Tanečnice zkázou krále: Románek s Lolou Montez stál Ludvíka I. korunu

Lola Montez se narodila 17. února 1821 jako Elizabeth Rosanna Gilbert skotskému důstojníkovi a irské šlechtičně. V dětství se s rodiči přestěhovala do Indie, ale po otcově úmrtí na choleru se její matka znovu provdala a vrátila do Skotska, kde Eliza vyrůstala v rodině nevlastního otce. Později ji zapsali na internát pro urozené dívky v Bathu. Když jí začali shánět odpovídajícího ženicha, vzala spanilá šestnáctiletá Eliza se snědou pletí a černými hustými vlasy osud do vlastních rukou a provdala se za poručíka Thomase Jamese. Odjela s ním do Indie, ale po dvou letech se s ním rozešla. Zanechala za sebou prvního muže se zlomeným srdcem.

Většinu žen ze středních vrstev živil v tehdejší době manžel a ony se věnovaly domácnosti, dětem a kostelu. Eliza ovšem dala přednost dráze profesionální tanečnice. Nejdříve navštěvovala v Londýně hodiny španělského jazyka a tance, nato odjela do Španělska, kde se z ní stala umělkyně Maria Dolores de Porris y Montez, krátce Lola Montez. Po návratu do Londýna začala vystupovat jako španělská tanečnice ze Sevilly. Nicméně po skvělém debutu byla odhalena její pravá totožnost, proto v létě 1843 uprchla před obviněním z podvodu na kontinent.

Necudná metresa

Hodně mužů v mnoha evropských metropolích zahořelo spalující vášní ke krásné umělkyni a Lola také mnoha z nich podlehla. Její láska ale nebyla nezištná, navíc často vyvolávala skandály, souboje či žárlivé scény. Tanečnice proto musela nejednou urychleně opustit jak angažmá, tak zemi. Například v roce 1846 vzbudila v Paříži velký rozruch v senzačním procesu poté, co byl její milenec zastřelen v souboji, a tak byla nucena z francouzské metropole kvapně odjet.

V říjnu 1846 doslova vtrhla do Mnichova, kde požádala intendanta Dvorského divadla o angažmá. Když její žádost odmítl, neváhala a vydala se na audienci ke králi. Jakmile šedesátiletý Ludvík I. spatřil pětadvacetiletou krasavici, nedokázal od ní odtrhnout oči, bezhlavě se do ní zamiloval a samozřejmě jí vyhověl. Lola se stala sólistkou královského baletu a zanedlouho i královou milenkou. 

Bavoři měli svého panovníka rádi, nicméně jeho nový poměr vzbuzoval velkou nelibost. Lola Montez se totiž nesnažila své vnady skrývat, nevystupovala cudně ani zdrženlivě, spíše naopak – vyzývavě a sebevědomě. Dokonce kouřila na veřejnosti cigarety, všude si vodila obrovskou dogu a neustále se obklopovala mladými krasavci. Kromě toho byla panovačná, pyšná a snadno propadala vzteku, neposlušné služebnictvo často trestala svým jezdeckým bičíkem.

Zamilovaný král

Její poměr s králem byl veřejným tajemstvím, v tisku se objevovaly karikatury a po metropoli kolovaly necudné pamflety kritizující milenecký pár. Po uši zamilovaný Ludvík I. ale žádnou kritiku své metresy nepřipouštěl, naopak ji zahrnoval cennými dary, mimo jiné jí věnoval skvostné sídlo v blízkosti vlastní rezidence. Během jejich vztahu od něj Lola obdržela částku odpovídající dnešním 62 milionům českých korun.

Ministrům došla trpělivost v momentě, kdy král požadoval, aby jeho zbožňované přítelkyni schválili udělení občanství. Když se mu postavili na odpor, Ludvík I. je propustil. Po značných obtížích vytvořil novou vládu a z Loly udělal hraběnku z Landsfeldu. V oficiálním prohlášení stálo, že tak učinil „kvůli mnoha dobrým skutkům, jež prokázala bavorským chudým“.

Následky avantýry

V roce 1848 se v Evropě rozhořela revoluce. Zatímco v jiných metropolích vyšli do ulic obyvatelé, kteří chtěli dosáhnout reforem a demokratizace, v Mnichově ji rozpoutala králova milenka. Lola se totiž stýkala s mladými studenty, dokonce vstoupila do jednoho ze spolků, jehož vůdce se stal jejím milencem. Většinu studentů ale její chování pohoršovalo a svou nelibost dali najevo tím, že metresu na veřejnosti zahrnuli nadávkami a nakonec ji fyzicky napadli.

Když se o tom monarcha dozvěděl, přikázal 9. února 1848 zavřít univerzitu a všechny studenty vykázat z města. To si však mladí lidé nehodlali nechat líbit, vyšli do ulic a pořádali protesty a manifestace. Toho se panovník zalekl a ustoupil, zrušil své příkazy a milenku vypověděl z města. Lole nezbývalo než uprchnout, protože nehodlala riskovat, že ji dav bude lynčovat. Při této příležitosti se nadšenému sběrateli hraběti Maximilianu von Arco-Zinnebergovi podařilo získat její cigaretový nedopalek, který je dodnes k vidění v mnichovském Městském muzeu.

Nicméně jejím útěkem se situace neuklidnila, 4. března obsadili nespokojení Mnichované zbrojnici a vydali se na pochod ke královské rezidenci. Panovník byl donucen k rozsáhlým ústupkům, vyhlášení konstituční monarchie a svolání parlamentu. Když to vypadalo, že bouře utichají, vrátila se Lola Montez do Mnichova. Tím pohár trpělivosti bohabojných Bavorů přetekl. Znovu se rozhořely nepokoje a z obavy před revolucí přinutili členové dynastie krále, aby metresu vykázal ze země. Avšak ani to Ludvíka I. nezachránilo a chování krásné tanečnice ho nakonec stálo trůn, protože ztratil veškerou autoritu. Byl natolik zdiskreditován, že raději abdikoval.