Zbožní bezbožní: Kde se vzali tajemní svobodní zednáři?

Zednářská mytologie sahá až do dob stavby Šalomounova chrámu v 10. století před Kristem. Jeho architekt Híram vládl dle mimobiblické tradice esoterním věděním, které vtělil i do jeruzalémské stavby.

Obnova učení

O více než dva tisíce let později se prý k Híramovu učení v Jeruzalémě dostali templáři. Po likvidaci jejich řádu roku 1314 mnozí údajně prchli do Skotska, kde organizace skrytě přežívala po čtyři staletí, aby pak dala vzniknout hnutí zednářů. Podle jiné verze řád navazuje na působení rosikruciánů, hermetického řádu, jenž vznikl v 17. století. Oživoval egyptské esoterní tradice a pokoušel se pomocí vnitřní proměny člověka zdokonalovat svět. Dnes se soudí, že templářská legenda nejspíše není pravdivá. Naopak propojení s rosikruciány lze považovat za prokázané.

Od stavitelů k zednářům

Geneze řádu je nejčastěji spojována se zednickými cechy stavitelů katedrál, kteří, chráněni papežskou bulou, mohli bez zábran překračovat hranice (odtud adjektivum „svobodní“). S kamenickou teorií polemizuje religionista Ivan Štampach: „Není doloženo spojení prvních lóží se stavebními cechy. Jisté ale je, že v lóžích někdejších operativních zednářů se nad společným dílem setkávali kameníci s geometry, sochaři, malíři, architekty a dalšími vzdělanci své doby“.

Po založení Velké lóže byly patrně zničeny mnohé starší dokumenty. Tím se vysvětlují příčiny spekulací okolo geneze řádu. Jako datum vzniku zednářství bývá udáván rok 1717. Ovšem už z faktu, že se tehdy spojily čtyři lóže, vyplývá, že existoval mnohem dříve. První hodnověrná zmínka o hnutí pochází z Anglie roku 1646. Nový kodex – Konstituci svobodných zednářů, sepsal roku 1723 presbyteriánský reverend James Anderson. Někteří badatelé soudí, že tvořil ovlivněn mimo jiné dílem J. A. Komenského. Text ukládá přísně mravný život, humanitu a vlastenectví, zavrhuje konfesionální fanatismus, odmítá naprostý ateismus.

TIP: Tajné organizace a utajení světovládci

Spekulativní zednáři nebyli na rozdíl od operativních zednářů kameníci ani stavitelé, ale intelektuálové hledající v lóžích uzavřenou společnost pro svobodné vyjadřování názorů. Pragmatický důvod náboru nových zednářů uvádí anglický religionista David Barrett: „Lóže se snažily přizvat co nejvíce džentlmenů nejen pro zachování počtu, ale i proto, že jejich příspěvky byly dvojnásobné oproti řemeslníkům“.