Zapomenutá Lucia Moholy: Fotografka, která dokumentovala působení školy Bauhaus

Psal se rok 1919, když se ve Výmaru začala psát historie Bauhausu, jedinečné avantgardní výtvarné školy, která si kladla za cíl propojení umění s mnoha technicky orientovanými obory – architekturou, industriálním designem, sochařstvím, fotografií a dalšími. Duchovním otcem a prvním ředitelem Bauhausu se stal Walter Gropius, jeden z nejvýznamnějších architektů 20. století, který kolem sebe dokázal vytvořit kvalitní pedagogický sbor s řadou hvězdných jmen.

Zapomenutá

Mezi pedagogy tu působil také nám dobře známý architekt Vily Tugendhat Ludwig Mies van der Rohe, který se stal posledním ředitelem Bauhausu. A nebo maďarský avantgardní malíř a fotograf László Moholy-Nagy, v jehož stínu zůstávala dlouhá léta jeho žena a skvělá fotografka Lucia Moholy. Tato dnes polozapomenutá umělkyně se zasloužila o dokumentaci historie Bauhausu. A přitom se dlouhá léta vůbec nevědělo, že autorkou snímků je právě ona, nikoli její manžel či dokonce Walter Gropius, jak se mylně uvádělo!

Nadaná

Lucia Schulzová přišla na svět roku 1894 do německy mluvící židovské rodiny významného pražského advokáta, mimochodem velice nepraktického člověka. V otcově kanceláři také Lucia krátce pracovala. Protože měla nadání na jazyky, zpočátku předpokládala, že se bude živit jako učitelka. Pak ale zvítězil zájem o umění, a tak si na pražské univerzitě zapsala dějiny umění a k tomu si přidala i filozofii a filologii.

V dalších letech už žila v Německu, psala divadelní kritiky a živila se jako redaktorka několika nakladatelství. Osud zasáhl při setkání s avantgardním malířem, sochařem, fotografem a designérem László Moholy-Nagyem, který do Berlína emigroval z Maďarska. Zamilovali se do sebe a Lucia se za něj v roce 1921 provdala. V prvních letech manželství prakticky táhla domácnost ze svého platu. I jazykově byl na ní László závislý, a to i v pozdějších letech. Moc německy neuměl, zatímco ona ovládala brilantně vedle rodné němčiny i angličtinu. I v pozdějších letech Lucia všechny manželovy texty jazykově upravovala.

Kouzlo fotografie

Na výstavě Der Sturm v roce 1922 se László Moholy-Nagy seznámil s Walterem Gropiem, který mu okamžitě nabídl profesorské místo. Jeho nástup byl pro Bauhaus velkým přínosem. Znamenal příklon k modernismu a zapojení umělců do mnoha odvětví užitého umění. Díky manželovi se začala Lucia zajímat o fotografování a objevila tak svůj další talent. Tak ji to chytlo, že si své znalosti rozšířila na Vysoké škole grafiky v Lipsku. S manželem pak začali pracovat v oblasti experimentální fotografie pro Bauhaus. To bylo v době, kdy ještě Bauhaus sídlil ve Výmaru.

Zpočátku harmonické manželství Moholyových dostalo povážlivé trhliny, když musel Walter Gropius v roce 1925 přestěhovat Bauhaus z Výmaru do Dessau, provinčního německého městečka, a nabídl Lászlóvi profesorské místo i tam. V Dessau kromě na svou dobu ultramoderního komplexu Bauhausu vyrostla jako součást školního areálu i kolonie funkcionalistických vilek pro profesory a jejich rodiny – takzvané domy mistrů.

Nešťastná, ale činorodá

Jeden z domků obývali také Moholyovi, kteří se do Dessau přestěhovali v roce 1926. László se velice rychle adaptoval a byl tu spokojený. Ale Lucia, zvyklá na život ve velkoměstě, v tomto „ospalém městečku“ zoufale trpěla! Důkazem je zápis v jejím deníku z roku 1927: „Dessau je jako místo, kde někdo zmeškal svůj spoj a musí čekat na další. Nejlépe uděláte, když v tomhle městě vůbec nebudete vystupovat.“

Ačkoli byla Lucia v Dessau velmi nešťastná, nezahálela. Nebyla ani studentkou, ani učitelkou, ale působila v Bauhausu jako fotografka. Některé fotografie pořídila ještě při budování školy v roce 1925. Luciinou zásluhou vznikl dokonalý fotografický archív mapující celý nově vzniklý komplex včetně vilek. Její fotografie dokumentují nejen architekturu, ale i interiéry a předměty vytvořené v dílnách školy. Nafotila rovněž sérii portrétů učitelů i přátel školy. Ve své době byly tyto snímky reprodukovány v propagačních materiálech Bauhausu, včetně brožur, plakátů a článků v časopisech.

Nové stěhování

Život v Dessau Luciu ubíjel, a tak se rozhodla město v roce 1928 opustit a usadit se v Berlíně. S ní ale překvapivě odešel i její manžel. Na funkci ředitele Bauhausu totiž rezignoval i Walter Gropius. Ač se Moholyovi snažili, manželství ani v Berlíně nezachránili. Následujícího roku se rozešli, i když k oficiálnímu rozvodu došlo teprve v roce 1934. 

Nedatovaný snímek Lucie Moholy, pořízený pravděpodobně mezi léty 1930 až 1933. (foto: Bauhaus-Archiv Berlin, CC0)

Také existence Bauhausu se ocitla v ohrožení. Tlak se strany nacionálně socialistické strany donutil vedení školy zcela opustit Dessau a přestěhovat své sídlo do Berlína. To už stál v čele školy Ludwig Mies van der Rohe. V Berlíně škola existovala jen další tři roky. Po nástupu fašistů byl Bauhaus za své „zdegenerované umění“ odsouzen a musel ukončit svou činnost.

Další osudy

V roce 1933 hrozilo Lucii, podobně jako ostatním Židům v Německu, velké nebezpečí. Naštěstí se jí podařilo z Berlína uprchnout – nejdříve do Prahy, kde pobyla krátce u svých příbuzných. Pak její kroky směřovaly do Švýcarska a do Paříže. Na konci třicátých let měla v plánu odjet do Ameriky, kde dostala nabídku učit na univerzitě v Chicagu. Ani přes intervence jejího bývalého manžela i bratra, kteří už v USA žili, nedostala od amerických úřadů vízum. 

Válečná léta strávila Lucia v Londýně, kde se živila jako uznávaná portrétní fotografka. Po válce točila dokumentární filmy a pracovala na několika projektech pro UNESCO. Konec života prožila ve Švýcarsku, kde zemřela v úctyhodných devadesáti pěti letech…

TIP: Zlikvidujte zvrlíky! Pro avantgardní umělce nebylo v nacistickém Německu místo

Všechno, co se týkalo Bauhausu, zanechala Lucia ve svém bytě, když v roce 1933 z Berlína narychlo utíkala. Bylo to na 600 negativů, dnes mimořádně hodnocených. Materiály se pak nějakým záhadným způsobem dostaly do rukou Waltera Gropia. Ten je uveřejňoval nejen bez Luciina souhlasu, ale neuváděl ani její autorství. Proto dlouhá léta umělecký svět o této skvělé fotografce, ani o její roli, kterou sehrála v historii Bauhausu, vůbec nic nevěděl…