Tajemná kukačka: Který z anglických panovníků byl bastardem?

Mají na trůn nárok Plantageneti, nebo Tudorovci? Zatímco v anglických dějinách otázku rozřešila jedna bitva, o pár století později nám DNA dává poněkud jinou odpověď…
21.04.2022 - Jaroslav Petr


Když 22. srpna 1485 vycházelo slunce, znělo nad plání u anglického Bosworthu řinčení zbraní, rachot bubnů a troubení polnic. Richard III. byl anglickým králem, Jindřich Tudor jeho troufalým sokem. Když se téhož dne slunce klonilo k západu, vznášel se nad bosworthskou plání nářek raněných, ržání zmrzačených koní a ochraptělý jásot vítězů. Richard byl mrtev a jeho korunu držel v rukou Jindřich Tudor, budoucí anglický král Jindřich VII. Završila se stoletá válka růží o anglický trůn. Skočila vláda Plantagenetů. Na jejich místo se vedrali Tudorové… 

Eduardovi prapravnuci

Richard i Jindřich opírali nároky na anglickou korunu o pokrevní pouto s anglickým králem Eduardem III. Richard měl nástupnictví podložené důkladně. Byl Eduardovým prapravnukem po meči. Navíc byla s Eduardem III. pokrevně spřízněna i jeho babička Anna Mortimerová. Jen málokdo z Richardových současníků usilujících o anglický trůn se mohl prokázat tak skvělým původem.

Jindřich odvozoval následnictví po Eduardovi III. složitěji. Byl sice také královým prapravnukem, avšak nikoli po meči jako Richard III., nýbrž přes svou matku Markétu Beaufortovou. Už to samo osobě představovalo vážnou komplikaci. Vážnější však byla jiná „slabina“ Jindřichova rodokmenu. Markétin praděd Jan z Gentu byl sice synem Eduarda III., ale Markétina děda Jana Beauforta zplodil s milenkou Kateřinou Swynfordovou. Po „románku“ trvajícím 25 let se Jan z Gentu nakonec s Kateřinou oženil a jejich děti včetně Jana Beauforta byly zpětně prohlášeny za legitimní potomky jak králem, tak i papežem. To však nemohlo pochybnosti o nárocích Jindřicha Tudora na anglickou korunu zahnat. Navíc pozdější královský přípis vyloučil legitimizované potomky Jana z Ghentu z jakýchkoli nároků na anglický trůn.

Nejnovější výzkumy naznačují, že rodokmen Jindřicha Tudora mohl mít ještě mnohem závažnější trhlinu. Nepřímý důkaz o tom podal Jindřichův hlavní rival Richard III. – tedy jeho DNA.

Nejstarší genom historické osobnosti

Ostatky posledního anglického panovníka, který padl v bitvě, měly být v březnu 2015 s velkou pompou znovu pochovány. Vědci proto pospíchali nejen se sháněním důkazů, že nalezená kostra skutečně patří anglickému králi, ale také s důkladným výzkumem. Ten byl završen izolací dědičné informace z Richardových kostí a jejím úplným přečtením. Richard se tak stal nejstarší historickou osobností s kompletně přečtenou DNA.

Genom měl o králi prozradit další informace a potvrdit jeho identitu. Vědci srovnávali Richardovu DNA s dědičnou informací lidí, kteří mohou dohledat svůj původ až ke králově starší sestře Anně. Ti by měli sdílet s Richardem „ženskou složku“ dědičnosti, která je uložena v tzv. mitochondriální DNA. Tu předává potomkům výhradně matka. Richard a Anna ji zdědili od své matky vévodkyně Cecilly Nevillové.

Jde o vzácnou variantu, která se v Británii vyskytuje jen zřídka. Johna Ibsena a Wendy Duldigovou dělí od Anny 17 respektive 19 generací. Vzácnou variantu mitochondriální DNA však stále mají. Už to samo o sobě stačilo k tomu, aby byla totožnost kostí nalezených pod leicesterským parkovištěm definitivně potvrzena.

„Kukačka“ v rodokmenu

Genetici se ale rozhodli potvrdit Richardovu totožnost i „mužskou složkou“ dědičnosti, která je uložena v tzv. chromozomu Y. Ten se předává výhradně z otce na syna. V Anglii odvozuje svůj původ po meči od krále Eduarda III. hned několik větví rodu Somersetů. Muži by tedy měli mít stejný chromozom Y jako Richard, protože jej podobně jako Richard zdědili od Eduarda III. Podstatný rozdíl je jen v počtu generací, které Richarda III. a dnešní Somersety od Eduarda dělí. V Richardově případě to byly pouhé čtyři generace. U Somersetů je to 18 až 20 pokolení. 

Po úspěchu s mitochondriální DNA čekalo genetiky rozčarování. Somersetové nenesou ve své dědičné informaci stejný chromozom Y jako Richard III.! Vrhá to snad stín nejistoty na identitu kostry z leicesterského parkoviště? Nikoli. Důkazy opírající se o mitochondriální DNA jsou natolik pádné, že o totožnosti Richardových ostatků nemůže být pochyb. Ta je prokázána s 99,9994% jistotou. 

Nelze ale úplně vyloučit, že buď Richard sám, nebo někdo z jeho mužských předků (otec, děd či praděd) byl „kukačka“ čili nemanželský syn! Nabízí se samozřejmě i vysvětlení, že přímými potomky Eduarda III. po meči nejsou Somersetové a „kukačka“ se skrývá vdlouhé řadě jejich mužských předků!

Hledání nemanželského syna

Odhalení nevěry nebylo pro vědce velké překvapení. Genetické analýzy ukazují, že výskyt nemanželských synů se v britské populaci dlouhodobě pohybuje v průměru mezi 1 a 2 procenty. Nelze tedy vyloučit, že k tomu došlo i ve čtyřech generacích dělících Eduarda III. od jeho prapravnuka Richarda. Ještě vyšší je pravděpodobnost, že se aspoň jeden nemanželský syn vyskytl ve dvou desítkách generací, jež dělí od Eduarda III. dnešní Somersety. Názorně se tak potvrdila stará zásada římského práva: Mater semper certa est, pater semper incertus est (Matka je vždy jistá, zatímco otec je vždy nejistý).

Z toho, že skoro všichni dnešní Somersetové mají stejný chromozom Y, lze usoudit, že se onen záhadný nemanželský syn vyskytl mezi předky Jindřicha Somerseta, 5. vévody z Yorku (1744–1803), protože u něj se sbíhají rodokmeny všech pěti prověřovaných současných somersetských větví. Tím se sice pátrání po neznámém nemanželském synovi omezí na čtrnáct generací, ale to je stále ještě příliš mnoho. „Analýzou Richardova genomu jsme sice vyřešili definitivně otázku jeho totožnosti, ale ocitli jsme se před zcela novým problémem,“ přiznává odborník na rodokmeny historik Kevin Schurer.  

Potomci vlámského řezníka?

Při pátrání po nemanželském synovi mezi potomky Eduarda III. se nabízí jeden „vážný podezřelý“. Je jím Jan z Ghentu, přes kterého jsou s Eduardem příbuzní všichni Sumersetové a přes něhož odvozoval nepříliš přesvědčivě svůj nárok na anglickou korunu i Jindřich Tudor. O Janovi z Ghentu kolovaly už za jeho života zvěsti, že není synem krále Eduarda III. Šuškalo se, že Janova matka Filipa Hainaultová otěhotněla během pobytu ve Vlámsku v době, kdy s ní její manžel Eduard nebyl. Janovi nepřátelé rádi dávali k dobru „zaručenou informaci“, že jeho skutečným otcem je jakýsi řezník z Ghentu, z města, kde se Jan narodil a od něhož odvozoval své přízvisko.

Pokud by byl Jan z Ghentu skutečně oním záhadným nemanželským synem, zhroutila by se beztak chatrná legitimita nároků Jindřicha Tudora na anglický trůn jako domeček z karet. Nelegitimní by byla vláda několika anglických králů, včetně Jindřicha IV., Jindřicha V. a Jindřicha VI. Jak je možné, že ze stejného rodu jako zmínění Jindřichové pochází i Richard III.? Jednoduše, jeho otcem nebyl Jan z Ghentu, ale jiný ze synů Eduarda III. 

TIP: Mladý vlk z Yorku: Eduard IV. zůstal ve válkách růží neporažen

Zkrátka: kukačkou v rodině by mohly být pochybněny nároky na anglickou korunu nejen u Tudorů, ale i u vládců z rodu Stuartů či Windsorů. Profesor Kevin Schurer ale považuje za pravděpodobnější, že se nemanželský syn vyskytl až mezi následníky Jana z Ghentu. Jednoznačná identifikace záhadné „kukačky“ by vyžadovala exhumaci desítek lidských těl z nejrůznějších období a jejich genetické testování. „To je zcela nereálné,“ říká profesor Schurer.  


Další články v sekci