Urážka majestátu: Čím pobouřil rytíř Vchynský císaře Rudolfa II.?

Rytíř Jan Vchynský ze Vchynic (1537 až 1590) byl typickým představitelem „nové“ renesanční šlechty. Víc než s mečem a koněm uměl zacházet s úvěry a jinými finančními transakcemi. Dokázal využít své šlechtické jmění jako základní kapitál a za pár let mu dlužilo peníze mnoho mocných v tomhle království. Ale bohatství mu nestačilo, chtěl i vliv a nebral si servítky. V mládí působil na dvoře nejmocnějšího šlechtice té doby, Viléma z Rožmberka, kterého využil jako svého ochránce při cestě vzhůru.

Ani císaře bych nepustil!

Ovšem také Rožmberk měl užitek z toho, že rozpoznal schopnosti rytíře Vchynského. V jeho ambicích mu mohl zámožný rytíř pomoci, a tak ho podpořil, když roku 1576 usiloval o úřad karlštejnského purkrabího za rytířský stav. Karlštejn měl v té době dva purkrabí, jednoho za pány (vyšší šlechta) a jednoho za rytíře (nižší šlechta), přičemž oba byli důležitými osobami v zemské vládě. Měli na starost mimo jiné i ochranu korunovačních klenotů a zemských privilegií uložených v kapli sv. Kříže. Navíc pobírali nemalé výnosy z karlštejnského panství. 

K tomu měl rytíř Vchynský pořád k dispozici své úvěry, takže měl pod palcem spoustu vlivných lidí. Zastával ten úřad deset let a mezi českými stavy si za tu dobu vydobyl značnou autoritu. Říkali o něm, že „nechtěl a nezvykl mnoho mlčeti, jsa řeči příliš smělé a svobodné“. Tento zvyk (plus zjevně přehnané sebevědomí) se mu však vymstil, když se roku 1586 zapletl do politických tahanic mezi svým protektorem Vilémem z Rožmberka a jeho protivníkem Jiřím Popelem z Lobkovic.

V září přijel na Karlštejn pražský arcibiskup, který přivedl nového karlštejnského děkana kněze Valentina, zjevně Lobkovicova straníka. Rytíř Vchynský mu sice nijak nebránil, ale drze prohlásil, že stavy mají právo dosadit na Karlštejn děkana a vůbec mají právo na celý hrad! A kdyby prý přišel ke Karlštejnu sám císař, tak by ho bez vědomí stavů dovnitř nikdy nevpustil! Jak snadno se zrodí urážka majestátu.

Vrhl se mu k nohám

Když Rudolf II. 11. října odvolal Vchynského ze služby, reagoval dotyčný stále podrážděně. Vytkl císaři, že „na zprávu ožralých a lehkovážných lidí a snad na radu a dobré zdání jediné osoby, bez vyslyšení in dicta causa a bez vědomí pánů ouředníků a soudců zemských ráčil jest mne takovou neslýchanou nemilostí v posměch lidem, tak jako bych se něčeho proti povinnosti dopustil, dáti“.

Za takovou neslýchanou drzost měl rytíře soudit komorní soud, ale zachránil ho mocný Rožmberk. Přemluvil císaře, aby vzal vzpurného rytíře na milost, když se pokoří. Ten už pochopitelně pod hrozbami zjihl a skutečně se v prosinci vrhl poníženě k Rudolfovým nohám žádaje o odpuštění. Císař ho ušetřil trestu na životě a majetku a musel pouze opustit výnosný úřad.