Výkupné za Caesara: Římský politik připravil svým věznitelům perné chvíle

Byť pocházel z nepříliš vlivné rodiny, stal se konzulem. A později také zakladatelem prvního triumvirátu, jež se postupně politickými machinacemi a nejrůznějšími úklady, včetně vyvolání občanské války, propracoval až na post doživotního diktátora. Což nakonec netrvalo zase tak dlouho. Alespoň tím položil základ pro vznik císařství, jež přetrvalo po generace. Ještě dlouho předtím, než se definitivně stal uzurpátorem, římské legie jako vynikající vojevůdce dovedl za řeku Rýn. Prošel s nimi celou Galií a hranici nejzazších výbojů odvážnou invazí rozšířil až na území britských ostrovů. Gaius Julius Caesar byl prostě fenomén, který ve čtyřsetleté existenci římské říše nemůže být přehlédnut.

O síle jeho charakteru, cílevědomosti i vražedně důsledné pomstychtivosti, o tom, jaké velikosti díky těmto vlastnostem jednou dosáhne, dobře vypovídala jedna pozapomenutá epizoda z jeho mládí. 

Nečekaná zastávka

Caesar byl už tehdy, ve svých pětadvaceti letech, považován za jednoho z nejlepších lidových řečníků v celém Římě. Proslul jako žalobce i obhájce veřejných sporů, který zatím marně usiloval o vymýcení korupce a nastolení pořádku po ne zrovna klidných časech vlády Lucia Sully. O jeho výřečnosti a schopnostech logicky a poutavě vysvětlit podstatu problému se pochvalně vyjadřoval i proslavený Cicero. Svůj um bystrého a pohotového rétora chtěl ještě více zdokonalit studiem na Rhodu, u filozofa a nekorunovaného krále řečníků – mistra Apollónia Molóna. Jenže k němu podle původního plánu nedorazil.

Cestou Egejským mořem byla loď, na které se plavil, přepadena piráty z Kilíkie. Možná to nebyla jen čirá náhoda, ale něčí záměr. Jisté je, že z hrdého římského občana Caesara se na čas stalo rukojmí. Drželi ho v úkrytu na malém ostrůvku Farmakonisi a naživu zůstal jen kvůli výkupnému.

Dvacetinásobek

Julius Caesar totiž správně pochopil, že jeho šance na další přežití je přímo úměrná hodnotě, jakou pro své únosce má. Proto předstíral, že je movitější, než by si možná jeho aristokratičtí příbuzní přáli. Když vůdce pirátů zahlásil, že za toho noblesního Římana budou požadovat sumu 20 talentů, tedy asi 620 kilogramů ve stříbře, Caesar se jen rozesmál.

Přesný obsah jeho promluvy k pirátům neznáme, historik Plútarchos pro nás děj zaznamenal jen ve zkratkovité podobě. V principu se Caesar ale vysmál svým únoscům za to, že chtějí požadovat tak málo. „Pokud přijdete s takhle lacinou nabídkou, ani vám neuvěří, že jste dostali Caesara a budou vás mít za podvodníky!“ To piráty zjevně vykolejilo…

Jen pro hrubou představu, v dnešních penězích činil původní návrh výkupného asi 15 milionů korun. A rukojmí to přitom považovalo za urážku své důstojnosti a majestátu! Po chvíli smlouvání s kapitánem pak sám Caesar navrhl, že adekvátní sumou za jeho osobu by mohlo být 50 talentů. Tedy 1 550 kilogramů čistého stříbra. Chcete-li, necelých 40 milionů dnešních korun. I v časech Říma šlo o dost pohádkové jmění, jehož příslib na únosce opravdu mocně zapůsobil.

Na dovolené

Caesara tedy nečekala bídná kobka a hladovění, ale ubytování a strava hodná skutečného šlechtice. Získal možnost volného pohybu po celém ostrůvku zasídleném rodinami pirátů a domorodci. Naživu ponechali i jednoho Caesarova přítele a dva služebníky, aby snad během čekání netrpěl samotou a nedostatkem komfortu.

Ano, Caesara strážilo několik únosců, ale ve velmi volném režimu. Úplně uniknout odtud stejně nemohl: jediná loď i s piráty, jejich vůdcem a žádostí o tučné výkupné zamířila k italské pevnině. Pirátský kapitán totiž své posádce příliš nedůvěřoval. Takže se Julius Caesar dočasně stal nejvyšší autoritou na celém Farmakonisi. A organizoval celý ostrov podle vlastního uvážení.

Skončíte na kříži

Čerstvou vodu dostával třikrát denně, stejně jako víno, pečené ryby, chléb, datle a fíky. Na jídlo si Caesar skutečně stěžovat nemohl, byť tak pravidelně činil. Požadoval čisté podušky a vyprané oblečení. Své únosce dokonale dirigoval. Choval se ne jako zadržované rukojmí, spíše jako rozhodný šéf ke svým podřízeným. Neváhal je třeba vyhnat ze svého „vězení“, pokud jej rušili hlasitým hovorem nebo chrápáním.

Volný čas trávil sepisováním listů, deníků a proslovů, z nichž pak vybrané pasáže pirátům předčítal. Recitoval jim i své básně a zkoušel je z nich. Pokoušel se s nimi secvičit i několik krátkých divadelních her, a také je učil několika sportům, ve kterých pak pro jeho zábavu zápolili. Přitom jim po celou dobu spílal, že z nich nic pořádného nebude. A nezapomněl k tomu opakovaně dodat, že jako piráty je jistě čeká ukřižování, o což se sám po svém propuštění osobně zasadí. 

Rychlá odveta

V jeho podání to nebyla výhrůžka, jen prosté konstatování. Dá se říct, že když se po 38 dnech vrátil pirátský kapitán i s výkupným a Julia Caesara podle úmluvy propustili, všichni únosci z ostrova si dost oddechli. Na propuštěného ale čekalo naplnění zlověstného slibu.

Hodí se zmínit, že Caesar – byť patricij a aristokrat svým původem – neměl tehdy žádnou reálnou výkonnou moc. Takže onu odvetu musel připravit sám. V anatolském přístavišti Milétu si na vlastní náklady najal pár desítek žoldnéřů a lodí. S nimi se vypravil zpět na Farmakonisi. Ostrůvek s jejich pomocí snadno dobyl a slavně zajal své někdejší únosce. Role se vyměnily. Piráti byli natolik neprozíraví, že svůj úkryt neopustili. Caesar zde dokonce nalezl netknutých i oněch 50 talentů stříbra. Úspěšně tedy dorovnal ztráty na rodinném jmění a jako muž dbalý práva pak vydal k potrestání ty, kteří mu prve ztrpčovali život.

TIP: Císař v roli detektiva: Tiberius miloval záhady a tajemství všeho druhu

K jeho nemalému zklamání ale Marcus Junius, oficiální vykonavatel zákona a správce přístavu Pergamon, neměl zájem zadržené piráty popravit. Jen je uvrhl do otroctví, což se Juliu Caesarovi nepozdávalo. Osobně jim totiž slíbil něco jiného. Své bývalé únosce tedy z otroctví vykoupil. A když se oficiálně stali jeho majetkem? Nechal je přitlouct ke křížům, jak jim během svého zajetí předpověděl. Při této metodičnosti si dovolil jen minimální náznak slabosti – piráty, které během svého věznění komandoval a osobně je znal, nechal na křížích podřezat. To proto, aby jejich utrpení trochu zkrátil. Po vykonání této pomsty pak zamířil k původnímu cíli své cesty, na Rhodos…