Zelený symbol Vánoc: Kde se vzal vánoční stromeček?

„A my drobná chasa z domů nemajetných a chudých naslouchali jsme po svátcích s ušima odstávajícíma a s očima na šťopkách šťastnějším svým ‚bohatým‘, spolužákům, když nám líčili, jak po večeři najednou ‚kristkindl‘ ve vedlejším pokoji zazvonil, a když se tam vhrnuli, tu stál osvětlený ‚kristbaum‘ – a ještě taky bylo otevřeno okno, kterým kristkindl přiletěl a zase odletěl s četným štábem svých průvodců andělíčků. A nám vrtávalo hlavou, proč ten kristkindl je tak štědrý právě jen k dětem rodičů bohatých? Snad že měl by spíše pamatovati na nás, kterým nedá nikdo nic nebo jen máloco.“

Tak vzpomíná na staré Vánoce Ignát Hermann v Národních listech z roku 1923. Tato ukázka jasně vypovídá o tom, odkud k nám vánoční strom přišel i v jakých vrstvách se nejdříve ustálil.

Ozdobené jehličnaté stromy vystupují již v historických pramenech Alsaska a Porýní z konce 16. století ve vánoční slavnosti cechovních společenství jako weyhenacht meyen, vánoční máje. Zprávy z té doby jsou i z jiných měst. V roce 1570 zaznamenávají listiny cechů ve švýcarském Bernu „setřásání datlových stromů“ o svátku Tří králů.

Stromy byly ověšeny ovocem a oplatkami a chlapci z rodin mistrů si je směli otrhat. Z cechovních místností se „vánoční máj“, brzy nato nazývaný vánoční strom či „Kristův strom“ (Christbaum), přenesl do sídel aristokratů a k měšťanským rodinám, do domácností řemeslníků a obchodníků, do kostelů a far, až se nakonec usadil i na vesnici. 

Kořeny a šíření vánočního zvyku

V lidové tradici českých zemí se v čase Vánoc setkáváme s obřadní zelení, s větvemi a stromky, jimž byla připisována moc prosperity a ochrany. S ozdobenou jedlovou větví, zvanou ščastka, štěstí, koledovaly děti na Těšínsku a Frýdecku, přinášely ji do domů s vinšem a lidé si ji uchovávali po celý rok zasunutou za obrázkem. Na jihozápadní Moravě přinášel větvičky jehličnanu pastýř. Hospodář si „pastýřskou chvojku“ zastrkával za rámy dveří ve chlévě, a to tolik haluzek, kolik příští rok mělo přijít na svět telátek. Rovněž vánoční strom je součástí obřadní zeleně, její novodobou formou. 

Nelze nezmínit strom, který je zasazen do křesťanské symboliky a do vánočního času: ozdobený stromek, jenž figuroval ve středověkých rajských hrách o Adamovi a Evě, zpracovávajících starozákonní příběh o poklesku prvních lidí, za který je Bůh vyhnal z Ráje. Zprvu se předváděly v kostelech, pak se přesunuly do světského prostředí a hrály se i ve venkovských světnicích. Ve zrodu vánočního stromu znamenal rajský strom silný podnět a některými badateli je považován za jeho možného předchůdce.

Český stromeček

Podobně jako v jiných evropských zemích vstoupil strom i u nás v průběhu 19. století do Vánoc. Město, velkostatky, šlechtické zámky byly prostředím, kde nejdříve zapustil kořeny. Zpočátku šlo o akce jednotlivců. Takovou byla vánoční oslava v domě intendanta Nosticova divadla v Praze Jana Karla Liebicha, který si na Vánoce v roce 1812 pozval ke stromu své známé. Tuto příhodu zachytil Alois Jirásek v románové kronice F. L. Věk.

Patrně větší ohlas měl vánoční strom v rodině pražského právníka Josefa Helferta ve dvacátých letech 19. století – přišli k němu spolužáci Helfertových dětí i děti z okolí. V té době to bylo ještě něco nového, avšak již v roce 1844 píší Pražské noviny, že na mnohých místech, nejvíc však v hlavním městě, kupují lidé stromek, zvaný „Kristův strůmek“, na němž hoří svíčky a jsou zavěšeny všelijaké dárky.

TIP: Příběh jesliček: Kde se vzala tradice betlémů?

Na venkově se strojil stromek v rodinách správců polesí, úředníků na velkostatcích, hostinských nebo učitelů. V rolnickém prostředí byl proto považován za „panský zvyk“. Ještě kolem roku 1900 se nově rodící tradice na venkově jeví z regionálního a sociálního pohledu nerovnoměrná. V některých oblastech už došlo ke zdomácnění stromkového obyčeje, jinde tento proces probíhal a někde ještě nezačal. Do odlehlejších horských krajů a míst konzervativních v přijímání novot či do oblastí se silnou vazbou na tradici betlémů pronikal pomaleji.

Zvyk zcela zevšeobecněl v druhé čtvrtině 20. století. Pro zámožné vesnické rodiny znamenal jistou společenskou prestiž, zatímco v chudobných byl poměřován finančními možnostmi a potřebností věci k živobytí.