Vášnivá dáma s kordem: Co hnalo krasavici La Maupin do víru soubojů?

Krátký život Julie D’Aubigny známé jako La Maupin plní milostná dramata, dech beroucí dobrodružství a krev jejích soků. Co hnalo divoké srdce francouzské krasavice do víru milostných i brutálních soubojů?
25.04.2020 - Simona Polanská


Bisexuální krasavice v mužském oděvu a s kordem vždy připraveným k boji drze ignoruje královské i boží zákony. Zvládá být vášnivá milenka, skvostná operní zpěvačka, bezcitná kurtizána i neohrožená bojovnice proti konvencím... 

Dívenka s mužskou výchovou

Juliin otec Gaston D’Aubigny patří k deseti tisícům profesionálních šermířů, kteří v Paříži 17. století působí. Zastává důležité místo v královských stájích. Ve společnosti, kde k nejcennějším dovednostem patří umění šermu, bezuzdné pití a štěstí v hazardu, se ani s dívkami nejedná v rukavičkách. Jeho dceři Julii se dostává stejné výchovy jako chlapcům: učí se nejen číst a psát, ale také jízdě na koni, šermu a sebeobraně. V šestnácti letech již ovládá kord se smrtící bravurou a její vysoká vznešená postava, modré oči a záplava světlehnědých vlasů míří na mužská srdce stejně přesně jako hrot její zbraně. Není divu, že po ní zatouží zaměstnavatel jejího otce – hrabě z Armagnacu – a jako svou milenku ji uvede ke dvoru.

Domluví pro ni výhodný sňatek s plachým šlechticem de Maupin, který jí poskytne jméno a titul, dostatek prostředků i krytí jejích četných milostných pletek. Hned po svatbě je pracovně odklizen do jedné ze zámořských kolonií a Julii ani nenapadne, aby mu dělala hospodyňku v nějakých malárií zamořených cizích krajích. Rozhodne se, zařídit si život po svém. A zbavit se také stárnoucího hraběte z Armagnacu. 

Bojovnice s odhalenou hrudí

Celá Paříž už ji zná pouze pod přezdívkou La Maupin. V hlavním městě se ale moc dlouho neohřeje. Její nový milenec, šermířský mistr Séranne, zabije svého protivníka v souboji a pár má hned v patách policii. Zmizí proto až do Marseille, kde se začnou živit šermířskými exhibicemi. La Maupin nejprve oslní publikum svým krásným hlasem a poté odvážně vyzve k souboji muže z publika. A pokud při jejích divokých výpadech diváctvo zapochybuje, zda je opravdu žena? La Maupin jim podá okamžitý důkaz a roztrhne si na prsou halenu. Odhalená ňadra umlčí opovážlivce a položí základ její legendě. A La Maupin jim na rozloučenou neváhá zazpívat posměvačnou píseň o jejich zbabělosti.

Její drsný kontraalt oslní i ředitele marseillské hudební akademie a světoznámého odborníka Pierra Gaultiera. Angažuje ji okamžitě do marseillské opery. A neudělá chybu! Hned první pěvecká role přináší obdiv kritiků i posluchačů a otevírá La Maupin cestu do hudebního světa. Subreta ale nezahálí ani v lásce. Šermíři Sérannovi dává vale a zahoří vášní k dívce z urozené marseillské rodiny.

Vyděšení rodiče ji sice ukryjí v avignonském klášteře, ale co jsou silné zdi proti citu. La Maupin se nevzdává v žádném boji! Vstoupí taktéž do kláštera, ale k boží služebnici má daleko. Za jedné temné noci vykope na hřbitově tělo nedávno zemřelé jeptišky a podstrčí ho do lože své tajné milenky. Doufá, že tak zmate případné pronásledovatele. Založí v její cele požár a obě společně uprchnou. Na útěku však La Maupin zabije státního úředníka a zraní dva jeho kolegy. To už je na její milenku příliš. Vrací se s prosíkem domů a La Maupin je za únos, zneuctění mrtvoly a žhářství odsouzena k smrti na hranici. Jedinou šancí je opět zběsilý útěk. 

Láska je boj, boj je láska 

La Maupin nezahálí a plánuje návrat do metropole. Znovu okouzlí armagnackého hraběte, aby se u dvora přimluvil za její omilostnění. Povede se. Na nejlepší pařížské scény se zpěvačka vrací ruku v ruce se zpěvákem Gabrielem-Vincentem Thévenardem. V roce 1690 debutuje jako Pallas Athena, o měsíc později hraje sidonského prince Kadma nebo hlavní ženskou roli v opeře Dido a Aeneas. Bouřlivý koloběh flirtů a výstřelků se zdá být bez konce. Zpěváček Thévenard ji brzy přestává bavit a nahradí ho celý zástup šlechticů i kolegů a kolegyň z uměleckých kruhů. La Maupin svede i hvězdu pařížské opery Marie Le Rochois. První ranou do srdce je až odmítnutí od krásné Fanchon Moreau. Takové ponížení neunese a dokonce se pokouší o sebevraždu.

Snad aby si spravila náladu, vrhá se po hlavě do mnoha soubojů. Na její zlost a šermířské umění doplácí například tenor Dumeni, který v opilosti nevybíravě obtěžuje ženskou část ansámblu. Když se s La Maupin odmítne na ulici čestně utkat, dostává od ní ponižující výprask klackem. Opuchlý herec si sice připraví historku o nočním útoku tří násilníků, ale usvědčí ho vlastní tabatěrka a hodinky, které musel La Maupin potupně odevzdat. O odcizené věci pak tenor za všeobecného posměchu na kolenou žebrá.

Vrcholnou drzost La Maupin provede hraběti z Luynes. Toho v mužském přestrojení jedné černé noci pobodá před pařížskou hospodou. Druhý den jej navštíví, aby se poptala, jak se mu vede. A při té příležitosti jej ještě svede a prožije s ním několikatýdenní vášnivý románek. La Maupin zkrátka bere vše.  

Mrcha La Maupin

Bojovná kráska se nezalekne žádné hranice ani konvence. Na maškarní ples do královského paláce si vyrazí v mužských šatech. Po celý večer flirtuje s krásnou mladou markýzou a nakonec ji bezostyšně před celou společností hluboce políbí. Šlechtici jsou takovou drzostí pohoršeni. La Maupin si z toho hlavu nedělá a tři z nich vyzve k souboji přímo v královské zahradě. Přes přísný zákaz samotného krále Ludvíka XIV.!

Když ji král Slunce vidí vracet se do sálu samotnou jako vítězku, procedí jen: „Ta mrcha La Maupin!“ Událost sice přejde s tím, že zákaz soubojů se vztahuje jen na muže, ale prchlivou subretu opět pálí rodná půda pod nohama. Prchá raději do Bruselu. Zpívá v tamním operním domě a zaplete se s bavorským vévodou a kurfiřtem Maxmiliánem II. Emanuelem. Ten brzy pozná, že si ukousl sousto nad své síly. Po rok trvajícím vztahu na něj La Maupin vytáhne nůž a vévoda raději vyklopí tučné odškodné, jen aby se jí zbavil. Na prknech pařížské opery zazáří La Maupin opět až po roce 1698 v představeních Pascala Collasse či Andrého Campry.

Na každého jednou dojde!

I tak silnou a zdánlivě bezohlednou ženu může láska zasáhnout jako blesk. Jmenuje se markýza de Floresac, údajně nejkrásnější žena tehdejší Francie. Po dva roky spolu harmonicky žijí v ústraní. Milovaná markýza však roku 1705 nečekaně umírá na horečku. Tehdy se La Maupin naposledy objevuje na jevišti v opeře La Vénitienne od Michela de la Barre.

TIP: Duel nahých šlechtičen: Proč se rakouská kněžna poprala s hraběnkou?

Smrt její drahé jako by zadusila oheň, který ji celý život hnal kupředu. Z vlastní vůle vstupuje do kláštera a roku 1707 zde v třiatřiceti letech vydechne naposled. Zda se její duše smiřuje s Bohem, proti němuž se tolik prohřešila, není jisté. Lidé jí ale rozhodně odpustit nedokážou. Mrtvé tělo legendární umělkyně a bojovnice bez soucitu pohodí na smetiště. Tak uboze končí žena, která opovrhovala všemi normami. Její bohatý život ale inspiruje mnohé umělce. Díky nim se Julie D’Aubigny stává v 19. století symbolem krásy, romantického ideálu a dekadence...  

Advokát slečny La Maupin

Francouzský spisovatel, básník, dramatik a kritik Théophile Gautier vydal roku 1836 psychologicko-erotický román Slečna de Maupin, který šokoval svou smyslností. Hlavní hrdinku stvořil podle skutečné La Maupin, byť si ji trochu zromantizoval. Jejím krédem je život pro lásku bez ohledu na pohlaví a společenské předsudky. Předmluva k tomuto románu je považována za první manifest l’art pour l’artismu, směru, který hlásá, že umění nemá sloužit žádnému programu a jeho jediné kritérium je krása. Román cenzura dlouhodobě zakázala.


Další články v sekci