Vlak králů, král vlaků: Orient Expres vozil panovníky i slavné osobnosti

Pokud existuje v železniční dopravě symbol starosvětského luxusu, pak je to Orient Expres. Vůbec poprvé vyjel z Paříže do Rumunska začátkem října roku 1883 jako speciální vlak pro čtyřicet cestujících. Všechny je tehdy osobně pozval Belgičan Georges Nagelmackers, v jehož hlavě se nápad na cestování po starém kontinentu v dokonale vybaveném vlaku zrodil.

Inspiroval ho k němu pobyt ve Spojených státech, kdy měl možnost se na vlastní kůži seznámit s Pullmanovými nadstandardními vozy. Byl to právě americký průmyslník George Mortimer Pullman, kdo roku 1864 představil první lůžkový vůz, jejž o tři roky později následoval jídelní vagon a poprvé v dějinách se tak podávaly pokrmy na dráze. V Evropě měl Nagelmackersův projekt nicméně prvenství a vyvolal proto náležitou pozornost, takže jeho společnost Compagnie Internationale des Wagons-Lits et des Grands Expres Europeens brzy slavila úspěch. 

Zlatá éra

Ačkoliv cílem první jízdy Orient Expresu byla Konstantinopol (od roku 1930 Istanbul), vlaková souprava mohla dojet pouze do rumunského města Giurgiu, kde železnici křížil cestu Dunaj. Dál bylo třeba pokračovat trajektem, lokálními vlaky a lodí. To se změnilo roku 1888, kdy již mohl vlak absolvovat celou trasu do turecké metropole bez přerušení, protože došlo k dokončení nových mostů v Rumunsku a Turecku. Spací vozy původně v hnědé a od roku 1919 v typické modré a zlaté barvě tak začaly křižovat Evropu a staly se synonymem přepychu a prestiže. Na cestu se jimi vydávaly nejbohatší a nejmocnější osobnosti, mezi nimiž nechyběli ani panovníci. Právě díky svým vznešeným pasažérům získal Orient Expres přezdívku „vlak králů, král vlaků“. 

Roku 1897 byl po osmi letech práce otevřen alpský Simplonský tunel, spojující Švýcarsko a Itálii, a jelikož obliba Orient Expresu stále rostla, jeho trasa se rozšířila i tímto směrem. Novými cíli se stal Milán, Benátky a Terst. Následující rozkvět přerušila roku 1914 první světová válka. Po ní však nastala pro Orient Expres zlatá doba. Přispěl k tomu mohutný boom cestování po Evropě i směřování stále většího počtu lidí na Střední Východ. 

Tehdejší stěžejní trasa, která získala označení Simplon-Orient-Expres, vedla z Paříže do Vallorbe, Lausanne a Brigue, poté přes Simplonský tunel, Milán, Benátky, Terst, Bělehrad, Nisch a Crveni Krst. Odtud vlaky směřovaly buď do Sofie a Istanbulu, nebo do Thessaloniki a Athén. Trasa z Paříže do Istanbulu se zrychlila na 56 hodin, přesto se cestující mohli spolehnout na to, že v luxusních spacích vagonech stráví vždy tři noci. Šlo přece o požitek z cesty…

Odlesk bývalé slávy

Provoz na tratích Orient Expresu opět přerušil světový válečný konflikt, ale už v prosinci roku 1945 byl obnoven spoj na trase z Paříže do Terstu. Snahu o zprovoznění původních tras poznamenávala až do poloviny padesátých let situace v Jugoslávii a Bulharsku, které se po válce ocitly za železnou oponou, takže do roku 1962 fungoval Simplon-Orient-Expres už jen jako středně luxusní vlak s dříve nemyslitelnými vozy druhé třídy. V polovině sedmdesátých let tvořili jeho osazenstvo především turečtí dělníci a chudší turisté. 

Návrat k bývalé slávě Orient Expresu začal v druhé polovině sedmdesátých let 20. století. Švýcarský podnikatel Albert Glatt tehdy nechal zrekonstruovat původní vozy do podoby z dvacátých let a v roce 1976 začal provozovat nostalgické vlaky pod značkou Orient Expresu.

TIP: Vlaky naděje i smrti: Znáte nejslavnější železniční tratě?

Skutečné vzkříšení Orient Expresu je ovšem spjato se jménem obchodníka Jamese Sherwooda, který v roce 1977 koupil dva původní spací vozy proslulého vlaku, jež se staly základem parku pětatřiceti historických restauračních a lůžkových vozů. Nakupoval v muzeích, u soukromých sběratelů i cateringových společností a veškerá technika poté procházela rekonstrukcí s důrazem na obnovení její zcela autentické původní podoby. Dne 25. května 1982 pak vyjel obnovený Venice Simplon-Orient-Expres na první z pravidelných jízd z Londýna do Benátek. Zároveň ale vypukl soudní spor o obchodní značku Orient Expres, v jehož důsledku byl v roce 2008 provoz Glattových vlaků zastaven. 

V kupé i u stolu

Společnost, která luxusní pokračovatele klasického Orient Expresu vlastní, v současné době provozuje na evropských trasách dva vlaky. Venice Simplon-Orient-Expres jezdí například na trasách Benátky – Innsbruck – Paříž – Calais nebo Benátky – Vídeň – Praha – Paříž – Calais. Sestává z jedenácti lůžkových vozů, tří restauračních a jednoho barového vagonu, dvou vagonů pro přepravu zavazadel a zázemí čtyřicetičlenné posádky. Tu tvoří mimo jiné francouzský šéfkuchař a italští číšníci. Soupravu Belmond British Pullman, která křižuje Velkou Británii, pak tvoří jedenáct salonních a dva zavazadlové vozy. Cestující mohou sedět buď v kupé pro čtyři, nebo u stolů pro dvě osoby.