Tři kněžny Čech: Které ženy stály po boku krále Vratislava II.?

Oběť švagrovy zášti

• neznámá žena

O Vratislavově první manželce toho mnoho nevíme, vlastně neznáme ani její jméno. Kronikář Václav Hájek z Libočan ve své Kronice české sice zmiňuje jméno Arabona, to ale nepotvrzuje žádný dobový pramen a ani sám kronikář jej nijak nedokládá. Vzhledem k tomu, že se může také jednat o přibližný latinský přepis názvu uherského města Györ, lze spíše spekulovat, zda šlo v Hájkově případě o nedůsledné zapracování informace o domnělém původu této ženy nebo o úmyslnou mystifikaci.

S jistotou můžeme tvrdit jen to, že po nástupu Vratislavova staršího bratra Spytihněva II. (1055–1061) na český knížecí trůn začala být pro některé z jeho mladších sourozenců na Moravě, kde obdrželi úděly, horká půda. Sám Vratislav se rozhodl uprchnout z Olomouce, kde byl údělníkem, do Uher. Při chvatném odchodu na svém panství zanechal manželku v pokročilém stupni těhotenství doufaje, že starší bratr ženě v očekávání neublíží. Kolikrát si asi později musel vyčítat, jak slepá byla jeho důvěra ve Spytihněvovo milosrdenství. Český kníže, ovládán zlobou a podezíravostí vůči všem členům své rozvětvené rodiny, se hodlal vypořádat s každým příbuzným, který by pro jeho panování mohl představovat i sebemenší hrozbu. Takové jednání ostatně nebylo v českých poměrech ničím překvapivým.

Vratislavovu těhotnou ženu Spytihněv svěřil do „péče“ hradskému správci Mstišovi, jehož pohostinnost lze označit za krajně neuspokojivou. Kosmas nám dokonce zanechal zprávu, že Mstiš ji na hradě Lštění, kde byla šlechtična držena, nechal každou noc připoutávat okovy ke své noze. Jestli si kronikář své vyprávění poněkud připepřil špetkou pomluv, se dnes již nedozvíme. Nezpochybnitelným faktem ovšem zůstává, že když Spytihněv svou švagrovou na přímluvu biskupa Šebíře propustil, těhotná žena při předčasném porodu na cestě do Uher náhle zemřela.

Odkaz, který vyhasl

• Adléta Uherská (1057–1062)

Vratislav v exilu neměl zůstat osamocen příliš dlouho. Uherský král Ondřej I. (1046–1060), který před usednutím na trůn sám dlouhá léta pobýval ve vyhnanství v Čechách, v Polsku a na Kyjevské Rusi, ovdovělému Přemyslovci nabídl ruku své sedmnáctileté dcery Adléty. Princezna však patrně nepocházela z otcova svazku s Anastázií Rurikovnou, která se stala Ondřejovou manželkou až v roce jeho uherské korunovace. Narodila se tak buď do předcházejícího manželství tehdejšího arpádovského exulanta, o kterém nemáme žádné zprávy, nebo šlo o nemanželskou dceru. 

Sňatek s Arpádovnou, který v Uhrách proběhl v roce 1056 či 1057, a s ním související podpora uherského krále jako by vrátily Vratislavův život do „správných kolejí“. Jeho bratr Spytihněv jej roku 1058 vyzval, aby se vrátil na Moravu a opět se ujal svého olomouckého údělu. Adléta svého muže následovala dost možná už i s některým z potomků.

Ze svazku Vratislava a Adléty se narodili dva synové a dvě dcery. Juditu její otec okolo roku 1080 provdal za polského knížete Vladislava I. Heřmana (1079–1102), druhá z dcer Ludmila vstoupila do kláštera. Jediným z Adlétiných synů, který se stal českým knížetem, byl prvorozený Břetislav, druhý z mužských potomků Vratislav totiž zemřel 19. listopadu 1061 v dětském věku. Sama Adléta pak své dítě na onen svět následovala po necelých třech měsících, 27. ledna 1062.

Matka „rozploditelka“

• Svatava Polská (1062–1092)

V době smrti své druhé manželky už Vratislav téměř rok nebyl olomouckým údělníkem, ale českým knížetem a hlavou přemyslovského rodu, neboť jeho starší bratr Spytihněv 28. ledna 1061 zemřel. Již podruhé ovdovělý vládce si tentokrát díky svému postavení mohl k politickému sňatku vybrat daleko výhodnější „partii“, takže když uplynula doba smutku, vybral si na polském dvoře sestru knížat Boleslava II. Smělého (1058–1079) a již zmíněného Vladislava I. Heřmana Svatavu, se kterou se oženil někdy na přelomu let 1062 a 1063.

V žilách Vratislavovy třetí choti kolovala vedle té polské i krev římsko-německých císařů a ruských knížat z dynastie Rurikovců, kterou předala i čtyřem synům: Boleslavovi, Bořivojovi, Vladislavovi a Soběslavovi. Nejstarší z nich, olomoucký kníže Boleslav, sice zemřel ještě za vlády svého otce roku 1091, zbývající tři ale do vývoje českého knížectví zasáhli výrazným způsobem. Dcera Judita si roku 1086 coby přibližně dvacetiletá vzala hraběte Wiprechta Grojčského (1050–1124). 

Kněžna Svatava rozhodně nehodlala zůstat ve stínu svého o patnáct let staršího manžela. Královské korunovace roku 1085 (či v poslední době některými historiky zvažovaném roce 1086) se účastnila po jeho boku a koruna jí byla vsazena na hlavu ve stejný den jako Vratislavovi, nikoli až o několik dní později, jak bylo v té době zvykem například při říšských obřadech. Kronikář Kosmas (jehož osobní přítomnost na slavnostním aktu není spolehlivě potvrzena) výslovně uvedl, že měla na sobě slavnostní roucho.

TIP: První česká královna? Polská princezna Svatava z rodu Přemyslovců!

Svatava nezmizela z politické mapy přemyslovského rodu ani po smrti svého manžela roku 1092. Tehdy přibližně pětačtyřicetiletá a nejspíš stále vitální žena využívala své prominentní pozice české královny a své tři zbývající syny nejen neúnavně podporovala v cestě na knížecí stolec, ale také sloužila jako prostředník a usmiřovatel ve sporech mezi nimi samotnými. Vlivná vdova sice dost možná strávila ve vyhnanství část období vlády svého nevlastního syna Břetislava II., roku 1125 ale jejím radám pozorně naslouchal kníže Vladislav I. Po své smrti 1. září 1126 byla uložena do hrobky ve vyšehradské bazilice, kterou za svého života štědře obdarovávala.