Zkáza Karlova mostu: Symbol Prahy poničila roku 1890 velká povodeň

Zvěsti o velké vodě se začaly v Praze šířit již 1. září 1890: „Ze všech stran docházely zprávy o silných deštích a stoupání vody v přítocích Vltavských.“ Tlaková níže postupující tehdy do střední Evropy ze severní Itálie přinesla na frontálním rozhraní bohaté srážky zejména v povodí řeky Vltavy, nejvíce pršelo v Novohradských horách a na Šumavě. Rozvodnila se nejen horní Vltava, ale i její přítoky Malše, Otava, na Plzeňsku Úhlava, Radbuza či Úslava. Povodňovou vlnu, která se neúprosně hnala na Prahu a města na dolním toku Labe, ještě násobila voda z protržených hrází některých rybníků (mimo jiné rybníka Svět). 

Katastrofa na obzoru

V české metropoli byla zatím učiněna nezbytná opatření a vydána varování o hrozícím nebezpečí. Obyvatelé v ohrožených oblastech dostali výstrahu, „aby v pádu potřeby připravili se na vystěhování“. V pohotovosti dlelo rovněž vojsko.

V brzkých hodinách 3. září z „citadely vyšehradské a z bastionu č. XIX byly dány poplašné výstřely, že nastala povodeň v Praze“. Hned ráno voda vtrhla i do níže položených ulic Starého Města, Kampy, Podskalí a Josefova. Po desáté dopoledne Vltava překonala výšku velké vody z roku 1872 a ve tři odpoledne už hladina přesahovala normální stav o 3,5 metru.

Dravý proud začal ničit a unášet s sebou vše, co mu stálo v cestě: vory, loďky, dřevěné plovárny, přístaviště. První lidské životy vyhasly, když v Karlíně nedaleko Invalidovny vojáci na loďkách rozebírali cvičný pontonový most a smetly je naplavené klády. Dvacet ženistů našlo ve vlnách smrt. 

Ve čtvrtek 4. září dosáhla katastrofa svého vrcholu.„Po třikráte oznamovaly poplašné rány dělové vzrůstání vody“, načež následovalo tragické finále: obrovský nápor vody neustál Karlův most. Nejprve se v půl šesté ráno zřítily dva oblouky, v půl desáté dopoledne třetí, vyvráceny byly dva pilíře. Neštěstí si vyžádalo i oběti na životech, protože se po mostě procházeli lidé, z nichž nikdo patrně nevěřil, že by velkou vodu nevydržel. Historická paměť byla krátká, jen málokdo si vybavil, že k poškození památky došlo při povodni roku 1784, neboť velké vody z let 1845 a 1872 přečkal.

Řádění živlu

Vltava v Praze kulminovala 4. září mezi 20. a 22. hodinou při průtoku 3 975 m³/s (o stoleté vodě se hovoří při průtoku 3 700 m³/s), zaplavena byla bezmála třetina tehdejší Prahy: zejména Staré Město v okolí dnešní Novotného lávky, ulice Karolíny Světlé, Anenské, Náprstkovy či Divadelní. Voda si našla cestu i k Betlémskému náměstí, do Karlovy a Husovy ulice ke kostelu sv. Jiljí a zastavila se až v Linhartské nedaleko Staroměstského náměstí. Zaplaven byl celý Josefov ke svatému Haštalu či pobřežní část Karlína. Voda pronikla také do přízemí Národního divadla a zničila botanickou zahradu na Smíchově. Pod hladinou se ocitlo na čtyři tisíce domů, ostatně dodnes rozsah ničivé povodně připomíná ve městě celá řada značek.

Povodeň 4. září 1890 pobořila několik oblouků Karlova mostu. (foto: Wikimedia Commons, neznámý autor, CC0)

V noci na pátek 5. září začala voda konečně opadat a Pražané pomalu sčítali škody. Jen ty za utržené a odplavené vory se vyšplhaly na 100 tisíc zlatých. Poničeny byly mnohé domy, továrny, skladiště, silnice, železnice… Při zemském místodržitelství vznikl velký zemský výpomocný výbor, v jehož čele stanul místodržitel František Thun, zemský maršálek a pražský arcibiskup. Již v sobotu 6. září putovaly do všech krajů výzvy k dobročinným sbírkám. 

Praha ovšem nebyla jediná, kde velká voda napáchala značné škody. Postižena byla města i na dolním toku Vltavy na Mělnicku, rozvodněné Labe řádilo zejména na Litoměřicku, Ústecku a Děčínsku. Ačkoliv povodeň ze září 1890 nebyla největší, jež Čechy zasáhla, na rozdíl od jiných byla nesmírně ničivá. Nadto po ní zůstalo memento v podobě pobořeného Karlova mostu.

TIP: Francouzské Benátky: V roce 1910 se Paříží prohnala stoletá povodeň

„Měsíc září 1890 zůstane v osudech českého národa, a zvláště v dějinách královského hlavního města Prahy na věky zaznamenán barvou nejžalostnější. Obrovská škoda hmotná, jíž národ náš v těchto dnech doznal a podvrácení věkopamátného, světoznámého a proslaveného díla uměleckého, jehožto zkázy želí netoliko naše matička Praha, ale veškerá vlast a všechen vzdělaný svět, navždy budou nám i pozdním potomkům našim připomínati první týden měsíce září r. 1890,“ psala tehdy Zlatá Praha.

Ničivější povodeň přišla až po více než sto letech. V roce 2002 kulminovala Vltava s průtokem 5 160 m³/s. Pohromu z roku 1890 překonala rovněž co do výše škod i rozsahem zatopených míst.