Pouliční láska na prodej: Zlatá éra českých nevěstinců

Otom, že prostituce v 19. století v Praze jen kvetla, svědčí i rozmanitost a množství přezdívek nejstaršího ženského řemesla – prodávajícím se ženám se říkalo amazonka veselosti, cajdrnožka, sajtka, škeble, koštěkotka, nočňátko anebo třeba obchodnice s chlupatou kapustou. 

Pražské ulice přitom v polovině 19. století zaplnil sexuálním obchodem paradoxně právě zákon: Učinil totiž z prostitutek živnostnice a z provozování nevěstinců legální podnikání. V té době se navíc u ženicha předpokládala sexuální zkušenost, zatímco u nevěsty panenství, tudíž se s prostitutkami na ulici jednoduše počítalo. Jen v Praze jich kolem roku 1918 působilo přes dva tisíce (a to měla metropole před připojením okolních obcí pouhých 220 tisíc obyvatel). 

Kromě zákona o prostituci jako živnosti sehrály významnou roli i další faktory: „Druhá polovina 19. století byla epochou, kdy se sexualita zvolna osvobozovala. Nezapomínejme ani na to, že tehdy v Praze přibývalo studentů,“ popisuje historička Milena Lenderová. 

Burza prodejné lásky

Kolem pražské Prašné brány vedla před staletími důležitá obchodní cesta směrem na Kutnou Horu a právě tudy putovaly do města korunovační klenoty českých králů. Na stejném místě bylo také už od středověku možné najít společnici k příjemným chvilkám. Výjevy, jež tam pravděpodobně patřily na denní pořádek, připomíná i výzdoba zmíněné novogotické stavby: Jedna ze sošek například zachycuje muže, který se snaží dostat dívce pod sukni. 

Prostituce v lokalitě bujela i mnohem později: „V devatenáctém století bylo v okolí Prašné brány navečer tak živo, že někteří neváhali oblast označit za ‚burzu prodejné lásky‘,“ dodává Josef Schwarz, spoluautor knihy Nevěstince a nevěstky. 

Luxusní salony i „pajzly“ 

V Platnéřské ulici, v místě, kde se dnes vyjímá honosná secesní budova pražského magistrátu, stával podnik zvaný Batalion. V roce 1893 ho policie uzavřela, protože se tam stahovaly podvratné živly a nejnižší spodina. Naproti se tyčil jeden z nejluxusnějších podniků v Praze – salon Emanuela Kauckého. „Kaucký jako bývalý detektiv a státní konfident dostal místo v podstatě za zásluhy. Není bez zajímavosti, že ve zmíněném podniku začínala i známá vražedkyně Tonka Šibenice, tedy Antonie Havlová,“ vysvětluje Radim Kopáč, spoluautor knihy Nevěstince a nevěstky. Dům, kde Tonka okouzlovala své zákazníky, si však dnes již neprohlédnete – vzal totiž za své při pozdější asanaci. 

Kabelka a houpavá chůze 

Ačkoliv pověst pražských honosných nevěstinců přesáhla hranice českých zemí, většina sexuálních obchodů se odehrávala na ulici či po hospodách. Dům, v němž sídlila Stará krčma, stojí dodnes. Policisté jej tehdy vedli jako známou adresu. „Například v Národních listech z roku 1929 se píše o dvou umorousaných dívkách, údajných číšnicích, které tam jistého typografa připravily o dvacet tisíc korun, což byla tehdy obrovská částka,“ popisuje Schwarz.

TIP: Příliš drahá rozkoš: Nejslavnější kurtizány starověkého Řecka 

Na prostituci se dávaly hlavně dělnice a služky. Prodejné ženy se na rozdíl od těch poctivých líčily, a pokud na to měly, nosily výrazné oblečení. „Charakteristické pro ně bylo, že točily kabelkou a snažily se komunikovat s potenciálními zákazníky. Měly prý i specifický typ chůze – houpaly se v bocích a vrtěly pozadím,“ dodává Lenderová. 

A na jaké sumy si lehké děvy přišly? Zatímco pouliční holka stála kolem roku 1900 jednu korunu, dívka z luxusního salonu si mohla ročně vydělat víc než univerzitní profesor. Zlatá éra českých nevěstinců pak definitivně skončila v roce 1922, kdy byly podniky provozující erotické služby oficiálně zrušeny.