Vášnivá dáma s kordem: Co hnalo krasavici La Maupin do víru soubojů?

Bisexuální krasavice v mužském oděvu a s kordem vždy připraveným k boji drze ignoruje královské i boží zákony. Zvládá být vášnivá milenka, skvostná operní zpěvačka, bezcitná kurtizána i neohrožená bojovnice proti konvencím... 

Dívenka s mužskou výchovou

Juliin otec Gaston D’Aubigny patří k deseti tisícům profesionálních šermířů, kteří v Paříži 17. století působí. Zastává důležité místo v královských stájích. Ve společnosti, kde k nejcennějším dovednostem patří umění šermu, bezuzdné pití a štěstí v hazardu, se ani s dívkami nejedná v rukavičkách. Jeho dceři Julii se dostává stejné výchovy jako chlapcům: učí se nejen číst a psát, ale také jízdě na koni, šermu a sebeobraně. V šestnácti letech již ovládá kord se smrtící bravurou a její vysoká vznešená postava, modré oči a záplava světlehnědých vlasů míří na mužská srdce stejně přesně jako hrot její zbraně. Není divu, že po ní zatouží zaměstnavatel jejího otce – hrabě z Armagnacu – a jako svou milenku ji uvede ke dvoru.

Domluví pro ni výhodný sňatek s plachým šlechticem de Maupin, který jí poskytne jméno a titul, dostatek prostředků i krytí jejích četných milostných pletek. Hned po svatbě je pracovně odklizen do jedné ze zámořských kolonií a Julii ani nenapadne, aby mu dělala hospodyňku v nějakých malárií zamořených cizích krajích. Rozhodne se, zařídit si život po svém. A zbavit se také stárnoucího hraběte z Armagnacu. 

Bojovnice s odhalenou hrudí

Celá Paříž už ji zná pouze pod přezdívkou La Maupin. V hlavním městě se ale moc dlouho neohřeje. Její nový milenec, šermířský mistr Séranne, zabije svého protivníka v souboji a pár má hned v patách policii. Zmizí proto až do Marseille, kde se začnou živit šermířskými exhibicemi. La Maupin nejprve oslní publikum svým krásným hlasem a poté odvážně vyzve k souboji muže z publika. A pokud při jejích divokých výpadech diváctvo zapochybuje, zda je opravdu žena? La Maupin jim podá okamžitý důkaz a roztrhne si na prsou halenu. Odhalená ňadra umlčí opovážlivce a položí základ její legendě. A La Maupin jim na rozloučenou neváhá zazpívat posměvačnou píseň o jejich zbabělosti.

Její drsný kontraalt oslní i ředitele marseillské hudební akademie a světoznámého odborníka Pierra Gaultiera. Angažuje ji okamžitě do marseillské opery. A neudělá chybu! Hned první pěvecká role přináší obdiv kritiků i posluchačů a otevírá La Maupin cestu do hudebního světa. Subreta ale nezahálí ani v lásce. Šermíři Sérannovi dává vale a zahoří vášní k dívce z urozené marseillské rodiny.

Vyděšení rodiče ji sice ukryjí v avignonském klášteře, ale co jsou silné zdi proti citu. La Maupin se nevzdává v žádném boji! Vstoupí taktéž do kláštera, ale k boží služebnici má daleko. Za jedné temné noci vykope na hřbitově tělo nedávno zemřelé jeptišky a podstrčí ho do lože své tajné milenky. Doufá, že tak zmate případné pronásledovatele. Založí v její cele požár a obě společně uprchnou. Na útěku však La Maupin zabije státního úředníka a zraní dva jeho kolegy. To už je na její milenku příliš. Vrací se s prosíkem domů a La Maupin je za únos, zneuctění mrtvoly a žhářství odsouzena k smrti na hranici. Jedinou šancí je opět zběsilý útěk. 

Láska je boj, boj je láska 

La Maupin nezahálí a plánuje návrat do metropole. Znovu okouzlí armagnackého hraběte, aby se u dvora přimluvil za její omilostnění. Povede se. Na nejlepší pařížské scény se zpěvačka vrací ruku v ruce se zpěvákem Gabrielem-Vincentem Thévenardem. V roce 1690 debutuje jako Pallas Athena, o měsíc později hraje sidonského prince Kadma nebo hlavní ženskou roli v opeře Dido a Aeneas. Bouřlivý koloběh flirtů a výstřelků se zdá být bez konce. Zpěváček Thévenard ji brzy přestává bavit a nahradí ho celý zástup šlechticů i kolegů a kolegyň z uměleckých kruhů. La Maupin svede i hvězdu pařížské opery Marie Le Rochois. První ranou do srdce je až odmítnutí od krásné Fanchon Moreau. Takové ponížení neunese a dokonce se pokouší o sebevraždu.

Snad aby si spravila náladu, vrhá se po hlavě do mnoha soubojů. Na její zlost a šermířské umění doplácí například tenor Dumeni, který v opilosti nevybíravě obtěžuje ženskou část ansámblu. Když se s La Maupin odmítne na ulici čestně utkat, dostává od ní ponižující výprask klackem. Opuchlý herec si sice připraví historku o nočním útoku tří násilníků, ale usvědčí ho vlastní tabatěrka a hodinky, které musel La Maupin potupně odevzdat. O odcizené věci pak tenor za všeobecného posměchu na kolenou žebrá.

Vrcholnou drzost La Maupin provede hraběti z Luynes. Toho v mužském přestrojení jedné černé noci pobodá před pařížskou hospodou. Druhý den jej navštíví, aby se poptala, jak se mu vede. A při té příležitosti jej ještě svede a prožije s ním několikatýdenní vášnivý románek. La Maupin zkrátka bere vše.  

Mrcha La Maupin

Bojovná kráska se nezalekne žádné hranice ani konvence. Na maškarní ples do královského paláce si vyrazí v mužských šatech. Po celý večer flirtuje s krásnou mladou markýzou a nakonec ji bezostyšně před celou společností hluboce políbí. Šlechtici jsou takovou drzostí pohoršeni. La Maupin si z toho hlavu nedělá a tři z nich vyzve k souboji přímo v královské zahradě. Přes přísný zákaz samotného krále Ludvíka XIV.!

Když ji král Slunce vidí vracet se do sálu samotnou jako vítězku, procedí jen: „Ta mrcha La Maupin!“ Událost sice přejde s tím, že zákaz soubojů se vztahuje jen na muže, ale prchlivou subretu opět pálí rodná půda pod nohama. Prchá raději do Bruselu. Zpívá v tamním operním domě a zaplete se s bavorským vévodou a kurfiřtem Maxmiliánem II. Emanuelem. Ten brzy pozná, že si ukousl sousto nad své síly. Po rok trvajícím vztahu na něj La Maupin vytáhne nůž a vévoda raději vyklopí tučné odškodné, jen aby se jí zbavil. Na prknech pařížské opery zazáří La Maupin opět až po roce 1698 v představeních Pascala Collasse či Andrého Campry.

Na každého jednou dojde!

I tak silnou a zdánlivě bezohlednou ženu může láska zasáhnout jako blesk. Jmenuje se markýza de Floresac, údajně nejkrásnější žena tehdejší Francie. Po dva roky spolu harmonicky žijí v ústraní. Milovaná markýza však roku 1705 nečekaně umírá na horečku. Tehdy se La Maupin naposledy objevuje na jevišti v opeře La Vénitienne od Michela de la Barre.

TIP: Duel nahých šlechtičen: Proč se rakouská kněžna poprala s hraběnkou?

Smrt její drahé jako by zadusila oheň, který ji celý život hnal kupředu. Z vlastní vůle vstupuje do kláštera a roku 1707 zde v třiatřiceti letech vydechne naposled. Zda se její duše smiřuje s Bohem, proti němuž se tolik prohřešila, není jisté. Lidé jí ale rozhodně odpustit nedokážou. Mrtvé tělo legendární umělkyně a bojovnice bez soucitu pohodí na smetiště. Tak uboze končí žena, která opovrhovala všemi normami. Její bohatý život ale inspiruje mnohé umělce. Díky nim se Julie D’Aubigny stává v 19. století symbolem krásy, romantického ideálu a dekadence...