Zachráněn na poslední chvíli: Jak unikl farář Pabst inkvizitoru Bobligovi?
Z běžných zdrojů se nejčastěji dozvídáme, že čarodějnické procesy na losinském panství v letech 1678–1696 zaplatilo životem na sto lidí a že nejznámějším obětí byl děkan Kryštof Alois Lautner. Někde se ještě dočtete o Schuhové, Davidce či Sattlerových, ale osudy desítek Bobligových obětí zůstávají neznámy.
Farář na útěku
Mezi duchovními, jejichž jména se od roku 1680 začala objevovat v soudních zápisech výslechů losinského tribunálu, byl i rýmařovský farář Jan František Pabst. Za jeho obviněním stál zřejmě Bobligův záměr rozšířit chapadla inkvizičního tribunálu i na panství Janovice u Rýmařova. Farář a apoštolský protonotář Pabst měl s čarodějnickými procesy vlastní strašlivou zkušenost, protože jeho matka byla jednou z prvních obětí jesenických procesů.
TIP: Hranice v plamenech: Čarodějnické procesy ve Velkých Losinách a v Šumperku
Na rozdíl od šumperského děkana Lautnera nebyl Pabst podezříván z paktů s luterány, naopak měl ve svém předchozím působišti na faře v Horním Městě s konvertity časté konflikty, a tak se ho na olomouckém biskupství zpočátku zastali. Rýmařovský farář si biskupovi stěžoval na chování losinského soudu a písemně se obrátil i na samotný tribunál, aby vyvrátil „pomluvy“ šířené o něm vyšetřovanými, a chtěl veřejně obhajovat svou nevinu. Biskup celý incident uzavřel přísným pokáráním Pabsta za způsob, jakým se „obořil“ na losinský tribunál a důrazně ho varoval, aby se do vyšetřování už žádným způsobem nepletl, jinak že z toho pro něj vyvodí patřičné důsledky.
Po Lautnerově popravě „ruply“ rýmařovskému faráři nervy definitivně. S koncem roku 1685 prodal majetek a rezignoval na svůj úřad. Po Novém roce pak potají přes Niské knížectví opustil severní Moravu. Tribunál skutečně už 15. ledna 1686 požádal na základě shromážděných důkazů olomouckého biskupa o vydání zatykače na Pabsta. Farář na útěku se oklikou dostal na jih Moravy, kde se ještě zastavil u strýce, faráře v Drnholci, a poté jeho stopy mizí.
-
Zdroj textu
Kauzy (extra Historie)
-
Zdroj fotografiíWikipedie