Život po Napoleonovi: Ukrývá slavkovský zámek carský poklad?

Přes svoji zajímavou stavební koncepci a slavné vlastníky se zámek Slavkov a jeho blízké okolí zapsaly do historie ponejvíce proslulou bitvou. V dějinách vojenství se o ní píše, že to byl čítankový příklad strategicky vyhrané srážky, která byla na počátku pro budoucího, v prostoru bojiště téměř uvězněného císaře takřka bezvýchodná. 

Na jedné straně stála jeho francouzská armáda, která čítala zhruba 75 tisíc vojáků, proti nim bojovala koalice rakouského císaře Františka I., který měl k dispozici sice jen cca 15 tisíc vojáků, ale jeho koaličním partnerem byl ruský car Alexandr I., jehož armádní sbor čítal kolem 75 tisíc mužů. Spojenci se mylně domnívali, že se Napoleon proti početní převaze nepostaví přímým útokem, navíc pak nešikovně vyklidili hlavní dominantu bojiště: Pracký kopec a Staré vinohrady. Ty by totiž při správně zvolené taktice byly pro Francouze nedobytné. Navíc byl začátek prosince, doba pro válčení ne zcela vhodná. Na vojáky doléhala zima, okolí Slavkova bylo doslova „vyžrané“, šířily se nemoci, rostla nespokojenost… 

Krvavá daň

Napoleon však měl přece jen lepší důstojníky a daleko výraznější kázeň v mužstvu. Mlha nad krajem, chybné rozkazy spojeneckých důstojníků a řada dalších „epizod“ nakonec obě spojené armády roztrhly a vyřadily elitu rakouské armády - kyrysnický pluk. Obě spojenecká vojska se dala na ústup. Muži padali po stovkách, po tisících se dostávali do zajetí, po desítkách tisíc prchali.

Krvavá daň zaplacená na slavkovském bojišti byla strašná. Zahynulo zde přinejmenším patnácti tisíc mužů všech tří armád. Řada zraněných později zemřela na špatnou léčbu či spíše „neléčbu“ a na tyfovou epidemii, která krátce po bitvě postihla Brno a okolí. Po svém slavném vítězství Napoleon mezi 3. a 7. prosincem na zámku nocoval a zde zahájil také první mírová jednání.

Zakopaná válečná pokladna 

Právě v souvislosti s bitvou se traduje legenda o slavkovském pokladu, resp. o válečné pokladně, která je údajně zakopána někde na slavkovském bojišti. Zkazky o ukrytém bohatství se v okolí v různých modifikacích vyrojily téměř okamžitě po utichnutí válečných událostí. Jde pravděpodobně o mýtus, leč v tomto případě podepřený několika nepřímými důkazy. V archivech bylo nalezeno několik zápisů o událostech z roku 1829, kdy bylo po pokladu poprvé úředně pátráno. Stalo se tak na základě svědectví jistého Josefa Andrejovského, který byl údajně jako příslušník Preobraženského pluku přítomen vlastnímu zakopání pokladny. Úkol skrýt ji prý dostal poručík Udom s padesáti muži spolu s pokynem, aby až se situace uklidní, byla opět vykopána. 

Z úředních spisů lze soudit, že Andrejovský byl ruským zběhem a úřady na poklad upozornil s žádostí, aby směl nadále zůstat v Rakousku. On sám se již pokoušel poklad hledat a prý byl schopen určit místo jeho uložení. Podle jeho výpovědi se mělo jednat o hlavní carskou pokladnu, umístěnou ve dvanácti soudcích, těžkých 20 až 30 kg. Šest soudků mělo obsahovat zlato, dalších šest stříbro. 

TIP: Nechtění hosté: Jak si počínali Napoleonovi vojáci v českých zemích

Ovšem - vlastní Andrejovského výpověď se nedochovala, konec konců nebyl žádný elitní voják, ale jen obyčejný vozataj. Když na něj „uhodili“, začal všelijak mlžit. Uváděl, že tehdy nebyl úplně při smyslech. Zkrátka a dobře si celou věc nejspíš vymyslel. Někdy ve čtyřicátých letech 19. století byla zpráva o pokladu znovu přiživena, ale nová ruská komise opět odjela s nepořízenou. Poklad zřejmě zůstane už navždy kdesi v podzemí slavkovského bojiště a nepochybně i do budoucnosti nedá spát různým dobrodruhům a hledačům záhad…