Zrození českého Achilla: Výchova budoucího knížete Břetislava

Hlavní panovníkovou povinností bylo vést války, jak to napsal výstižně tehdejší polský kronikář zvaný Gall. „Pozemští králové a knížata vděčí za slávu válkám a triumfům.“ Jak mohla vypadat Břetislavova výchova? Už od dětství se musel naučit zacházet s mečem, kopím, oštěpem, musel si umět poradit na válečném pochodu a ve vojenském ležení. Vojenská výchova kladla velký důraz na fyzickou zdatnost a k jejímu pěstování sloužil lov.

Od bojovníka se přímo vyžadovalo, aby byl zdatným a nebojácným lovcem, aby uměl vystopovat a zabít vysokou, skolit medvěda, aby znal všechny finesy lovu se sokoly. Lov měl samozřejmě praktický význam: zásoboval bojovníky masem, ale hlavně patřil ke způsobu života bojovníků, podtrhoval jejich výsadní postavení. Kněžic dostal svou vlastní družinu, složenou z mladíků stejného věku – spolu chodívali na lov, spolu se cvičili ve zbrani. Toto zaučování se týkalo i politiky a správy státu.

Následník trůnu býval přítomen jednáním, která se na knížecím dvoře konala, doprovázel poselství nebo je i sám vedl. Dostával se jako rukojmí na cizí dvory a když všechno dobře klapalo, byl mu ukrojen malý podíl na moci. Břetislav ještě jako mladík dostal od tatínka Oldřicha „do moci“ čerstvě dobytou Moravu. Možná, že ji dokonce sám dobyl.