Zbojník kontra dějiny: Jak se stal z revolucionáře Crocca bandita?

Už Carminovo chudé dětství jasně naznačilo, že mladíka čeká život plný dobrodružství a nesnází. Žil na farmě svého otce spolu s rodiči, bratrem a strýcem, invalidou z napoleonských válek. Ten chlapce vytrvale zásoboval hrdinskými příběhy, ovšem víc Carmina ovlivnilo to, co zažil na vlastní kůži.

Jednou se k slepicím Croccovic rodiny přihnal pes, který je chtěl zadávit. Carminův bratr psa zabil. V tu chvíli se ale na scéně objevil majitel zvířete don Vincenzo, který smrt psa pomstil důkladným výpraskem. Matka se pokusila dona Vincenza přesvědčit, ať už chlapce nebije, jenže on ji kopl do břicha a zabil tak dítě, které nosila pod srdcem. Carminův otec byl krátce po incidentu bez důkazů odsouzen za údajné plánování vraždy dona Vincenza. A Carmine? Odešel raději do Apulie a stal se tam pastýřem.

V patnácti letech se na něj usmálo štěstí. Místní šlechtic don Aquilecchia se pokusil překonat rozbouřenou řeku a nebýt pomoci mladého pastýře, utonul by. Don Aquilecchia nebyl nevděčník a Carmina odměnil padesáti dukáty a řadou přímluv. Tak se stalo, že se náš hrdina mohl vrátit domů a díky kontaktům svého nového přítele i zařídit propuštění otce z vězení. Chvíli to vypadalo, že se jeho život dočista obrátil: setkal se i s donem Fernandem, synem dona Vincenza, který velmi litoval příkoří, které jeho otec rodině Crocců způsobil. Aby odčinil bezpráví, nabídl dokonce Carminovi dobrou práci na jeho pozemcích či peníze. Carmine se rozhodl pro peníze: chtěl se vyplatit z povinnosti nastoupit do armády.

Jenže obrat měl rychlý konec. Don Fernando zemřel v nevýznamné potyčce a Carmine musel narukovat do armády krále Ferdinanda II., krále obojí Sicílie. V té vydržel jen krátce: ve rvačce zabil spolubojovníka a okamžitě dezertoval.

Mstitel rodinné cti 

Ale patálie pokračují: jistý don Peppino se rozhodl ucházet o ruku Carminovy sestry Rosinanty. Když ho dívka odmítla, don se rozhodl pošpinit její pověst. V konzervativní jižní Itálii jí tím mohl velmi snadno zničit život.

A hlavně, rozezlil Carmina, který jako dezertér neměl co ztratit. Mladík si na dona Peppina počkal a po delší hádce věci nabraly rychlý spád. Don Peppino ho švihl bičem a Carmine ztratil trpělivost. Vytáhl nůž a šlechtice ubodal. Poté utekl, dal se dohromady s místními bandity a začal se živit loupežemi a vydíráním. Roku 1855 jej polapili, ale o čtyři roky později z vězení prchl a jeho zločinecká kariéra pokračovala.

Pak do života malého loupežníka vstoupily dějiny. Garibaldiho Expedice tisíce (italsky Spedizione dei Mille) vyrazila proti Království obojí Sicílie s jasným záměrem připojit ho k Sardinskému království a významně se tak přiblížit sjednocení Itálie. Carmine se ke Garibaldimu přidal a bojoval na jeho straně v bitvě u Volturna. Krátce po ní ale došlo ke zvratu: nejen, že nedostal za svou odvahu žádné medaile, ale ještě k tomu jej zatkli a uvěznili. K útěku mu dopomohla až šlechtická rodina, která ho rovnou nasměřovala k novému cíli: na opačnou stranu.

Kontrarevolucionář

Carmine měl pro vedení odporu proti sjednocování Itálie velmi dobré podmínky. Nejchudším změna ve vedení nijak nepomohla, velká část šlechty a kléru byla také proti a jediný, kdo revoluci výrazně podporoval, byla v tuto chvíli buržoazie a liberální politici. A proti těm se horlilo velmi snadno.

Carmine začal ve své rodné Basilicatě. Obnovoval odznaky královské moci sicilských Bourbonů, konkrétně ve jménu krále Františka II. V čele dvoutisícové armády se vypořádával se všemi příznivci Garibaldiho myšlenek: s pomocí únosů, vydírání a vražd. Postupoval efektivně: 7. dubna 1861 obsadil hrad Lagopesole, 8. získal městečko Ripacandida, kde zmasakroval i místní “italskou národní gardu”, 10. dubna dobyl město Venosa. Okamžitě poté zaútočil na město Lavello, kde odsoudil k smrti 27 místních liberálů a zabavil městskou pokladnu: většinu ovšem rozdal chudým. Jeho odvážné výpady pokračovaly a brzy si získaly pozornost i v zahraničí. 

Proto k němu nejspíš na rozkaz vlády zamíří i španělský generál José Borjés. S jeho podporou se podaří Carminovi řada dalších útoků a při každém nájezdu přivede i nové rekruty. Jako hlavní cíl se před ním ale jeví Potenza: metropole Basilicaty, pevně držené přívrženci italského sjednocení.

A tady Carmine na základě sporů s Borjésem selže. Nedokážou se dohodnout, kdo je vrchním velitelem. Carmine přestane věřit Borjesovým slibům na posily ze Španělska a tato vnitřní nejistota vyvrcholí neúspěchem při pokusu obsadit Potenzu. Carmine se navždy rozžehná s Borjésem. Generál se vypraví do Říma za Františkem II., nejspíše aby mu vše hlásil a probral s ním situaci. Bohužel nikam nedojede: po cestě jej zatknou a zastřelí. 

Poslední dny velkého zbojníka

Z velkých plánů se najednou stává boj o přežití. Carmine a jeho vojáci se vrátí k banditství a plenění, byť se snaží mířit hlavně na příznivce sjednocení. Nabídku čestné kapitulace Carmine odmítne a bude ještě dlouho svým k dokonalosti dovedeným způsobem partyzánského boje rozčilovat místní autority a armádu, která si s ním zkrátka nedovede poradit. Nakonec ho, jako všechny velké zbojníky, srazí k zemi zrada jednoho z jeho spolupracovníků.

TIP: Guy Fawkes: Terorista s kordem v ruce

Bude zapotřebí nejen zrádce, který prozradí Carminův úkryt, ale i pomoc obávaných maďarských dobrovolníků a zkušenosti generála Pallaviciniho, který mimochodem sám dříve úspěšně bojoval proti Garibaldimu. Připraví Crocca o armádu, ten se ale nevzdá a rozhodne se dostat do Vatikánu. Kalkuluje s tím, že papež je znám svojí podporou nezávislosti jižní Itálie.

Plán nevyjde. Dvaačtyřicetiletý Crocco je roku 1872 papežskými jednotkami zatčen a předán úřadům nově vznikajícího italského státu. Odsoudí ho k trestu smrti, který nakonec zmírní na doživotní nucené práce. Umírá 18. června 1905, po třiceti třech letech strávených ve vězení.