Jakmile se slunce schová za obzor, začne se ozývat hmyz, volají ještě někteří ptáci a sem tam „zazpívají“ i šakali. Nad ránem pak zaslechnete kalaharské lvy, kteří se zjevují náhle, jako duchové: Vyloupnou se ze tmy a tiše se skloní k napajedlu. Poté co uhasí žízeň, s kratšími či delšími přestávkami řvou a mručí, a děsí tak všechny kolem.

Auto je základ

Auto, stan, nůž a sirky patří k věcem, bez nichž se v rezervaci neobejdete. Auto přitom představuje základ vaší existence, neboť lokalita je nesmírně rozlehlá a kempy dělí značné vzdálenosti. Vůz vám poskytne i cenné zázemí v nebezpečných situacích a funguje také jako zdroj energie: Pomocí měniče napětí v něm dobijete všechna elektrická zařízení. Kromě toho pak vozidlo poslouží coby improvizovaný stativ nebo třeba prostor pro stolování – stačí otevřít dveře kufru, a vykouzlíte jídelní stůl. Navíc je auto jediným bezpečným místem, kde se lze vyspat, pokud okolo krouží pouštní predátoři.

Stan kromě pár hodin spánku vlastně nevyužijete, jednu velkou výhodu však nabízí – uvnitř naprosto zřetelně uslyšíte, co se děje kolem. Bez nože zase neotevřete láhev či konzervu, neukrojíte chleba, nepřipravíte dřevo na oheň. Pilkou v jeho výbavě pak bez problémů odříznete i silnější suchou větev. Zlomit byste ji nedokázali, protože dřevo v poušti je tvrdé jako kámen. A co se týče sirek – pokud neumíte jiskru vykřesat jinak, nezapálíte bez nich ani vařič.

Luxus jménem sprcha

I drsný cestovatel si čistí zuby a občas se potřebuje umýt. Pro první případ máte vodu v zásobním barelu, a i když je ráno jen pár stupňů nad nulou, statečně plivete pastu do důlku v písku. Pokud však po několika dnech zatoužíte po sprše, nabízejí se pouze dvě možnosti: buď volání divočiny odolat, nebo obětovat zásoby vody a vyzkoušet pravou kalaharskou verzi. Podobně jako toaleta je obehnána dřevěnou ohradou a uvnitř visí na kovové hrazdě obyčejný kbelík, který má na dně přivařený kohout a sprchovou hlavici. Naplňte ho vodou, vytáhněte do výšky – a hotovo.

Zajímalo nás, kolik vody potřebuje běžný člověk k osprchování, a výsledek experimentu nás překvapil: Standardně rostlému a mimořádně vlasatému Evropanovi stačí pět litrů. Holohlavému exempláři pak dokonce trocha vody zbude…

Samota na prodej

Divoká tvář rezervace dnes bohužel dostává trhliny. Jako do každého koutu Afriky i sem dorazil „rozvoj“ a na dvou místech Central Kalahari už vyrostly luxusní stanice, kam turisty dopravuje vrtulník. Celá „lodge“ spočívá na dřevěných podestách půl metru nad pískem, hosté sedí v kožených křeslech, popíjejí ledový drink a užívají si osamělou krásu pouště. O kousek dál stojí kašírovaná křovácká vesnice, kam si mohou jít prohlédnout „opravdové“ domorodce. Za popsané dobrodružství pak denně platí 600 dolarů, tedy asi 15 tisíc korun.

TIP: Vyprahlý svět malého muže: Afričtí Křováci zažívají těžké časy

Nabízí se otázka, zda budoucí rozvoj Kalahari úplně nepohltí. Trendem posledních let se stal v Botswaně převod kempů a tábořišť v národních parcích do soukromého vlastnictví. Návštěvník tak platí dvakrát: jednou státní správě, podruhé privátní společnosti. Navíc se v Central Kalahari může brzy objevit další lodge a pak možná benzinová pumpa, elektrický ohradník kolem tábořiště nebo teplá voda. Duše divočiny tak jednou provždy zmizí.