Zlatá klec zbavená erotiky a romantiky: Jak se ve skutečnosti žilo v harémech (2)

Odděleně se žilo rovněž v Indii, a to v muslimských i v hinduistických domácnostech. V konzervativním muslimském prostředí pak prvky separování žen přetrvávají dodnes. Příslušnice něžného pohlaví v izolaci obývaly části domu nazývané „zenana“, zatímco mužům a hostům náležela „mardana“.

Nejvlivnější z vlivných

Všechny čtyři palácové komplexy vládců Mughalské říše v Dillí, Fatehpuru Sikrí, Láhauru a Ágře měly oddělená ženská křídla s bránami, vysokými zdmi a dřevěnými mřížemi v oknech. Nechyběla jezírka, fontány a zahrady. V okolí harému se nacházely trhy, bazary, prádelny, kuchyně, dětská hřiště, školy a lázně. V zenaně císaře Akbara ve Fatehpuru Sikrí žilo až pět tisíc žen, což kladlo vysoké nároky na správu, spočívající opět výhradně v ženských rukou. I zde panovala hierarchie, přičemž hlavní autority představovaly manželky a příbuzní panovníka. Ochranu pak zajištovaly válečnice habešského, tatarského, tureckého a kašmírského původu.

Stejně jako u Osmanů mohly ženy z mughalské zenany disponovat obrovskou politickou mocí, zvlášť v době, kdy se říše ocitla na vrcholu. Nejvlivnější dámou u dvora se stala Núr Džahán, hlavní manželka císaře Džahángíra. Projevovala větší rozhodnost i aktivitu než její choť a přes patnáct let držela skutečnou moc ve svých rukou. Získala vyznamenání a privilegia, jimž se nikdy předtím ani potom nikdo z vladařova okruhu netěšil. Jako jediná císařovna razila pod svým jménem mince, měla k dispozici císařskou pečeť a právní platnost jakéhokoliv dokumentu či příkazu vyžadovala její souhlas. Džahángír si před vydáním rozhodnutí ve většině záležitostí vyžádal její názor. Oddanosti manžela se těšila i její neteř Mumtáz Mahal, pro kterou nechal císař Šáhdžahán postavit mauzoleum Tádž Mahal. Nezajímala se však o státní záležitosti tak jako její teta.

Ruské panny ve věži

Instituce s podobnými prvky jako harém a jejich odraz v architektuře nalezneme i v křesťanském prostředí středověké a raně novověké Evropy, zejména v královských a šlechtických rodinách. Asi nejvýraznější odloučení aristokratek do oddělených prostor nazývaných „těrem“ se praktikovalo v Rusku 16. a 17. století. Jednalo se o izolovanou část v sídle šlechtice, obvykle ve věži, kam neměli cizí muži přístup. Ženské ubikace spojovala s mužskými prostory pouze venkovní cesta. V carském paláci tvořilo součást těremu samostatné nádvoří, jídelna a dětské pokoje. Dcery aristokratů se rodily a byly vychovávány pouze v jeho zdech.

TIP: Nemužní muži v pozadí: Kterak eunuši ovládali celé říše

Těrem měl primárně chránit hodnotu ženy, tedy její panenství, na „trhu sňatků“. Podobně jako v orientálních harémech se tam šlechtičny učily, jak se stát manželkami. Většinu času trávily v modlitbách, spřádáním a vyšíváním. S výjimkou krátkých výletů a občasných návštěv kostela neopustily tamní stěny až do svatby, mohly však přijímat hosty a opouštět své pokoje kvůli zajištění domácnosti. Chlapci se obvykle odebírali z péče matek jako sedmiletí a dostalo se jim zvláštní výuky. Volnějšímu zacházení se těšily manželky obchodníků a nižších šlechticů, kteří si nemohli dovolit těremy vydržovat. Nakonec je v roce 1717 zrušil reformátor Petr Veliký.