Tereziánská reforma po česku: Co čekalo žáky po zavedení školní docházky?

V čele komise, která měla dohlédnout na rozvj školství v Čechách, stál hrabě Karel Clary-Aldringen, jeho předsednictví ale bylo spíše formální. Skutečnými vedoucími se stali pro gymnázia profesor Karl Heinrich Seibt a pro normální školy Ferdinand Kindermann von Schulstein.

Vzdělávání dětí i pedagogů 

Po vídeňském vzoru byla v Praze na Malé Straně zřízena pod Kindermannovým pečlivým dohledem normální škola. Tu každoročně navštěvovalo asi 200 žáků (časem se jejich počet přiblížil až ke 300), kteří se rekrutovali hlavně z rodin pražských obchodníků, řemeslníků a nižších správních úředníků. Žáci zde byli ve čtyřech třídách, přičemž pro zařazení do té které z nich důležitý jeho věk, ale prospěch a přirozené předpoklady.

Rychlost postupu každého žáka byla zcela individuální. Tak se stalo, že v první třídě se sešly děti staré 5–10, v druhé 5–12 a ve třetí 8–14 let. V poslední, čtvrté třídě byli pouze žáci se zvláštním nadáním. Vyučovalo se tu také více vyučovacích hodin a předměty byly obtížnější a podrobnější. Kromě samotného vyučování, měla pražská normální škola navíc na starost přípravu nových pedagogů a přezkušování dosavadních (vesměs bývalých jezuitů) pro ostatní školy.

Česká industriální škola

Ve svém reformním úsilí se Ferdinand Kindermann neomezoval na pouhé vykonávání vídeňských pokynů, ale šel v nastaveném kursu ještě dál. Součástí nově zaváděných pokusných předmětů byla také specializovaná pracovní výuka, která se kromě tradičního zemědělství ukázala obzvláště životaschopná ve výrobě a zpracování látek. V první fázi průmyslové revoluce totiž určovalo tempo a vývoj evropských ekonomik právě textilní odvětví.

TIP: V saku do tělocviku: Kdy pronikla do škol tělesná výchova?

Kindermann si byl velice dobře vědom obrovského potenciálu manufaktur na zpracování vlny, lnu a bavlny. Proto začal zavádět do škol specializovanou manuální výchovu. V ní vynikaly obzvláště dívky a tak byla při pražské normální škole otevřena dívčí škola na výchovu učitelek ručních prací. Ty pak vyučovaly na ostatních (hlavně dívčích) školách a z prodeje výrobků žáků se mohlo zaplatit školné pro chudé. Někdy studenti dokonce dostávali pravidelnou mzdu.

Není proto divu, že specializované industriální školy rostly po desítkách a v této oblasti české školství předběhlo sousední země o více než dekádu, přičemž položilo základy průmyslovému rozmachu českých zemí.

Knihy do škol

Další důležité poslání pražské normální školy spočívalo v její normotvorné úloze. Po zrušení jezuitského řádu proto škola převzala bývalou univerzitní tiskárnu a začala tisknout vlastní učebnice, pomůcky a odbornou literaturu. Za zmínku stojí hlavně praktické příručky pro rolníky a řemeslníky, obsahující podrobné návody.