Zbaveni pout člověčenství: Co obsahoval patent Josefa II. o zrušení nevolnictví?

Nevolnictví se vyvinulo ve středověku jako forma osobní závislosti poddaných na vrchnosti. Za to, že se jim dostalo od šlechty podpory a ochrany a že mohli dědičně užívat její půdu, museli robotovat a plnit další povinnosti. Přišli o osobní svobodu a byli vázáni k půdě. V 18. století bylo v habsburské monarchii zemědělství založené na nevolnické práci velmi zaostalé, neboť lpělo na primitivním trojhonném systému. Negramotní a nesvobodní nevolníci nebyli motivováni k jakýmkoliv změnám, dosahovali minimálních výnosů, a proto se v případě neúrody nedokázali vyhnout hladomorům. 

Vyhlazení tělesné poddanosti 

Josef II., vedený snahou o zvýšení zemědělské produkce, zajištění svobodných pracovních sil pro manufaktury, a tím i vyšších daní na financování stálé armády a byrokracie, vydal 1. listopadu 1781 pro České království patent o zrušení nevolnictví, přesněji „o zrušení tělesné poddanosti neb člověčenství“.

V jeho prvním bodě bylo vyhlášeno svobodné uzavírání sňatků mezi poddanými. To v praxi znamenalo, že již nemuseli žádat vrchnost o svolení k uzavření manželství a mohli sňatky uzavírat mimo panství. Nicméně rozhodující bylo další ustanovení, že k odstěhování již nepotřebovali svolení vrchnosti, stačil pouze propouštěcí list, který jim vrchnost musela zdarma vydat. Předtím šlechta souhlas s odchodem nejen poddaným prodávala, nýbrž ho poskytovala pouze takzvaným neosedlým, tedy lidem, kteří neměli vlastní hospodářství. Svoboda stěhování se ale nevztahovala na zahraničí, k emigraci bylo nutné získat svolení politických a vojenských úřadů. 

Patent dále zakotvoval možnost poddaných zvolit si libovolné řemeslo či umění, vyučit se mu a poté se jím živit. Rovněž byla zrušena povinnost posílat děti do služeb na vrchnostenské dvory, ta se nadále týkala pouze sirotků. V poslední části patentu se uvádělo, že poddaní již nemohou být nazýváni tělesnými poddanými, ale přes nově nabyté svobody musejí zachovat svému zeměpánovi poslušnost a věrnost. Císař později zakázal líbání rukou pánům a úředníkům, stejně jako klanění se jim. 

Oslava svobodné vůle

Patent zrušil bezprostřední osobní neboli „tělesnou“ závislost poddaných na vrchnostech, nevolnictví bylo „z rozumu a lásky k lidem“ nahrazeno „mírným poddanstvím“. K vrchnosti zůstali vázáni pouze ekonomicky prostřednictvím půdy, která je živila, ale nepatřila jim. Bývalí nevolníci zůstávali panovníkovými poddanými, museli nadále platit všechny naturální i peněžní daně, vyplývající z poddaných statků, a vykonávat robotu pro vrchnost, již upravoval robotní patent z roku 1775. Měla formu takzvané ruční roboty, kam spadaly práce na poli, pletí, setí a žně, či roboty s potahem, kdy poddaní orali půdu, na které hospodařila vrchnost. Sedláci se ale mohli z roboty nebo z její části vykoupit. Společně s patentem vyšel předpis, který upravoval vlastnické právo poddaných k jejich statkům. Nyní s nimi mohli nakládat podle své vůle, mohli je zastavit, směnit či prodat.

TIP: Vrchnost s bičem v ruce: Jak vypadaly pracovní zákony ve středověké Evropě

Realizace ustanovení se ale neobešla bez komplikací. Šlechta z patentu velkou radost neměla a místy se ho snažila utajit či obcházet. Bývalí poddaní naopak zažívali úžasné chvíle, kdy si ze svobodné vůle mohli najít životního partnera, odstěhovat se nebo změnit povolání. Mohli se nechat zaměstnat v manufaktuře, odejít do města, a uniknout tak úmorné dřině na polích. Patent umožnil v 19. století v českých zemích postupně mohutný rozvoj ekonomiky, podnikatelské činnosti, růst vzdělanosti i česky mluvícího obyvatelstva ve městech. Tento dokument tedy sehrál klíčovou roli pro vznik podmínek pro úspěšnou industrializaci a urbanizaci.