Zmařený atentát: Guy Fawkes chtěl vyhodit do povětří britský parlament

Legenda se zrodila počátkem 17. století v Anglii: Království tehdy mělo za sebou sedm dekád politické nestability a náboženských nesvárů, které vyvolal tudorovec Jindřich VIII., když vytrhl anglickou církev z rukou papežského stolce a učinil ji zcela nezávislou na přáních Říma. Církev přestala být katolickou a stala se anglikánskou. Její novou hlavou byl přitom sám král.

Jeho dcera Alžběta I. pak dokonce zavedla povinnou přísahu na panovníka pro kohokoliv, kdo usiloval o veřejný úřad. A pokud se občan neúčastnil státních bohoslužeb, musel počítat s pokutami, případně s vězením, či dokonce s hrdelním trestem. Lidé věrní Římu byli nuceni praktikovat svoji víru potají.

Až se ucho utrhne

Utlačovaní katolíci proto tajně doufali, že by svobodnou a bezdětnou Alžbětu mohla na trůně vystřídat skotská královna Marie, její sestřenice katolického vyznání. Prozíravá panovnice ji však obvinila z velezrady a nechala ji popravit. Královská rada, která koncem 16. století plnila roli vlády, poté v tajnosti zvolila za budoucího monarchu Mariina syna Jakuba I. Stuarta a výměna nakonec proběhla hladce: Většina „papežovců“ nového vládce vítala – ačkoliv byl totiž protestant, proslul svou tolerancí vůči katolíkům.

Náboženské uvolnění se však s novým panovníkem zcela nedostavilo – například tresty za nechození do anglikánského kostela Jakub nezrušil, pouze je nevymáhal. Jen pár měsíců po jeho korunovaci navíc vyšlo najevo několik katolických spiknutí a pohár královy trpělivosti přetekl, když našel mezi věcmi své ženy růženec, který jí přes špiona poslal papež: Panovník ve vzteku přikázal všem jezuitům a katolickým kněžím opustit zemi a obnovil vymáhání pokut za nepřítomnost na mši.

Boží bojovníci

V únoru 1604 se ve Flandrech vylodil anglický gentleman jménem Guy Fawkes, který ve službách španělského krále cestoval západní Evropou, kul pikle a podněcoval boj za katolickou víru. Ve Flandrech se potkal s anglickým katolíkem Thomasem Wintourem, jenž se zrovna marně snažil přesvědčit španělskou armádu, že je v zájmu církve zavraždit krále Jakuba. Zatímco Španělé odmítali spolupracovat, ve Fawkesovi objevil Wintour podobně smýšlejícího druha. 

Oba „svatí válečníci“ si padli do oka a o tři měsíce později se setkali v londýnské krčmě spolu s dalšími konspirátory. Celkem čtyři muži odpřisáhli na modlitební knížku mlčenlivost, a dokonce přijali svátost boží od kněze, který shodou okolností v přilehlé místnosti sloužil mši. Atentát na krále chtěli spáchat během ustavujícího zasedání parlamentu, jež se mělo konat v únoru roku 1605. Jednání však bylo odloženo na říjen kvůli moru, který právě pustošil zemi. Konspirátoři tak měli dost času na přípravu: Podařilo se jim zrekrutovat několik dalších mužů a podle legendy se následně pustili do kopání tunelu směrem k parlamentu. Při hloubení pak náhodou objevili sklepení domu, jež sahalo až pod zasedací sál ve Westminsterském paláci. 

Dvakrát víc prachu

V tomto bodě se však legenda s pravdou rozchází: Na ražbu tunelu nebyli atentátníci vybaveni, neměli ani potřebné vzdělání, nemluvě o tom, že se po kopání nedochovala jediná stopa. Ve skutečnosti totiž nebylo třeba kopat – spiklenci našli sklepení přímo v areálu Westminsterského paláce. Tehdejší parlament se nijak nepodobal dnešním hermeticky uzavřeným a dobře hlídaným sídlům politických institucí a v jeho okolí se nacházelo mnoho kaplí, cechovních domů i soukromých příbytků. Muži si tedy pronajali dům hned vedle sněmovny, jehož zanedbané a nepoužívané sklepení zasahovalo přímo pod jednací místnost. 

Do prostor pod sálem posléze nanosili dvacet sudů střelného prachu, ten jim však zvlhl. Fawkes proto rozhodl, že je potřeba množství výbušniny zdvojnásobit – pro jistotu. Ve sklepě nakonec shromáždili dost trhaviny, aby zničila celý palác a zabila všechny v okruhu sta metrů. 

Za vším hledej ženu

Problém nastal v okamžiku, kdy ženám spiklenců začalo docházet, co jejich manželé chystají: Protože by exploze zabila také mnoho jejich přátel a příbuzných, deset dní před atentátem dostal lord Monteagle, švagr jednoho z konspirátorů, dopis, v němž stálo: „Pokud je Vám život milý, vymyslete si důvod, proč se nezúčastnit tohoto parlamentu, protože Bůh a člověk ztrestají špatnost doby.“ Psaní nakonec putovalo ke dvoru, načež byla 5. listopadu nařízena prohlídka paláce.

Při zkoumání sklepa stráže objevily podezřelou hromadu dřeva a cizího muže, který tvrdil, že otop patří jeho pánovi. Sluha ovšem uvedl jméno známého katolíka, což se králi právě nelíbilo – a tak nařídil další, důkladnější prohlídku. Při druhém pátrání přistihli Fawkese na stejném místě jako předtím, ovšem už nikoliv v přestrojení za sluhu, nýbrž v dlouhém kabátě, s širokým kloboukem a v jezdeckých botách s ostruhami. Nezvaným hostům se představil jako John Johnson a následně byl zajat: V jeho kapsách se našly zápalky, koudel a kapesní hodinky.

Jako domeček z karet

Jakmile se zpráva o zadržení jakéhosi Johnsona rozkřikla, sedli spiklenci na koně a tryskem opustili Londýn. V hlavním městě posílili hlídky u bran a zavřeli přístavy na Temži, Fawkesovy komplice se však polapit nepodařilo – a on sám při výslechu tvrdil, že se chystal krále zabít bez jakékoliv pomoci zvenčí. 

Atentátníka převezli do pevnosti Tower, aby jej na příkaz panovníka podrobili mučení, jež se v tehdejší Anglii uplatňovalo jen výjimečně. Fawkes se prý zprvu utrpení vysmíval, druhého dne odpoledne však jeho vůle zeslábla a začal vypovídat. Spiklenci na útěku se mezitím ubytovali v domě jednoho z nich, asi dvě stě kilometrů za Londýnem. Usedlost ale nakonec obklíčili vojáci: Během krátké přestřelky dva muži zemřeli, dva vyvázli se zraněním a ostatní se vzdali.

Příliš krátká oprátka

Domovy zatčených byly prohledány a vypleněny, některým rodinám sebrali veškerý majetek. Koncem ledna 1606 pak spiklenci stanuli před soudem, jehož se zúčastnil i král s rodinou. Hlavní obžalované čekal rozsudek smrti a symbolické popravě neunikli ani oba muži zabití při zatýkání – jejich těla vyhrabali a odseknuté hlavy napíchli před parlamentem. 

Dva dny po přelíčení přivázali první tři odsouzené za koně a za jásotu přihlížejících mas je vláčeli ulicemi Londýna. Před popravištěm je svlékli do košil a oběsili na tak krátkém laně, že jim pád skrz šibeniční propadlo nezlomil vaz. Těsně před udušením je kat a jeho pohůnci sundali, zaživa je vykastrovali a vyřízli jim vnitřnosti. Mrtvoly byly rozčtvrceny a poslány do čtyř koutů království jako děsivá putovní výstava. 

Zrodil se hrdina

Zesláblý Guy Fawkes dokázal vystoupat na lešení pouze s katovou pomocí. Na rozdíl od svých kompliců však nezažil agonii kastrace, neboť mu i zkrácené lano přece jen zlomilo vaz: Spekuluje se, že se z posledních sil vrhnul z tribuny do davu nebo měl prostě štěstí.

TIP: Jen pro odvážné: Ve středověkém Londýně šlo člověku doslova o život!

Každopádně z něj odvážný pokus odstranit krále a vrátit lidem svobodu vyznání udělal symbol spiknutí, potažmo celého století konfliktů v otázkách víry na britských ostrovech. Současníky zatracovaný a dlouhá léta rituálně zesměšňovaný Fawkes ovšem začal v 19. století ožívat coby literární hrdina a dnes se „jeho tváří“ zaštiťuje řada bojovníků za lidská práva.