Vánoční tabule za Karla IV.: Jak vypadala středověká štědrovečerní večeře?

Stejně jako dnes byly středověké Vánoce časem setkávání, klidu a odpočinku v kruhu rodiny, časem obdarovávání a hojnosti. Lidé byli také mnohem pospolitější než dnes a Vánoce slavili nejen v rámci rodiny, ale ve společenství vsi, městského sousedstva či šlechtického dvora. Oslavy se odehrávaly v domech, kostelích, na náměstích i v ulicích. Nikdo v tu dobu neměl strádat, všichni měli pocítit radost a blahobyt.

Štědrá večeře

Den Narození Páně je 25. prosince, ale již v době Karlově se slavila vigilie, tedy předvečer velkého svátku. O Štědrém dnu se držel přísný půst, věřící si měli odepřít nejen různé pochutiny a maso, ale být pokud možno o hladu až do východu první večerní hvězdy. Pak následovala slavnostní hostina.

Podle církevních pravidel se mělo jednat o „umírněné občerstvení“, ale skutečnost byla zpravidla jiná. Tahle si například stěžoval bohoslovec Jan z Holešova faráři z Lysé: „Kde se věrní křesťané postí až do večerní hvězdy a potom umírněně osvěžíce své tělo, maličko spí a vstávajíce na jitřní bdí a chválí Pána Boha, tam služebníci ďáblovi, kteří jsou v jeho moci, jedni se v tak slavnostní předvečer přežírají, druzí opíjejí a jiní nejen do večerní hvězdy, ale i do jitřní hvězdy na chválu ďáblovu bdí, hrajíce v onen nejsvětější večer v kostky a zkoušejíce, jaké budou míti v kostkách štěstí po celý budoucí rok.“

Štědrovečerní hostina byla symbolem blahobytu a nadbytek jídla si dopřáli bohatí i chudí. Věřilo se, že kdo se na Vánoce bohatě nají, bude se mít po celý rok dobře, kdo naopak vstane od stolu hladový, bude trpět hladem. Večeře se zahajovala oplatkou – nekvašeným chlebem z mouky a vody – pokapanou medem. Zbytku vánoční oplatky se přikládaly léčivé účinky a dával se vážně nemocným. Důležitou součástí večeře byla kaše – obilná, jáhlová nebo pohanková – slazená medem. Symbolizovala hojnost (při vaření nabývá), med znamenal zdraví a spokojenost. Mělo se také jíst hodně ovoce, nabízet je čeledi a chudým jako symbol „ovoce vybraného“ – Pána Ježíše. Avšak z rozkrojených jablíček se stejně jako dnes věštil šťastný nebo nešťastný průběh následujícího roku, zdraví nebo nemoc. 

Chléb pro všechny

Protože Betlém je v hebrejštině „dům chleba“, na stole nesměl po celé svátky chybět chléb, aby si mohl kdokoli, včetně čeledi, kdykoli ukrojit. Pro tuto příležitost se pekl speciální velký bochník bílého chleba. Podle toho, jak se jeho pečení vydařilo, se opět – k nelibosti Jana z Holešova – věštil dostatek a kvalita chleba pro další rok. Pekla se už zřejmě i předchůdkyně naší vánočky, ať již pletená, nebo ve tvaru veky, podobná spíše německé vánoční štóle. Na stůl patřilo rovněž maso, spíše však vepřové než rybí. Ve šlechtických rodinách mohl přijít na stůl i kanec – stejně jako domácí prase, symbol síly, bohatství a prosperity. Podobně jako u královského dvora byla štědrovečerní večeře složena z vybraných lahůdek, často dovážených, a užívalo se cizokrajné koření. Naproti tomu v opravdu chudých rodinách byli lidé rádi, že se dosyta najedli, a slavnostní náladu utvářel jen upravený stůl a osvětlená místnost. Měšťané popíjeli medovinu, ale mohli si také dopřát víno. Prostí lidé pili hlavně bílé pšeničné pivo nebo hořké z ječmenného sladu.

TIP: Štědrovečerní dobrota: Kde se vzal tradiční houbový kuba?

Prostor, kde se večeře konala, měl být uklizený, vyzdobený a upravený. Na stůl se kladly nejlepší ubrusy a nádobí, ale také peníze a klenoty jako symbol dostatku v příštím roce. Pod stůl se nastlala sláma, která měla křesťanům připomínat, že Ježíšek se narodil v chlévě na slámě. Ve skutečnosti však zřejmě šlo o pohanský zvyk opět k zajištění hojnosti a plodnosti v příštím roce. Bylo obvyklé, že se na ní prováděly „rozpustilosti a necudnosti“, jinak zřejmě obřadní válení, které mělo zaručit prosperitu. Posloužila také k čarování proti blechám.